Einstein & Einstein
recenze
Einstein & Einstein (2017)
/ Nikolaoss
Einsteina pochopitelně znám. Asi ho zná každý, kdo prošel základní školou a dával aspoň trochu pozor. O jeho první manželce ale nevím nic. Tak jsem se rozhodla to napravit a využít nabídku recenzního výtisku od Metafory a přečíst si jejich novou knihu o životě geniální ženy ve stínu Alberta Einsteina.
Hlavní hrdinkou knihy je Mileva Maricová. Pochází ze Srbska a vzhledem k její inteligenci ji v jednadvaceti letech čekal jiný osud, než většinu srbských žen. Byla přijata ke studiu fyziky na polytechnice v Curychu. Studium je poměrně náročné, ale pro chytrou Milevu není učivo největším problémem. V dětství si prošla šikanou kvůli své chytrosti i postižení a tak je teď spíše plachá a čeká od každého jen zlé. Poháněna svojí ctižádostí i ctižádostí otcovou je odhodlaná uspět a nenechat se ničím a nikým odradit od zvolené akademické dráhy.
V Curychu je ubytovaná v penzionu pro mladé dámy, kde poznává svoje první opravdové přítelkyně v životě, také studentky, ale jiných oborů. Otevírá se tak před ní celý nový svět v podobě společenských večerů při muzicírování v salonku, výletů do přírody a kaváren. Časem se k ní probojuje i značně neodbytný a nekonvenční spolužák z univerzity, pan Einstein…
Byla jsem překvapená hned na začátku. Budoucí paní Einsteinová se mi vloudila do sympatií už po pár stránkách. Lepší hrdinku snad těžko vymyslet – mladá žena, která nastoupí na curyšskou univerzitu, teprve pátá žena (!), která byla přijata ke studiu fyziky. Ví, že bude muset bojovat o svoje místo, protože společenstvo vousatých chlapů, kteří k universitě patří, si ještě na chytré ženy nezvyklo. Krom toho, že je srbka, což v tehdejším Švýcarsku nemělo moc váhu, navíc ještě kulhá.
V první polovině knihy jsem se seznámila s mladou Milevou, plnou snů a ideálů, žhavou do fyziky, plnou chuti bádat a objevit něco, co tu ještě nebylo. Krom toho mi kniha poskytla nádherný obraz té doby. Muži tenkrát ještě vynikali galantním chováním, ženy se chovaly a oblékaly jako ženy, společenská pravidla byla poměrně přísná – líbilo se mi, jak si lidé vykali, jak nelehký a přes to o tolik romantičtější byl začínající vztah mezi Mitzou a Albertem. Na druhou stranu byl přístup společnosti k ženám značně nespravedlivý. Obzvlášť na polytechnice, kde by člověk čekal pokrokové lidi, otevřené novým věcem, nepřijali Mitzu zrovna s nadšením. Postupně si sice získala jakési uznání i od profesorů, ale radostí zrovna neskákali z toho, že mají uznat ženské schopnosti.
V tomto byl Albert jiný. Zdálo se, že od začátku svoji Milevu podporoval na její vědecké dráze. Dokonce bych se nebála říct, že byl na ni hrdý. Z jejich prvních kontaktů jsem myslela, že se úplně romanticky rozpustím. Začátek jejich vztahu byl jiskřivý a nádherný v tom setkání myslí, které si tak úžasně rozuměly a které spojovala společná vášeň pro fyziku. Bohužel postupem času mi z toho, co se na stránkách odehrávalo, bylo spíše smutno. Z prvotní romantiky se stal až nepříjemně reálný životní příběh ženy, které krásně zpívali, když se ji pokoušeli získat a se kterou postupem času zacházeli jako s prašivým psem.
Jistě, že se jedná o beletrizovaný životopis, takže věci mohly být malinko nebo i úplně jinak, ale paní autorka mě svým vyprávěním dokázala natolik strhnout, že jsem nad tím v průběhu čtení ani neměla čas nějak moc přemýšlet a vše jsem přijala tak, jak to bylo napsáno. V doslovu paní autorka uvádí, že se při psaní opírala o dochovanou korespondenci mezi manželi a mezi Mitzou a její nejlepší přítelkyní. Taky jsem se pokoušela dohledat nějaké informace, abych si věci uvedla na pravou míru, ale zatímco o Albertovi se dá sehnat kde co, o jeho ženě skoro nic. Nezbývá mi tedy než doufat, že konec jejich vztahu nebyl úplně takový, jak ho kniha popisuje.
