Dobyvačný islám, nebo bezradná Evropa? Francie pod nadvládou muslimů

recenze

Podvolení (2015) 4 z 5 / Babouš
Podvolení

V posledních měsících se pomalu nemluví a nepíše o ničem jiném než o muslimech – ať už těch prchajících, nebo těch útočících z Islámského státu. Je to téma, ke kterému cítí povinnost se vyjádřit snad každý, často za hranou dobrého vkusu. A diskuse neprobíhá jenom u nás. Ve Francii v lednu vyšla kontroverzní kniha Michela Houellebecqa, která se tímto problémem zabývá. Jmenuje se Podvolení a před pár týdny vyšla i v češtině.

Podvolení se odehrává v roce 2022 a točí se kolem prezidentských a parlamentních voleb ve Francii, v nichž díky podpoře zleva i zprava zvítězí islámská strana Muslimská jednota. Autor navíc mimochodem naznačuje, že k podobnému scénáři už dříve došlo v Německu, Belgii a Británii.

Tady se chvilku zastavím, je totiž zajímavé, že podle Houellebecqa islám Francii neovládne terorem, nýbrž příjemnými výhodami a pohodlím. To přitom podle mě není jenom o tom, že by byl islám zákeřný, ale i tím, že západní civilizace v posledních letech trochu bezradně přešlapuje na místě. Houellebecq používá několik přirovnání ke starověkému Římu, kdysi taky všemocné civilizaci, která se rozpadla zevnitř kvůli úpadku ideálů.

Spousta lidí kritizuje absenci duchovna v naší kultuře, to, že upřednostňujeme kariéru a peníze před rodinou. Že vyhazujeme nestydaté částky na neudržitelný sociální systém místo toho, aby se o nemocné či chudé postarala rodina či almužna. Podle Houellebecqa islám tohle všechno může zoufalým Evropanům nabídnout – samozřejmě pod podmínkou, že konvertují a přijmou učení Koránu za své.

Do toho všeho autor vrhne jednoho netypického hrdinu: odborníka na literaturu devatenáctého století, který si prochází krizí středního věku a nemůže se smířit s tím, že od něj odejde milenka a že kvůli tomu, že není islamista, přijde o práci. Sice v průběhu knihy v zapadlých klášterech a na malých vesničkách pátrá po křesťanských kořenech evropské civilizace, ale přesto se tento (anti)hrdina vlastně podvolí ještě předtím, než si to uvědomí. A vůbec ho nezajímá osud Židů, homosexuálů nebo nevěřících, pokud se bude mít dobře on sám.

Hodně zajímavá kniha. Nebojím se říct, že s tíživě aktuálním poselstvím.

Komentáře (4)

Přidat komentář

LordSnape
30.10.2015

Když budu k téhle knize přistupovat jako k fikci, je to ok. Nicméně je tam spousta nesmyslů, které se nemohou prostě stát ani v tom nejhorším scénáři, kdyby k tomu mělo dojít. Vydavatel nicméně přišel "včas" s takovým tématem.

siena
30.10.2015

Já o knize četla, když vyšla. Bohužel naše vydání přišlo v hodně "nešťastném" čase. Obávám se, že zmiňovaný aspekt mnozí velmi rádi přehlédnou...


Babouš
30.10.2015

Souhlasím s Vámi, zmiňuji tam to autorovo přirovnání ke starověkému Římu. Četl jsem, že v době úpadku římského impéria někteří senátoři neváhali zavrhnout své staré bohy (Jova, Venuši...), když vycítili, že přestoupení na křesťanství jim přinese více výhod. Houellebecq v knize podle mě nekritizuje ani tolik islám, jako spíš Západ a jeho zhýčkanost.

siena
30.10.2015

Já nevím, ale abychom došli k větě "A vůbec ho nezajímá osud Židů, homosexuálů nebo nevěřících, pokud se bude mít dobře on sám", a klidně můžeme ve výčtu pokračovat, na to nás, nezlobte se, nemusí převálcovat "Islámský stát". Tu jsme, jak v historii tak v současnosti, dokázali naplňovat i bez něho...a že mnohdy stačí hodně málo nabídnout...