Dveře Archivu se otevírají podruhé...

recenze

Mackenzie, i přesto, že dokázala překonat zlou noční můru v podobě nezvladatelné vraždící Historie, se stále budí ze spaní. Lépe řečeno, nespí vůbec. Noční můry ji sužují každou noc a nutí ji držet oči otevřené. Nejedná se totiž o normální noční můry, jsou to zlé sny, které jsou tak skutečné, že se Mackezie snaží být tak bdělá, jak to jenom dokáže.
Nicméně to, že je nevyspaná, nepomáhá jí samotné ani jejímu okolí. Po delší době se má znovu vrátit do úplněnové školy, kde ji čeká pár překvapení, které by rozhodně nečekala. Její oslabená a unavená mysl je zase druhou konstantou života beze spánku - je náchylnější k napadení než kdy jindy. A jak se zdá, je tady stále někdo, kdo usiluje o zničení Archivu i lidí, ať to stojí, co to stojí. A Mackenzie je figurkou stojící přímo uprostřed celého ďábelského plánu...


Se slovy Victorie Schwab a s dalšími záhadami, které čekají Mackenzie, se vydáváme ještě hlouběji do hlubin Archivu, ještě hlouběji do lovení Historií. Ale tentokrát toho bude ještě o něco více. Victoria si připravila příběh bohatý na akci a mysterióznost a prostý o jakékoli slitování.
Ano, se co se slitování týče, už v minulém díle Schwab ukázala, že to slovo je pro ni skoro cizí. Každopádně teď tomu dala ještě silnější význam.

Po minulém díle, který byl jako takový seznamovací, opravdu hodně povedený a originální, jsem se na čtení Dveří do prázdnoty těšila opravdu hodně.
Svým způsobem jsem vůbec nevědla, co očekávat. Určitě jsem se těšila na tajuplné chodby Archivu a temná zákoutí Úžin, i na milosrdného knihovníka Rolanda, i na pana božského, Wesleyho Ayerse. Ale kromě toho jsem mohla spíše hádat, co se bude dít.
Tím pádem si určitě dokážete představit, jak jsem byla překvapená tím, co se nakonec všechno dělo.

Musím říct, že záhadnost knize rozhodně nechyběla. Co se akce týká, tak tyhle trošku duchařské mysteriózní fantasy příběhy mají svůj vlastní charakter akce. Řekla bych, že je to taková akce v rámci možností, která ale není nějak nudná nebo nezajímavá nebo dokonce směšná či triviální. Stejně akci vyváží právě záhadnost a dějové smyčky, se kterými si autorka umí krásně pohrát, až vám z toho zamotá hlavu.

Celou knihu jsem si poměrně užívala. Styl psaní, originalita i nápady Victorie Schwab se mi líbí. Knihám to pak dodá na zajímavosti, stejně jako to, že důležitou roli hrají i retrospektivní úseky příběhu, ve kterých Mackenzie zabýhá do své vlastní minulost a hledá v ní spojitosti s budoucností i současností.
Ale v některých věcech se mi už knížka zdála možná trochu zdlouhavá a upřímně, i předvídatelná. Neovladatelná Historie utržená ze řetězu? To už tady přece bylo a zdůraznila bych to jako trochu neoriginální a na úkor celkové kvality knihy.

Nicméně jako druhý díl se ukázaly Dveře do prázdnoty poměrně hodně povedené. Autorka nesáhla vedle, když si pod čočku mikroskopu vzala psychiku hlavní hrdinky Mackenzie a odhalila nějaké další zajímavost ze života tajuplného Wesleyho. Co se týká té psychologické stránky Mackenzie, tam autorka opravdu nešetřila slovy ani pojmy. Ale nejenže to knihu obohatilo, ono ji to i osvěžilo a ukázaly tento mystery příběh z jiného pohledu.

Abych řekla ještě něco maličko o konci knihy. Ten je opravdu hodně otevřený a přesně tak závadějí k napsání, vydání a přečtení dalšího dílu. Spousty věcí, obzvlášť těch, u kterých nejvíce toužíte po odpovědích, nechala nakousnuté a nedořešené a nebezpečně otevřené. Dobrá taktika, jestli chce, aby se čtenáři zbláznili z čekání. Dveře do prázdnoty se mi sice líbily o maličko více než první díl a to hlavně kvůli té psychologii osobnosti, se kterou autorka dále prezentovala svou hlavní hrdinku. Ale kromě toho byly Dveře do prázdnoty opravdu napínavé a velmi nelítostné.

Komentáře (0)