Do světa drakií a zpět Aneb obdivuhodné dobrodružství drakie Az

recenze

Ve společenství drakiů platí jedno zásadní a důležité pravidlo - nepřitahovat na sebe pozornost lidí. Ale jak se říká, zakázané ovoce chutná nejlépe.
Azurka je poprvé mimo kmen s rodiči na dovolené a tu omamnou příchuť svobody si nesmírně užívá každým pórem svého silného drakijského těla. Každý strom a hlavně každou kapku vody vnímá jako krok blíže ke svojí budoucnosti, kdy odejde z kmene a na vlastní pěst bude žít ve světě lidí.
Ale to nejtěžší ji teprve čeká na dovolené s rodiči. Nepřitahovat pozornost lidí. Azurka je sice poměrně nápadná, ale zatím se jí daří se před lidmi moc neodhalovat. Dokud nepotká kluka jménem Tate...

O světě drakií ve světě lidí. Společně s jednou z vedlejších postav fantasy série Drakie, Azurkou, se vydáváme na cestu drakijského dobrodružství do světa lidí, kde jsou drakie a drakiové ohroženým druhem.
Sophie Jordan svou drakijskou sérií ukázala něco nového, originálního, co hodně čtenářů zaujalo a potom i uchvátilo.
A jelikož bych se já mezi takové nadšené čtenáře drakijské série mohla zařadit, tak jsem se na Bez dechu velmi těšila a byla jsem z této kraťoučké novely nadšená.

Příběh Azurky mě velmi bavil a co se mi hodně líbilo bylo, že autorka ji ukázala v úplně odlišném světle než ve kterém se objevuje v Drakii. V knížce Bez dechu se Azurka projevuje mnohem tvrdošíjněji a oproti Drakii si ji nepředstavuju jako nějakou malou holčičku, ale jako už velkou teenagerku, která má svůj vlastní rozum, vyřídilku a své vlastní kouzlo. Jsem moc ráda, že Azurka není ten typ dívčí postavy, který by čtenáře otravoval nebo mu dával jakýkoli důvod, proč ji nemít rád. Stejně tak hlavní chlapecká postava, Tate, je velmi charismatický, vnímavý a i když to na sobě možná nedá na první pohled zdát, tak je to duší romantik a to se vždycky u chlapeckých postav cení. Romantik, ale zase to nepřehání.

Není toho moc, co by se dalo Bez dechu vytknout jako velká, zásadní a neodpustitelná chyba. Je to pěkné, napínavé fantasy čtení, které umí Sophie Jordan krásně ukočírovat. Jenom bych řekla, že i když je princip novel jasný a knihy s tímto žánrem nikdy nejsou příliš dlouhé, tak v případě Bez dechu by se to možná hodilo trochu protáhnout. Protože, když se začal příběh pořádně roztáčet a nabírat ještě lepší atmosféru napětí, záště a akce, tak to najednou skončilo. Sice je to konec, který nikoho neurazí, ale naopak potěší, což je jenom perlička navíc. Nicméně dějová linka je taková, že se začně rozbíhat až něco málo za polovinou a potom je velmi rychle konec. Zase ale jak se říká, všeho s mírou.
Za mě osobně by to klidně mohla být delší záležitost ve společnosti Azurky a jejího příběhu.
Ale jako fanoušek drakijské série si na tuto milou novelu nemůžu ztěžovat. A jestli máte i vy rádi drakie a styl psaní Sophie Jordan, doporučuji vám si Bez dechu přečíst.

Komentáře (0)