Další detektivka z Velké Moravy

recenze

Případ českého knížete (2018) 5 z 5 / kamila1867
Případ českého knížete

Románová série spisovatele Stanislava Češky se vrací po roce od vydání Případu podezřelého arcibiskupa zpět na Velkou Moravu do 9. století, tentokrát do období vlády Svatopluka, nástupce Rastislava.

Píše se rok 905 v Moravgradu (dnešních Valech u Mikulčic) a župan veligradský, druhý muž Moravského království, Slavomír z Dolnogradu (pocházející z dnešního Pohanska u Břeclavi) vzpomíná na rok 883, kdy Moravskou říši společně s manželkou navštívil Bořivoj, kníže český, který hledá u svého souseda, krále Svatopluka, pomoc proti invazivním Frankům.
Kromě žádosti o ochranu před Franky podstoupí Bořivoj a Ludmila křest z rukou Metodějových, aby tak stvrdili spojenectví Moravy a Čech.

Slavomír společně se svým věrným přítelem Erikem zodpovídají za bezpečí a pořádek u dvoru, taktéž má být strůjcem vzájemné dohody s Bořivojem, je si ale vědom nebezpečí ze strany Franků, kterým by se tento krok zrovna nemusel vůbec líbit.
Kromě formálních záležitostí je pro návštěvu připraven lov, který hraje do karet Bořivojovým nepřátelům, kteří se ho pokusí zavraždit. Navíc stále nemohou přijít na to, kdo ze světa sprovodil kupce. Nesouvisí spolu náhodou smrt kupce a pokus o vraždu Bořivoje?

Knihu bych doporučila všem, kdo si tuto sérii oblíbili a kdo miluje historii a detektivky, tak by rozhodně neměl váhat, protože v listopadu se chystá vydání v pořadí již 11. knihy v této sérii s názvem Případ tajemného lukostřelce.

Oblohu střídavě zakrývaly a odkrývaly mraky, mezi kterými vykukovalo zářijové slunce, stále teple hřející. Pokud mu tedy mraky dovolily dohlédnout až dolů na Moravgrad.
Mraky byly střídavě světlé a tmavé. Když zčernaly, na zem dopadlo pár dešťových kapek. Nebylo jich ale nijak moc.
Stále však pofukoval docela svěží vítr, díky kterému se docela ochladilo, když se slunce schovalo za mraky.
Někomu to vyhovovalo. Vysokému, vzpřímeně stojícímu bělovlasému muži mlčky rozjímajícímu před vchodem do moravgradské baziliky a téměř neznatelným pokývnutím hlavy odpovídajícímu na pozdravy a úklony kolemjdoucích však zřejmě příliš ne.

Komentáře (0)

Přidat komentář