Dceřina kletba plná zločinů a tajemství

recenze

Tereza Bartošová přichází s další zajímavou detektivkou pod názvem Dceřina kletba. Zatímco v minulém Vodníkovi si pohrávala s vesnickým prostředím a motivací Erbenem, tentokrát přenáší svět zločinu do města a průmyslového prostředí.

Uprostřed Příbrami je nalezen podchlazený opilec, který v nemocnici umírá. Na první pohled nešťastná nehoda. Kdyby ovšem jen několik dní předtím nepřišel za jedním z policistů s tím, že mu někdo usiluje o život. Shoda náhod nebo promyšlená vražda? V pozadí se navíc skrývá tajemství, které může ohrozit nejednoho člověka.

Dceřina kletba je velice zajímavá detektivka. Za mě vlastně dost odlišná od svého předchůdce z autorčina pera, což je určitě dobře. Zápletka zločinu je poměrně dlouho skryta. Přestože se objevují nějací podezřelí, dlouho policisté nemohou na nikoho přijít. Připravte se tak na tajemný případ, v němž se navíc objeví nejeden zločin.

Vlastně je jich tu hned několik. Z velké části spolu nesouvisí a neukážou se hned na začátku, ale postupně se na vyšetřovatele navalují. Je tu tak vlastně hned několik dějových linek, některé se jen tak mihnou, jiné jsou významnější.

Detektivní část je velice poutavá, poměrně uvěřitelná a vlastně na mě působila tak trochu česky. Nečekejte tu žádné akční superhrdiny, ale obyčejné poldy se svými problémy, které byste klidně mohli u nás na ulici potkat.

Zejména u ústřední postavy policisty Tomáše Vyskočila se hodně řeší i jeho soukromý vztah. Vlastně se jedná o určitou vedlejší linku, která je takřka samostatným případem. Budete v ní svědky toho, jak může jedna puberťácká rošťárna způsobit komplikace v životě.

Zároveň se celým románem nese lež ovlivňující životy přítomných. Budete tu svědky hned několika nepravd a zamlčených tajemství, prakticky u většiny významnějších postav tohoto románu. Určitým způsobem může ze čtení přijít i ponaučení, že pravda je sice důležitá, ale zároveň může někdy přivodit ještě větší bolest.

Celý obsah knihy je za mě velice dobře poskládaný. Jak už jsem zmínil, je tu hned několik vlastně na sobě nezávislých případů (zločinů). Přesto všechno působí uspořádaně, skvěle do sebe zapadá a působí uceleně.

Postavy mi byli sympatické, v průběhu čtení jsem začal vnímat, že bych se s nimi i v reálném životě rád seznámil. A klidně bych z některých z nich mohl mít třeba přátele. Ze všech čiší lidskost a uvěřitelnost. Působí vlastně jako obyčejní, běžní lidé.

Tereza Bartošová se na literárním světě více objevila až v minulém roce, kdy jí vyšly knihy Vodník a Klekánice. I letos se kromě Dceřiny kletby chystá v konkurenčním nakladatelství další její titul.

Každá z nich ovšem má své kouzlo, nabízí něco trochu jiného a pohrává si s detektivním žánrem. Autorka je tak určitým zjevením na literární scéně a může se propracovat mezi nejzajímavější autorky daného žánru. Rozhodně bych ji dal nominaci na cenu objev minulého roku.

Komentáře (0)