Dětství v těžkých dobách

recenze

Jak Hitler ukradl růžového králíčka (2018) / monushka
Dětství v těžkých dobách
Britská spisovatelka s německými kořeny Judith Kerrová se řadí mezi autory dětské literatury 20. století. V českém překladu jí prozatím vyšly dvě knihy. Jedna z nich se jmenuje Na svačinu přišel tygr (vyšla roku 2016 nakladatelstvím Bilitera CZ) a druhá Jak Hitler ukradl růžového králíčka, která před pár týdny vydalo nakladatelství Argo. Ta zcela jistě zaujme potenciální čtenáře svou neobvyklou obálkou, která působí dětsky a přitom dospěle.

Jak Hitler ukradl růžového králíčka je prvním dílem volné trilogie o židovské holčičce Anně, která musela s rodiči a starším bratrem roku 1933 uprchnout z fašistického Německa. Pevně věřím, že se v budoucnu dočkáme i překladů následujících dvou dílů, protože nejednoho z nás zaujme život a osud Anny a její rodiny, která za každé situace drží pospolu. Do celé trilogie autorka vložila kus svého života, neboť v postavě Anny ztvárnila samu sebe a zprostředkovala své zážitky tehdejšího odchodu její rodiny z Berlína. Ačkoliv v zahraničí tato kniha poprvé vyšla již roku 1971, v českém překladu se jedná o její první vydání.

Elsbeth se začala rozčilovat. “To mi teda vysvětli,” chtěla vědět, “když vypadáš jako všichni ostatní a nechodíte do zvláštního kostela, jak se pozná, že jsi vážně Židovka? Jak si tím můžeš být jistá?” (Str. 10)

Představte si, že se píše rok 1933, jste židovské devítileté dítě žijící v Berlíně a zničehonic se vám začne život, na který jste byli doposud zvyklí, měnit před očima. Vaše rodinné štěstí závisí na tom, kdo vyhraje volby. Proč by ale někdo volil někoho, kdo odsuzuje lidi, kteří jsou chytří, mají vlastní názor, jsou pracovití a šikovnější než ti, kteří zastupují nacistickou stranu? Jak je známo - hloupí lidé dělají hloupé věci, a tak bylo pro Židy vhodnější odejít na čas někam do ústraní. A tak se Anna se svou rodinou přesunou na původně zamýšlenou dovolenou do Švýcarska, přičemž její otec odcestuje jako první z toho důvodu, že je na jeho hlavu vypsána odměna. To co se však zpočátku zdálo být jen prázdninami, se mění v útěk za vlastní nejistou budoucností…

“Rok 1931 byl už sám o sobě dost hrozný, 1932 byl ještě horší, ale dejte na mě, rok 1933 bude úplně nejhorší,” přitakal prodavač. (Str. 11)

Příběh je vyprávěn v er-formě, což zcela jistě není na škodu, ale v případě této knihy si nejeden z nás představí i vyprávění v ich-formě, která by dělala vyprávění ještě zajímavějším. Styl psaní je úměrný daným postavám. Ačkoliv je kniha čtivá, její čtení není zcela snadné, protože popsat pocity nevinného děvčátka, které je ze všech stran obklopeno nevědomostí, nejistotou a strachem, nelze jinak než využitím negativních atributů. Některé negativní myšlenky se nám však nebudou k ústům děvčátka hodit a poznáme, že čím se blíží hrozba špatných časů, setím dříve se stane dospělou v těle dítěte. Nesetkáme se zde však jen s negativním vyjadřováním. Rodina je vděčná za to, že jsou všichni pohromadě, a tak není nouze ani o láskyplné či vtipné komentáře.

Celkově si přečteme 24 kapitol, které pokryjí tři roky života uprchnuvší židovské rodiny. Faktické historické pozadí a autobiografičnost jsou velkými pozitivy této knihy. Z historického hlediska je zde popsán postupný rozmach nacismu v Německu třicátých let. V té době se ještě nevědělo o tom, kam až tato situace vyústí, ale dle některých popisů autorky je poznat, že již tenkrát byla situace neblahá a nasvědčovala blížícím se těžkým časům. Je zde zmíněn i požár Říšského sněmu v roce 1933.

V této knize je pro čtenáře nejdůležitější postavou Anna. Toto děvče je strašně chytré a není pro ní problém naučit se cokoliv, co si zamane, i když někdy trvá úspěch déle než by si sama představovala. Mezi největší z jejích negativních vlastností se dají považovat netrpělivost a nelibost v neúspěchu, které jsou typické pro většinu dětí téhož věku. Její rodiče jí však ukazují, jak se dát na tu správnou cestu, která jí dovede tam, kde si přeje být.

Annin otec pracuje jako novinář na volné noze, který mnohdy komentuje i politickou situaci, a tak z toho důvodu nepatří mezi nacisty k oblíbeným. Její matka působí jako žena v domácnosti, která se musí naučit pečovat o svou rodinu místo jejich chůvy Heimpi, která by měla brzy přijet za nimi. Anna má o tři roky staršího bratra Maxe, díky kterému není nikdy sama, i když se tak občas cítí.

Mně nejvíce k srdci přirostla postava Onkela Julia, který i přes otcovo varování zůstal nadále v Německu a navštěvoval každý den zoologickou zahradu, kam dříve chodíval s Annou.

Jak Hitler ukradl růžového králíčka patří mezi knihy, které mohou být čteny jak dětmi, tak dospělými, bez jakéhokoliv věkového vymezení. Je zcela samozřejmé, že pokud bude knihu číst dětský čtenář, nevezme si z toho to, co dospělý, který má nějaké znalosti o historickém pozadí příběhu. Ale ani pro děti není tento příběh k zahození, neboť se k nim šetrným způsobem dostane důležitá část celé světové historie, která nesmí být zapomenuta a to nenásilnou formou prostřednictvím Anny.

Děti rozhodně také zaujmou ilustrace, kterými se začíná každá nová kapitola. O tematické ilustrace a samotnou obálku se postarala Lucie Straková, která tak dopomohla vytvořit atmosféru dětského světa v těžkých časech.

Pro porovnání jsem si zkusila vyhledat obálku originálního vydání této knihy v zahraničí a musím konstatovat, že není tak výstižná jako česká. Na čtenáře může růžová barva zapůsobit naivním dojmem, ale jak jinak by se dala dětmi přijmout opatření, která jim možná zachrání život?

Tuto knihu bych doporučila těm, kteří mají rádi náročnější literaturu s fakticky historickým pozadím vyprávěným ústy malého děvčátka, které v podstatě neví, co se kolem něj děje. Ačkoliv tato kniha v originále vyšla již před sedmačtyřiceti lety, její téma je stále aktuální, neboť pro lidstvo je důležité připomínat si historická fakta, která změnila naší společnost.

Komentáře (0)

kniha Jak Hitler ukradl růžového králíčka recenze