Divotvůrce :))

recenze

Divotvůrce (2017) 5 z 5 / Airin
Divotvůrce

Někdy Vám život rozdá karty, se kterými nejde hrát!

Kellen z rodu Ke by si nemohl přát nic víc – má svoji milující rodinu, jeho mladší sestra si nakračuje k tomu stát se jednou z nejmocnějších čarodějnic jejich rodu a jeho otec je velkým Lordem mágem. Takže slavná rodinka. No, popravdě by tu bylo jedno přání, které by si přál nejvíc – aby jeho magie byla silnější.

Čarodějové totiž mohou ovládnout šest druhů magie. Aby toho docílili a stali se z nich Divotvůrci, musí podstoupit celkem čtyři zkoušky. Jenže Kellenova magická síla je tak slabá, že nedokáže podstoupit ani jednu z nich. Má však talent na něco trochu jiného – na triky a blafování. Proč se ale jeho magie neprobouzí? Na to už mu může pomoct přijít dívka Ferius Parfax, která je v tricích a blafování přímo expertka.

V jejich městečku se však začnou dít podivné věci – čarodějové ztrácejí svoji magickou sílu. A zrovna v tu chvíli se začnou objevovat nepřátelé, kteří měli být již dávno vyhubeni! Kdo jde po čarodějích a hlavně po jeho rodině? Jaký je pravý důvod Ferius Parfax v jejich městě? Kolik zrádců musí být odhaleno, aby se zabránilo hrozící válce? A podaří se Kellenovi najít svoji magickou sílu?

NÁZOR:

Kniha mě opravdu příjemně překvapila! Předčila všechna moje očekávání. Zpočátku mě anotace malinko zaujala, ale nebyla jsem si stále jistá, jestli se do knihy mám pustit.

Jaké však bylo moje překvapení, když jsem si přečetla první kapitolu a hned jsem věděla, že tahle kniha bude speciální. Věděla jsem, že se v příštích pár dnech od knihy neodtrhnu, budu ji hltat v každé mé volné chvilce a budu na ní vyloženě závislá. No…a měla jsem samozřejmě pravdu :))

Autorův styl psaní mi připomínal tak trochu Ricka Riordana – velmi vtipně napsaný poutavý příběh, který má v sobě spoustu akce a především různých záhad a tajemství, na které musí hlavní hrdina během své dlouhé cesty přijít. Putuje z jednoho místa na druhé a na každé své cestě nachází další střípky skládanky, kterou se snaží rozluštit.

Někdy, když ostatní lidé mluvili pouze v hádankách, jsem měla chuť na ně zakřičet (tak, jako chtěl i Kellen), aby už konečně vysypali celou pravdu. Jenže v tom bylo to kouzlo knihy – postupně jsme rozmotávali klubko lží na místech, kde to bylo nejméně očekávané. Navíc nás autor dokáže vtáhnout do děje tak, že jsem si místy připadala i já jako součástí příběhu.

Musím říct, že si autor dost dobře libuje ve zradách a to na těch nejneočekávanějších místech a situacích. Jedna konkrétní zrada mě opravdu dostala a já jen, po dočtení kapitoly, koukala na knihu s otevřenou pusou. Bylo to zrovna pozdě v noci, co jsem se o zradě dočetla, a samozřejmě jsem (i přes svoji únavu) musela přečíst nejméně další dvě tři kapitoly. Prostě to jinak nešlo, musela jsem :))

Co mě trochu překvapilo byl fakt, že se v příběhu až tolik nevyskytovala Ferius Parfax. Podle anotace to sice vypadá, že bude spolu s Kellenem hlavní hrdinkou, ale nebylo tomu tak. I když tam vystupovala v důležitých částech příběhu, tak jsem čekala, že tam bude vystupovat častěji. Ale nestěžuju si, že tam tolik nebyla, to mě nechápejte špatně :)) Naopak jsem za to byla ráda, protože mi až tak moc nesedla, jak jsem sama předpokládala. Byla jsem strašně moc ráda, že se zde jednalo především o Kellena a pak i o kočkoveveráka.

Kočkoveverák je kapitola sama o sobě. Je to úplně boží a nejlepší zvíře, jaké si mohl autor vybrat pro svůj příběh. Má dokonalý smysl pro humor a neustále okolo sebe šíří samé vtipné poznámky. Samozřejmě jimi Kellena dováděl k šílenství, ale mě vždycky ohromně pobavil. Dokonce jsem se při jeho vtipech pokaždé musela zasmát na celé kolo! Mimochodem, Kellen z rodu Ke? Moc se mi líbí, jak pojmenovali hlavního hrdinu i jeho rod.

Co na závěr dodat? Tahle kniha je prostě návyková. A to opravdu hodně! Svědčí o tom taky fakt, že jsem si honem běžela koupit druhý díl a to jsem ještě neměla dočtený ani ten první! Já prostě to Černé znamení už musela mít doma :)) Tuto knížku vřele doporučuji, protože je to jedna z těch výjimečných knih, na které nezapomenete. Já tedy rozhodně ne.

Hodnocení: 10/10!!
Více zde:
https://bookhunter5.wordpress.com/

Komentáře (0)

Přidat komentář