Divoká říše

recenze

Divoká říše je často připodobňovaná s knihy Sarah J. Maas nebo Jennifer Armentrout, i když mně to tak osobně nepřišlo. Vykreslené prostředí dystopické Budapešti má skvělou atmosféru a dohromady s fantasy světem, který autorka vytvořila jde skvěle dohromady.
Hlavní hrdinka Brexley mi opravdu sedla. Ona sice byla drsná a nebojácná a chvílemi mohla trochu připomínat Aelin ze Skleněného trůnu. Jenomže to tak úplně není, protože autorka ukazuje, že Brexley dokáže i pocítit nesmírnou bolest a zoufalství, že stejně jako se jí daří vyhrávat, tak prohrává boj sama se sebou, kdy má pocit, že svou účastí ve Hrách ztrácí veškerou lidskost a stává se z ní zrůda, kterou z ní žalář udělal. Nemám ráda hlavní hrdinky, které přijdou a na co sáhnou, to se jim daří bez jediného neúspěchu. Jenže Brexley taková není, stejně tak jako se ji daří, prohrává. A to hodně. Neúspěch za neúspěchem. Ukazuje to její lidskost, a to se mi na knížce hrozně líbilo.
Romantická linka tu je, nebo vlastně není. Když se v knize objeví Warwick, tak je Vám jasné, že je to on. A je to jasné i všem vedlejším postavám, kromě Warwicka a Brexley, kteří se nesnášejí. A nebo ne?
Zkráceně řečeno na pořádnou romantickou linku si nejspíš budeme muset počkat do dalšího dílu.
Bylo to drsné. Brexleyin pobyt ve vězení a to, jak stále každičký den musela přežívat a defacto si vybojovat svoje místo jen aby mohla přežít o nějaký ten den déle.
Konec knihy mě trochu zklamal. Asi se to dalo čekat, že to skončí cliffhangerem, já jsem tak trochu doufala, že ne. Nicméně do dalšího dílu se mám v plánu určitě pustit, ačkoliv autorka udělala to, co nesnáším, a to je nacpat největší zvrat na posledních deset stránek a čus.
No uvidíme. Já za sebe knížku určitě doporučuju, pokud rádi čtete fantasy a baví Vás svět prolhaných víl a různých intrik a nalákalo Vás prostředí dystopické Budapešti, tak určitě neváhejte.

Knížka mi byla poskytnuta v rámci #spoluprace #humbookblogeri

Komentáře (0)