Dar, nebo prokletí?

recenze

Opatruj mě (2015) 3 z 5 / TerezaMondeková
Opatruj mě

Ramie St. Claireová má zvláštní schopnosti. Dokáže najít pohřešované osoby, ale něco ji to stojí. Když své schopnosti použije, ničí ji to. Přijde o kus sebe, své duše, své lidskosti. Poslední případ měl na Ramie ale mnohem větší a horší následky. Něco se nepovedlo a Ramie musela zmizet, aby byla v bezpečí. Ale ani to ji nevydrží moc dlouho.

Když byla mladší sestra Celeba Devereauxe unesena, jeho poslední nadějí, jak ji najít je Ramie St. Claireová. Ta se před časem úplně vypařila, ale Calebovi se nakonec podaří ji najít. Donutí ji, aby mu pomohla, ale ji to skoro zničí. Caleb má pocit viny za bolest, kterou ji způsobil. Chce vše napravit, ale než to stihne udělat, Ramie opět zmizí. Tentokrát za sebou zametla všechny stopy. Nakonec se smířil s faktem, že ji nenajde, ale Ramie se mu pak sama ozve.

Ramie potřebuje pomoc. Jde jí o život a Caleb je jediný, kdo ji může pomoct. Caleb je odhodlaný udělat všechno proto, aby Ramie ochránil.


