Dvůr křídel a zmaru!

recenze

Dvůr křídel a zmaru (2018) / Airin
Dvůr křídel a zmaru!
Na hvězdy, které naslouchají, a na sny, které se plní!
Vydala se dolů z kopce. Do samého srdce hybernského vojska.

Po událostech v Hybernu, které Feyre rozervali srdce na kousky, se již podruhé vrací na Jarní dvůr – který tentokrát není jejím domovem, ale nepřátelským územím. Má zde jediný, ale nesnadný úkol: předstírat lásku k Tamlinovi, který zradil její pravou rodinu, a zjistit jakékoliv informace o králi Hybernu a o pohybu hybernských vojsk.

Feyre se během této doby sžírá nedostatkem informací o svých zraněných přátelích a o svém druhovi Rhysandovi, vládci Nočního dvora. Snaží se pokračovat, i když se na Jarním dvoře neustále pohybuje mezi nepřáteli a zrádci, kteří čekají na jakoukoliv její chybu.

Na Noční dvůr se sice vrací s důležitými informacemi, ty však ale zdaleka nestačí na porážku krále Hybernu. Zdá se, že všechno, co proti němu získají a vymyslí je pro krále snadno předvídatelné. Jako by na ně byl král Hybernu připravený a věděl úplně o každém jejich kroku.

A tak musejí Feyre, Rhysand, Cassian, Azriel, Mor a Amren zajistit nová spojenectví s ostatními Dvory, aby společně bojovali proti Hybernu. Jenže mezi Dvory panuje velmi silná nevraživost a zdá se, že ne všichni se připojí na jejich stranu. Obzvlášť, když se králi povedlo vrazit klín mezi tuto pevnou šestku.

A aby toho nebylo málo, tak do hry vstupuje Kotlík – velmi mocná zbraň krále Hybernu, která dokáže zničit Zeď a obrátit průběh války v jeho prospěch – a zničit tak veškerý život a všechny si podrobit.

Vstupujeme do finální války, která nabírá na rozměrech, příliš velkých ztrát a nikdo nikomu nevěří. Jenže aby zvítězili, tak někomu věřit musí – koho si pro tento úkol vyberou a dokáže Feyre přinést i tu největší oběť ze všech? Kdo v této válce padne, kdo zradí a kdo se zjeví jako velmi nečekaný spojenec?

NÁZOR:

Stejně jako u prvního a druhého dílu mě i tento díl zcela a úplně pohltil. Neměla jsem žádný problém se začtením se do knihy, vlastně se to stalo okamžitě (už jenom proto, že první kapitola byla z pohledu Rhysanda na bitevním poli). Pokaždé, když jsem příběh četla, tak jsem své okolí vůbec nevnímala a soustředila se jen na knihu, její postavy a dokonale promyšlený a sepsaný příběh.
A to vše vypovídá o úžasném, nevšedním, jedinečném a okouzlujícím stylu autorčina psaní! NAPROSTO JEDINEČNÝ! Jinými slovy její knížky nejdou vyjádřit.

A postavy? U jiných knih si většinou oblíbím jen dvě hlavní postavy a tím to pro mě hasne. Ostatní postavy si oblíbím buď méně, nebo vůbec. Ale tady? V sérii Dvůr trnů a růží? Tady to pro mě bylo zcela jiné. Zde jsem si zamilovala mnohem víc postav, především proto, že zde nevystupují pouze dva hlavní hrdinové, ale dokonce šest – Feyre, Rhysand, Cassian, Azriel, Mor a Amren.

Nejvíce jsem se těšila samozřejmě na společné scény Feyre s Rhysandem a na jejich rozhovory prostřednictvím jejich pouta Druh Družka, které nikdo jiný neslyšel. Třásla jsem se na scénu, kdy se po dlouhém odloučení konečně Feyre s Rhysem opět setká – a musím říct, že to čekání stálo opravdu za to!

Dále jsem si velmi oblíbila vtípky Cassiana, kterými uvolňoval nepříjemné a velmi napjaté situace. A mě jimi pokaždé dokázal rozesmát (dokonce i nahlas). Azriela jsem si oblíbila snad mnohem více, než ve druhém díle.
Koneckonců autorka ve Dvoru křídel a zmaru rozvíjela veškeré vztahy, ať už milostné či přátelské, a za to jsem velmi ráda, protože to už bylo opravdu potřeba! Chtěla jsem konečně zjistit, s kým nakonec bude Cassian, jak to dopadne s Azrielem a Lucienem…

A ráda bych ještě dodala něco málo k sestrám Feyre, které se více zapojily do příběhu právě zde, ve Dvoře křídel a zmaru. Nejdříve jsem se obávala, že mi budou narušovat tu vysněnou dokonalou idylku příběhu a že mi prostě budou vadit. Ale opak byl pravdou.

Autorka je postupně a opatrně vkládala do příběhu a začínala s nimi proplétat různá tajemství a jejich proměny. Já si na ně tak nějak v průběhu knihy zvykla a už si bez nich nedokázala Dvůr představit. I když musím přiznat, že mě Nesta moc neuchvátila, neměla jsem ji moc v lásce, tu její věčně naštvanou náladu a její urážky…aspoň, že se ke konci knihy trochu více ovládala a už mi byla trochu více sympatičtější.

U některých řešených situací a vztahů možná budete zklamaní, u některých ne, tyto názory přenechám na každém z Vás. Já však musím říct, že jsem s tímto dílem nad míru spokojená! Od mých přátel jsem občas slýchala, že je díl zklamal a tak trochu se obávala, jak to všechno autorka pořešila. Já se ale musím připojit do skupiny VELMI NADŠENÝCH FANOUŠKŮ DVORU TRNŮ A RŮŽÍ!!! A to se opravdu nikdy nezmění! Ne po těchto třech úžasných, báječných a jedinečných dílech. Nezbývá nic jiného, než do budoucna čekat a čekat a čekat na další pecky od Sarah J. Maas. A já pevně věřím, že jejích knížek bude čím dál víc a víc a víc a víc……….:)))))

Pomocí pouta mi řekl: Čekal bych na tebe dalších pět set let. Klidně i tisíc. A kdybychom spolu neprožili ani jediný další den…To čekání stálo za to.

Více zde:
https://bookhunter5.wordpress.com/2018/06/05/dvur-kridel-a-zmaru/

Komentáře (0)

kniha Dvůr křídel a zmaru recenze