Kniha se vyznačuje svižným, lehkým stylem psaní. Nenašla jsem v ní nic, co by mě zdržovalo od čtení nebo odvádělo od hlavní linky příběhu. Příběh, vyprávěný samotnou Milevou, se zaměřuje především na její život po nástupu na curyšskou polytechniku, na to, jak poznala Alberta, jak spolu žili až do rozvodu v roce 1919 a také na jejich společnou práci – či spíše práci, o které se předpokládá, že byla společná. Musím říci, že krátké úseky, které byly věnovány některé z fyzikálních teorií, mě přiměly oprášit pomocí internetu pozapomenuté znalosti z fyziky :) v tomto ohledu tedy pro mě byla kniha také přínosem. Paní autorka se však zaměřuje spíš na Milevin život než na odbornou stránku její práce a vzdělání, takže jsem neměla pocit, že bych byla nějak atakována nepřiměřeným množstvím nepochopitelné odbornosti :). Zcela se ovšem fyzice nevyhýbá, což by ani nešlo, vzhledem k tomu, kdo je hlavní postavou. Celá kniha byla velmi čtivá a ani trochu nudná a postavy byly popsány reálně a velmi živě. V tomto ohledu opravdu není naprosto co vytknout. Líbilo se mi, jak dovedně paní autorka popsala Milevino rozpolcení mezi touhou po profesním životě a životem manželky a matky. Bavily mě i spekulace nad tím, nakolik měla Mileva prsty v teoriích svého manžela – byla lepší matematičkou. Počítala tedy ona? A co ještě na známých teoriích bylo jejím dílem? Na tyto otázky se paní autorka pokouší najít vlastní odpovědi. Pravdu se ale dozvíme jen těžko :).
Moc beletrizovaných životopisů jsem zatím nečetla a teď vidím, že to byla chyba. Je to příjemný způsob, jak si přiblížit známé i méně známé osobnosti, jejich práci a dobu. V tomto mě kniha nezklamala. Přiblížila mi život ženy, která pro manžela a děti obětovala kariéru. Jedinou otázku, která mě napadla, mi ale nezodpověděla (a ani nemohla) – litovala toho Mileva někdy? Nebo by si vybrala stejnou cestu, kdyby volila znova? Těžko říci.
Komentáře (11)
Přidat komentář
»R.E.M.: Pokud se týká jeho osobních vztahů, souhlasím. Ač horoval za světový mír, "míru" v rodině si moc nehleděl. Pokud jsem zmínil jeho komentáře k Milevě, tak to byly komentáře spíše odborného charakteru a není jich moc. Jinak mu rodina moc nestála za to, aby o ni mluvil. Jenže to je úděl géniů a lidé, kteří se rozhodli s nim trávit život, se mnohdy opravdu obětovali a obětují. Stačí se podívat na Hawkinga a jeho vztah k jeho první ženě nebo třeba na Johna Nashe, který se svoji ženou (vlivem své duševní choroby) opakovaně rozcházel a dával dohromady, Oppenheimer se také "moc nepovedl"...
Lector: Taky jsem si "prolustrovala" autorku. :) Můj názor zatím není ovlivněný touto knihou, ale různými útržky informací z novin, dokumentů atd. Několikrát byl AE popisován jako velký despota a přiznám se, že v podvědomí mám k němu, jako člověku, malinkou averzi, přestože si ho jako fyzika a vědce velmi cením.
»R.E.M.: U mne také, nemám proti ní vůbec nic. A pokud se o ní někde zmiňuje AE, je to dobře míněno. Jen jsem komentoval to, jak situaci vidí fyzikové, respektive abych byl korektní a přesný: jak já vidím, že to vidí fyzikové. :-) Podíval jsem se na profil této spisovatelky, vidím, že je to právnička a románová autorka. Proto si, pokud se týká jejích vývodů, nechávám skulinu pro zdravou skepsi.
Lector: Díky za tip. Přidám si biografii AE do tipů na čtení.
Co mám střípky informací o Milevě, je mi sympatická. Prostě, je u mě dobře zapsaná :-)).
»R.E.M.: To bezpochyby, dílčích inspirativních vlivů byla spousta a určitě spousta také od Milevy. Cesta to byla klikatá s mnoha slepými odbočkami. V tomto ohledu je to bádání opravdu nemožné, v historii zůstalo zapsáno jenom to zásadní. Trochu jsem obeznámen s tím, jak se se OTR rodila, četl jsem to, co dnes lze popsat za "mapu hlavního toku myšlenek". Ale to je jenom střípek.
Tu poslední větu si netroufnu komentovat. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč byla ta kniha napsána.
Myslím, že mám konečně důvod sáhnout po knize http://www.databazeknih.cz/knihy/einstein-albert-einstein-152664. Pokud vím, je to jedna z nejlépe zpracovaných biografií AE. Mám ji v přihrádce "chystám se číst" už dost dlouho. :-)
Lector: Já jsem měla na mysli, že Mileva mohla, vedle dalších lidí - vědců, "naťuknout" Einsteina, přivést ho na nějakou myšlenku, která A.E. posunula dál v rámci jeho práce. Jsou informace, které získáme, aniž jim třebas věnujeme větší pozornost a které se nám - za čas - vynoří (z podvědomí). Pak ani nemusíme vědět, komu přesně můžeme vděčit za tu či onu myšlenku, názor nebo inspiraci pro naši hypotézu, zkrátka, kdo nebo co nás posunulo dál.