Ukázka:
V duchu už přímo pěnil vzteky, když zastavil před chatkou, která se zdála tak vetchá, že by nepřežila ani mírnou zimu. Netušil ani, jestli je tu vůbec zavedená elektřina. Sem by se nastěhoval jen člověk, který nechce, aby ho kdokoli našel.
Vystoupil, došel ke zchátralým předním dveřím a zabušil na ně pěstí. Dveře se pod jeho údery otřásly a zaskřípaly. Přivítalo ho však jen ticho a to mu zvedlo tlak.
„Slečno St. Claireová!“ zahulákal. „Otevřete ty zatracený dveře!“
Znovu zabouchal na dveře a zakřičel, aby se ozvala. Nejspíš vypadal a zněl stejně jako ten šílenec, který mu unesl sestru, ale v tuhle chvíli mu to bylo jedno. Byl velice zoufalý. Stálo ho velké úsilí, aby konečně Ramie vypátral. Ani za nic nehodlal odejít, dokud nezíská informaci, pro kterou přijel.
Pak se dveře otevřely a před ním se objevila drobná žena s ostražitýma šedýma očima. To ho překvapilo. Okamžitě zmlkl a na Ramie St. Claireovou, kterou viděl poprvé v životě, jen zíral.
Znal ji pouze z fotografií, které ale ani zdaleka nevystihovaly skutečnost. Měla kolem sebe zvláštní auru, jako by se vzpamatovávala po dlouhé nemoci, ale která jí neubírala na kráse. Působila… křehce. Na vteřinu ho bodl osten viny kvůli tomu, o co ji přišel požádat, ale ten pocit zahnal. Za život jeho sestry není žádná cena dost vysoká.
„Nemůžu vám pomoct.“
Její tichá slova ho pohladila v uších jako samet. To ale nic neměnilo na tom, jaký vztek v něm její prohlášení vyvolalo. Ještě ji o nic ani nepožádal, a ona ho už odmítala.
„Ani nevíte, co po vás chci,“ opáčil ledovým tónem, při kterém se většina lidí přikrčila.
„Je to docela jasné,“ opáčila unaveně. Víčka jí vysílením poklesla. „Proč byste jinak vážil takovou cestu? Ani nechci vědět, jak jste mě našel. Jelikož se vám to podařilo, asi jsem svoje stopy nezakryla dost dobře.“
Caleb se zamračil. Byla nemocná? Proto zmizela – aby se uzdravila? Teď, když ji našel, na tom ale nesešlo. Její důvody mu byly ukradené.
„Máte výjimečné schopnosti, tak proč nechcete, aby vás lidé našli?“ otázal se. „Život mé sestry je v ohrožení, slečno St. Claireová. Nejenže vás žádám o pomoc, ale neodejdu, dokud mi nepomůžete.“
Neoblomně zavrtěla hlavou a únavu v jejích očích vystřídal strach. „To nemůžu.“
V jejích slovech znělo zoufalství, které mu prozradilo, že za jejím odmítnutím se skrývá víc, než dává na první pohled znát. Něco bylo špatně, to ho ale přesto nedonutilo litovat, že ji nutil ke spolupráci. Ne, když Torin život visel na vlásku.
Sáhl do kapsy a vytáhl Torin šátek. Byla to jedna z věcí, kterou našli na místě, odkud ji unesli. Na parkovišti supermarketu, u otevřených dveří jejího auta. Neměl ji nechávat samotnou. Zklamal ji. Nepodařilo se mu ji ochránit. Nezajistil jí bezpečí.
Ramie okamžitě ustoupila a zoufale vykřikla. On k ní ale přistoupil, nacpal jí šátek do rukou a pak ji i s šátkem držel, takže nemohla ucuknout. Zlomeně vzlykla a vzhlédla k němu, tvář náhle nepřirozeně bílou. Rozšířily se jí zorničky a vzápětí jí rysy zastřela bolest.
„Ne,“ zašeptala. „Už ne. Bože, už ne. Nezvládnu to.“
Kolena jí podklesla. Svezla by se na zem, on ji však podepřel a ujistil se, aby ani na vteřinu nepustila ten šátek. Ke své hrůze sledoval, jak Ramiino tělo ochablo. Neudržel ji, jakkoli se o to snažil. Byla jako bez života. Jako by se z ní stala pouhá hadrová panenka. Rychle poklekl, aby neupustila ten šátek. Teď už na tom ale nezáleželo. Ramie byla mimo.
Oči měla potažené mázdrou, tělo se jí začalo třást. Stočila se do klubíčka a křehkost, s jakou se pokoušela ochránit, ho zasáhla. Tiše zasténala a začala plakat.
„Prosím, už mi znovu neubližujte. Prosím. Prosím! Už to dál nesnesu. Jestli mě chcete zabít, tak to udělejte. Přestaňte mě mučit.“
Calebovi naskočila husí kůže, když uslyšel Ramiin hlas, který ale zněl jako Torin. Dobrý bože, slyšel snad skrz Ramie, co se právě děje jeho sestře?
Scéna, kterou Ramie vykreslila, byla děsivá. Nejen proto, že jeho sestra právě prožívala noční můru, ale taky proto, že podle všeho Ramie trpěla s ní.
Zjistil si o Ramiiných schopnostech, co se dalo, ale kromě informace o jejích úspěších toho moc nebylo. Nikde se nepsalo, jak přesně dokázala obětem pomoct, ani za jakou cenu. Bůh jim všem pomoz. Co to udělal?
Její tělo sebou škubalo a Calebovi trvalo jen chvíli, než si uvědomil, co se děje. Nebylo o tom pochyb. Zvedl se mu žaludek. Musel se několikrát zhluboka nadechnout, aby jeho obsah nevyzvrátil na zem. Do očí se mu vehnaly slzy, když skrze Ramie bezmocně sledoval, jak jeho sestru znásilňují.
Ramiiny vzlyky mu trhaly srdce. Zvedl si ji do náruče. Netušil co má dělat, tak ji jen něžně kolébal.
„Tori?“ zkusil zašeptat jméno své sestry. Netušil, jestli propojení skrze Ramie takto funguje. „Slyšíš mě? Tady Caleb. Pověz mi, kde jsi, zlatíčko. Přijdu si pro tebe. Drž se. Prosím. Ať je to jakkoli hrozné, nevzdávej se.“
Ramie škubla hlavou a na tváři se jí okamžitě objevil otisk ruky. To Caleba vyděsilo. Netušil, co má dělat, když teď překročil hranici, zpoza které se už nedalo vrátit. Pokusil se zahnat ten pocit viny, říkal si, že cokoli, co mu pomůže získat zpět jeho sestru, za to stojí. Ale stálo za to mučit nevinnou ženu?
Ani jí nedal na vybranou. Řekla mu ne, a on ji k tomu přesto přinutil, aniž by tušil, co jí to způsobí. Nevěděl, jak její schopnosti fungují, a teď mu ze sebe bylo špatně. Nebylo divu, že odmítla. Nebylo divu, že mu řekla, že už to dál nesnese.
„Ramie! Ramie!“ oslovil ji důrazně. „Vrať se ke mně, Ramie. Vrať se. Musíš mi říct, jak ji najít.“
Ramie otevřela oči, ale pohled v nich měla tak vzdálený, že mu bylo jasné, že ho neslyší. Otisk ruky na její tváři byl na její bledé pokožce jasně červený. V očích měla tak rezignovaný, bezmocný pohled, že měl co dělat, aby zahnal slzy.
Náhle se schoulila a otřásla se, jako by dostala ránu. Objala se kolem břicha a on si uvědomil, že do ní kopli. Nebo tedy do Tori kopli. Ten pocit bezmoci byl strašný. Bylo hrozné vědět, že před jeho očima útočí na dvě ženy. A na jednu z nich kvůli němu.
Pak se od něj odvalila. Ležela na studené podlaze, pohled nepřítomný, upřený do prázdna. Ztuhla a jeho sevřela hrůza. Byla Tori mrtvá? Bože! Stal se právě svědkem vraždy své sestry?
„Ramie! Probuď se! Bože, prosím, probuď se. Pověz mi, kde ji najít. Řekni mi, že ještě žije!“
Zvedl Ramie do náruče a zaklel, protože byla tak hubená a křehká, nevážila skoro nic. Odnesl ji na ošoupanou pohovku a opatrně ji na ni položil. Nechtěl jí ublížit víc, než už se stalo.
Posadil se na okraj gauče, vzal její ledové ruce do svých a třel je, aby je zahřál. Netušil, co má dělat. Měl by ji vzít do nemocnice?
O několik dlouhých vteřin později zamrkala, jako by se právě probrala z transu. Tvář se jí okamžitě stáhla bolestí a začala tiše plakat. Každá její slza ho uvnitř trhala na cáry.
„Žije ještě?“ zeptal se úzkostně. „Víš, jak ji najít?“
„Ano,“ odpověděla Ramie otupěle.
Do srdce se mu vehnala naděje. Skoro Ramie ve svém náručí rozdrtil.

