DVĚ ROVINY knihy Bernadette von Dreien: Christina

recenze

Christina: Dvojčata zrozená jako světlo (2019) / RenataP
Christina: Dvojčata zrozená jako světlo

Bernadette mívá se svou dcerou opravdu zajímavé chvilky. Třeba takhle jednou ráno se jí zeptá, kde v noci cestovala. Christininy sny jsou totiž často o astrálním cestování a maminka se dozvídá, že v noci byla v Egyptě a cestovala pyramidami. Christina byla klidné, empatické dítě, které působilo tiše, ale umělo velmi přesně odhadnout emoce druhých lidí. „Jak je možné, že si učitel nevšimne, když mu žáci lžou?“ ptala se například.
Dovedete si představit, mít doma takové dítě?
Christina je vzácné dítě, které ale o svůj život muselo tvrdě bojovat. A tak kniha získává dvě rozměry.

MATEŘSKÁ ROVINA
První je z mého pohledu ten mateřský, maminkovský. Kdy s ní prožijete těhotenství, předčasný porod dvojčat i dramatické chvíle na oddělení novorozenců. Boj o život Christiny i chvíle, kdy druhé z dvojčat, Elena, se rozhoduje ze světa odejít. A od té chvíle se začnou dít zvláštní věci – dá se říci, že maminka Bernadette má všechny důvody říkat o sobě, že je stále matkou tří dětí (Christina později dostala sourozence).

Trvalo ale mnoho dlouhých let, než se i Christina sama rozhodla, že se přizpůsobí světu kolem a bude ho žít. A tady začíná příběh, který už lze nazvat vyšší esoterikou, vyšším duchovním napojením, které bude zajímat čtenáře nadšené do vnímání vyšších energií a souvislostí světa jako takového. Načínáme druhou rovinu, druhou pocitovou linii, která má šanci se ve vás hluboce otisknout.

DUCHOVNÍ ROVINA
Christina svět chápe. Je to její úhel pohledu, její souvislosti, ale… je na nich tolik k zamyšlení. A překvapuje čtenáře v různých rozhovorech v knize tím, jak moc záleží tady jen na jednom – na lásce. A jaké formy nejen lásky, ale i života jako takového kolem nás existují. Nahlíží bez problémů do historie, nahlíží také do budoucnosti nebo do možností budoucnosti, které lidstvo před sebou má. A čím častěji s ní jste, čím více a dále se do knihy noříte, tím nasáváte její styl vyjadřování a posléze i myšlení. Přistihla jsem se, že ke konci knihy jsem už trošku dokázala předvídat, o čem asi Christina bude chtít mluvit.
O to zajímavější jsou potom postřehy matky, její cesta životem, cesta životem nakonec jenom trojčlenné rodiny – souvislosti, které postupně všem docházely. A pomalu jsem se nořila k otázce, která tady pro každého čtenáře musela zákonitě vyvstat.
Princip světa je téma těžké – a fajn, uznáváme, není pro každého. Pro někoho je hluboce důležité, pro dalšího je jen inspirativním přemýšlení, další v tom hledá význam pro sebe. A přijde mi, že každý nakonec začne nad touto knihou přemýšlet o tom – co si z něčeho tak širokého (a mnohdy abstraktního) má vzít.
A tady je odpověď:
„Pokud jsem se za těchto posledních šest měsíců něco naučila, pak je to toto: Nemá smysl plánovat svůj život do detailu, protože pro každého z nás je přichystáno mnoho překvapení. Současná éra transformace je příliš rychlá a nadcházející výzvy či převratné změny příliš velké na to, abychom mohli očekávat, že vše proběhne poklidně, předvídatelně nebo podle nějakého předem vymyšleného plánu. Vzhledem k tomuto vývoji je nápomocné udržet si zdravou míru flexibility, a především hlubokou důvěru v to, že vše má svůj smysl a že se v konečném důsledku vše vyvíjí k dobrému.“
No a nezbývá než se těšit na další díly, které Christina a Bernadette přislíbily.
O autorce:
Autorka s pseudonymem Bernadette von Dreien napsala tuto knihu jako svědectví jejich života a způsob, jakým dát světu vědět filozofické úvahy (další díl bude následovat) a způsob, jakým nahlížet na svět v pravdě, lásce a jednoduchosti vědomí. S vydáním knihy jim pomohl osud, když jim přivedl do cesty po mnoha peripetiích i vydavatele této knihy. „Kam to všechno povede, ukáže čas. Předpokládáme však, že v příštích letech můžeme počítat s dalšími tituly.“
Dvojčata zrozená jako světlo jsou průvodci tímto příběhem, který vám naťukne sem a tam myšlenku, že celý svět je mnohem jemnější, barevnější a protkaný nejrůznějšími bytostmi a světy, víc než si jsme ochotni si připustit.
Zenysro

Komentáře (0)

Přidat komentář