Darcy Coates tentokrát vyměnila strašidelné domy za temný les

recenze

Kořist (2021) / LukBook
Darcy Coates tentokrát vyměnila strašidelné domy za temný les
Australskou spisovatelku Darcy Coates znají čeští čtenáři zejména díky sérii o strašidelných domech. Nyní se k nám konečně dostává i její samostatný román Kořist, který vydává Naše nakladatelství.

Když si přečtete autorčin životopis, tak v něm najdete, že má ráda starobylé hřbitovy, strašidelné domy (což už jsme poznali) a zároveň miluje i lesy. Zejména ty staré a divoké. Právě v tomto prostředí se odehrává její další hororová kniha, která se dostala na český knižní trh. Můžete říct, že si vybírá pro tento žánr už trochu provařené a mnohokrát použité prostředí. Ale to vůbec nevadí, protože její díla mají přesto velký styl.

Na začátku Kořisti sledujete mladou dívku jménem Eileen, která se ztratí v rozsáhlém lese Ashlough. Policisté její pohřešování neberou příliš vážně a dopředu předpokládají, že během své výpravy prostě zabloudila. O pět dní později najde náhodný kolemjdoucí u řeky její fotoaparát, ve kterém jsou podivné snímky vyfocené po jejím zmizení.

Eileenin bratr Chris se společně s kamarády rozhodne, že se pokusí svou sestru najít na vlastní pěst. Partička mladých lidí se vydává po jejích stopách a brzy zjišťuje, že se nebude vůbec jednat o procházku růžovým sadem. Velice brzy navíc začnou mít podezření, že v lese nejsou sami. A to se jim záhy potvrdí.

Nebudu vám nic nalhávat. Kořist v počátku zrovna nesrší originalitou. Temný les, v němž se několik lidí ztratí a je naháněno tajemnou a krvelačnou bestií, už tu mnohokrát byl. Tentokrát to není žádná duchařina, ale prostě klasická vyvražďovačka mezi stromy.

Autorka se rozhodla použít poměrně velké množství jedinců, jejichž důležitost se vlastně postupem času dost proměňuje. Nečekejte tu jednu klasickou hlavní postavu. Na začátku sledujete kroky dívky, která se ztratí. Posléze se jí vydávají hledat její přátelé a velkou část děje pozorujete z jejich pohledu. A ještě tu máme jednu zkrachovalou policistku, která je sice k případu trochu skeptická, ale nakonec se do něj pořádně opře.

Ona dáma v řadách bezpečnostních složek se jmenuje Carla. Často ráno chodí do práce s kocovinou, její osobní život za moc nestojí, a i v zaměstnání už ztratila onu jiskru. Jednalo se pro mě o jeden z nejzajímavějších charakterů, i vzhledem k zajímavému vývoji její postavy.

Velkou roli ovšem i tentokrát hraje prostředí. Autorce se podařilo velice dobře vykreslit temný les i smrtelnou atmosféru v něm. Jestliže budete knihu číst po nocích, možná se budete i bát. Nebezpečí tu totiž může číhat za každým rohem. Dočkáte se nějakých těch mrtvol, spousty strachu, ale i odvahy a přátelství.

Několikrát se dostanete na špatnou stopu a vlastně jsem si před koncem myslel, že vyústění bude tak nějak obyčejné. Ale to jsem se spletl. Darcy Coates do zápletky výborně zakomponovala několik zvratů, kterými vám určitě vytře zrak. Všechno nakonec skončilo úplně jinak, než jsem čekal a byl jsem se závěrem více než spokojen.

O tom, že tahle spisovatelka prostě psát umí, jsme se už mohli několikrát přesvědčit. A dokazuje to i tentokrát. Ve svém vyprávění navodí úžasnou strašidelnou atmosféru, donutí vás bát se o jednotlivé osoby, a nakonec vás překvapiví nečekanými zvraty. První titul mimo její domovní sérii, který vyšel v českém překladu, rozhodně stojí za pozornost. Nabídne sice několik otřepaných námětů, ale dokáže je dovést takřka k dokonalosti, a navíc vás nakonec zničí svým závěrem.

Ps: Již v dubnu se navíc můžete těšit i na další díl řady Strašidelné domy s názvem Záhada domu Marwicků.

Za recenzní výtisk děkuji Našemu nakladatelství.

Komentáře (0)

kniha Kořist recenze