Drzý kravaťák aneb Dokáže být láska osudová?

recenze

Drzý kravaťák (2021) / ZapisnikTerky
Drzý kravaťák aneb Dokáže být láska osudová?
Zajímá mě, jestli vás přitahují stejné typy mužů/žen jako se vám líbí v knihách?

Já zjišťuji, že to se mnou autoři umí. Sice jsou hrdinové rozdílní, ale stejně se mi vždycky líbí ten, kdo se líbí hlavní hrdince (dobře, když si vzpomenu na Grišu tak uznávám, že tam to neplatí :D)… Máte to taky tak?

Drzý kravaťák nebyl výjimkou. Graham se mi líbil moc, i když mi chvilkami přišel trochu moc zidealizovaný. Jeho změna mohla být trochu pozvolnější. Když se ale zaměřím na Sorayu (to jméno je super) tak u ní mi chyběl nějaký podklad. Něco, co by mi řeklo víc o tom, kdo ona vlastně je, přesto se mi její postava také líbila.
Celkově je tahle kniha zase trošku jiná, než klasika – potkali se, škádlili se, hupsli na to, průser, vyřešení průseru – the end. Tady to trochu běhá dokola. Líbí se mi, že je tam hlubší téma, ale na druhou stranu mě druhá část knihy už trochu nudila. Autorka možná moc rychle utnula to jejich škádlení po mobilu a flirt. Tahle část se mi líbila nejvíc a chtěla bych víc. Graham a Soraya měli super chemii.
Jednoduchá popisnost, skvělá chemie aktérů, humor… bylo to fajn čtení. Rozhodně za rok nebudu vědět, co se v téhle knize stalo. Ale dalo mi to relax a pobavilo mě pár momentů.

Obálka a grafika: Pořád dokola a dokola. Nic extra, ale asi už jsou čtenářky na tohle zvyklé.

Verdikt: Milé čtení na dva letní večery. Doporučuji na dovolenou nebo pro relax. Ale nic, co vám změní život nečekejte.

Komentáře (0)

kniha Drzý kravaťák recenze