Děti na cestě

recenze

Novinářka Caroline Brothersová v roce 2012 zjistila, že žije na pařížské transkontinentální trase blízko parku, kde se setkávají utečenci prchající před hnutím Tálibán. To ji nenechalo chladnou a začala pátrat po podrobnostech. Viděla turecko-řeckou hranici, bránu do Evropy. Navštívila přístav Calais, bránu do Anglie, která je vysněným cílem muslimů putujících za svobodou. Mluvila s nimi, vyslechla jejich příběhy, sledovala podmínky, ve kterých žijí, a zkoušky, které musejí podstoupit při cestě za normálním životem. Na základě jejích zážitků, pocitů a faktů vznikla strhující kniha, která určitě ovlivní i váš pohled na současnou situaci týkající se uprchlické otázky.
Vypravěčem je čtrnáctiletý Afgánec Arjan, který spolu se svým osmiletým bratrem Kabírem postupuje po ose Kábul-Teherán-Istanbul-Atény-Řím-Paříž-Londýn. Anglie je pro ně vysněnou svobodnou zemí, kde konečně budou moct chodit do školy. Všichni jejich nejbližší příbuzní jsou mrtví, oni jejich ostatky viděli, rozprodali všechen rodinný majetek a za utržené peníze si koupili cestu za štěstím. Putovali v bezpočtu náklaďáků, otrocky pracovali v továrně a na farmě stejně tvrdě jako dospělí muži. Přesto byli bez potřebných peněz, trpěli hladem, zimou, nelidským zacházením. Zažili hodně věcí, o kterých by děti ani neměly tušit. Do vysněného Londýna se po strastiplné několikaměsíční cestě dostávají, ale za jakou cenu?
Arjan se i přes svůj věk musí chovat jako dospělý. Svému mladšímu bratrovi nahrazuje mrtvého „babu“ i „madar“, otce a matku. Při dlouhé cestě je pro něj dítě přítěží a zároveň hnacím motorem, aby v sobě našel dostatek sil dojít do cíle. Poodkrývá mu skutečný svět, učí ho se v něm vyznat. Chrání ho, jak nejlépe dovede. Přebírá zkušenosti od starších, bere si poučení z jakékoli situace, kterou vidí nebo se do ní dostane. Mimořádně citlivě vnímá veškeré detaily kolem sebe. Mnohokrát se cítí na dně a má chuť vše vzdát. Oporou jsou pro něj vzpomínky na rodinu, se kterou se dětství ve válečné zemi, i tak zdálo šťastné. Má v sobě neskutečnou sílu, kterou vždy démony strachu zažene.
Protože jsem matkou dvou synů, byl pro mě příběh této knihy mimořádně silným zážitkem. Děti by neměly vidět vraždu svých rodičů, ani zabité bratry. Neměly by omdlévat hladem, trpět mrazem a pracovat do úmoru. Neměly by být znásilňovány, mláceny obušky a stříkány slzným plynem. Měly by klidně spát, mít teplé čisté oblečení, plné žaludky, hrát si a být veselé.
Svět nemůžeme spasit, ale neměli bychom předstírat, že tyto skutečnosti nevidíme. Autorku zacházení s uprchlíky a politické řešení této problematiky nenechalo spát, tak o tom sepsala nezapomenutelnou knihu, která určitě stojí za přečtení!

Komentáře (0)