A pak, ne všichni muži veřejně přiznávají, že jim nějakou zásadní myšlenku vnukla žena, navíc vlastní.
»R.E.M.: Svým způsobem lze i poměřovat. Ale kvalifikaci k tomu mají jen ti, kteří charakteru práce všech zúčastněných fyziků a matematiků rozumí. Mezi laickou veřejností kolují spekulace, jak to tenkrát bylo, protože Einstein sám o sobě i jeho dílo jsou ochotně zakrývány aurou tajemna a senzace. Ale realita je mnohem střízlivější. Před časem jsem si o tomto tématu povídal s prof. Bičákem z matfyzu. Pro lidi jeho kategorie jsou ty věci dost zřetelné. V popularizační rovině tyto věci dobře popisuje třeba Kip Thorne. Knihy jako je "Einstein & Einstein" jsou určitě zajímavé, ale jejich cílem není objektivně popsat stav věcí.
Slovo "inspirace" jsem použil dosti volně. Pokud se týká prvotní myšlenky, která z OTR dělá to, co OTR vlastně je, a která v sobě nese Einsteinovu genialitu, ta se zrodila bez inspirace. V dalších věcech už byl Einstein ovlivňován dalšími vědci. A mezi nimi největší zásluhy nese zmíněný Grossmann.
Moc pěkná recenze. Už se na knihu těším.
Přestože jsem double Einsteiny ještě nečetla, vmísím se s názorem na inspiraci. On Einstein mohl být inspirován více osobami, těžko poměřovat, kdo má větší zásluhy. :-)
Děkuji za komentář :) o obou pánech bylo v knize taky psáno. Román je z velké části beletrie, ale přiznávám, že se mi myšlenka Milevina spoluautorství dost zalíbila. Každopádně, ať je to jak chce, autorem je před světem pouze Albert.
Pěkná, popisná recenze. Za sebe děkuji.
Spekulace o tom, že se na formulaci obecné teorii relativity podílela Mileva, jsou velmi atraktivní, ale jsou to spíše opravdu jen spekulace. Einstein měl některé myšlenkové pokusy uspořádané již od roku 1907, ale chyběl mu matematický aparát. Když se z Prahy vrátil zpět do Curychu, navštívil kamaráda Marcela Grossmanna, profesora matematiky na zdejší polytechnice. Ten pro něj objevil rovnice neeuklidovské Riemannovské geometrie a pomohl mu je "naroubovat" na teorii gravitace. V podstatě také Einsteinovi vysvětil diferenciální rovnice a snad i tenzorový počet. Spolu nad OTR strávili velké množství času. Pokud budeme hovořit o spoluautorovi OTR, má na toto označení nárok Grossmann. Einsteina ovlivnil i Hilbert, který byl velmi blízko finální formulaci rovnic OTR, ale neuspěl. Mileva byla bezpochyby výjimečná žena a Einstein s ní určitě o své práci hovořil, ale inspirace přišla odjinud. Pro tyto věci existuje dostatek různé dokumentace, korespondence, zápisků. Dokonce spolu (Einstein & Grossmann) některé dílčí závěry publikovali, a to už dva roky před konečnou podobou OTR. Omlouvám se, že jsem Vám sem vlezl a mentoroval, ale problém je, že v této věci se mnoho spekulací připustit nedá, navzdory přání některých autorů.
Nikolaoss také napsala
Hon na Vittry
Bitva o Salajak
Krev teče vždycky červená
Edward: Tajemství krále z Auramaly
Listen to my Heart: Moje láska k životu
Ještě se vrátím ke včerejší diskusi. Někdy kolem 10. hod. večerní jsem si na ni vzpomněl, nedalo mi to, a tak jsem se začal přehrabovat v knihovně. Koukal jsem do toho životopisu AE. Ten se zdá být skutečně zajímavý, ale je tak rozsáhlý, že se mi tam nechtělo hledat relevantní pasáže.
Ale narazil jsem na jinou knihu, a sice: "Soukromý život A. Einsteina" (http://www.databazeknih.cz/knihy/soukromy-zivot-a-einsteina-28540). V ní je téma podílu Milevy na práci AE docela dost diskutováno a zdá se, že docela objektivně (např. str. cca 109 - 112). Mezi zdroje jsou zahrnuty i Mileviny zápisky a korespondence. Kdo se o toto téma zajímá, doporučuji tuto knihu. Já osobně jsem si ji nechal mimo poličku a asi si ji přečtu ještě dříve než to CV.
To, co v této knize o spolupráci Milevy a Alberta píšou, prozrazovat nebudu, ale žádná senzace se nekoná. Zajímavé je však to, že kniha obsahuje i informace o tom, jak se zrodila fáma, že Mileva stojí za zásadními myšlenkami STR (o OTR nemůže být řeči vůbec).