Ramie mi k srdci moc nepřirostla. Taková... nemastná neslaná. Autorka chtěla udělat z hlavní hrdinky jedinečnou, inteligentní, neskutečně odvážnou ženu, ale mě přišla jako fňukna. V jednom kuse sesypaná, uplakaná... dá se pochopit, proč se tak chovala, ale po čase mi to začalo lézt na nervy. Až později, když se sebrala a začala konat, tak se to zlepšilo. Ale musím říct, že mě mrzí, že autorka nevěnovala více pozornosti minulosti hlavní hrdinky, nebo jejímu daru. Něco jsme se dozvěděli, ale autorka se do toho mohla více ponořit.

Caleb... Jeho chování na začátku jsem upřímně chápala. Každý z nás by udělal cokoliv, kdyby osoba, která je nám blízká byla v ohrožení života. Musím říct, že mám slabost pro majetnické, ochranitelské a dominantní chlapy, ale i mě trochu vadilo, jak se okamžitě zamiloval do hlavní hrdinky. Bylo to až neuvěřitelné. Kdyby tomu autorka dala víc času, větší prostor, tak by to bylo lepší, uvěřitelnější. Navíc to jeho neustále přesvědčování o jeho lásce, ochraně... bylo to docela únavné. Ale musím říct, že i u hlavního hrdiny bych ocenila, kdyby autorka věnovala více pozornosti jeho minulosti.

Nápad na příběh se mi opravdu líbí. Směs krimi, nebezpečí a erotiky. Kniha mě chytla hned na začátku, byla jsem zvědavá, co dalšího se stane. Nechybělo napětí, překvapení, ale ani ta jiskra mezi hlavními hrdiny. Ale dost mi vadily opakující se myšlenky. Po čase mi to začalo unavovat. Navíc mě docela zklamal konec. Přišel mi moc rychlý. To jsem čekala celou knihu, aby to s tím sociopatem dopadlo takhle a navíc tak rychle? To ne. Bylo mi i líto, že v knize nebyl epilog.

Komentáře (0)

Přidat komentář