Ďábel na jaře

recenze

Ďábel na jaře (2017) / Channach

„Synu, co tě to napadá držet tohle okouzlující stvoření v poledním žáru venku? A proč je tak rozcuchaná? Došlo k nehodě?“
„Byla přepadena a sražena k zemi,“ začal vysvětlovat lord St. Vincent.
„Tak dobře se s ní ještě neznáš.“
„Psem,“ upřesnil lord St. Vincent jízlivě.

Nebudu vám lhát. Potřebovala jsem si trochu odpočinout, věnovat se práci, rodině, vyhánět bacily vidličkou a rejžákem jako Mach a Šebestová. A potřebovala jsem si dát lehkou pauzu od čtení románků. Ale co vám budu povídat. Nečekala jsem, že by mi měl třetí díl série Ravenelovi mnoho co nabídnout. Byla jsem vedle jak ta jedle. Knihu jsem přečetla během dne a půl, skvěle jsem se přitom bavila a jsem překvapená vzrůstající tendencí kvality. Chladnokrevný ničema byl fajn, Svatba s Winterbornem mě dostala hned od začátku a Ďábel na jaře zatím celou sérii korunuje. Každá kniha je jiná, nabízí něco navíc.

Velice dobře jsem se při čtení bavila a smála se nahlas. Od úvodního fuax pas na plese po závěrečný doslov autorky, ve kterém promlouvá ke čtenářkám a burcuje nás ve víru v sobě samé. Pandora byla od prvních knih divoká, ale moc jsem ji nemusela. Tady se plno jejích charakterových vlastností vysvětluje a já jsem si toho ztřeštěného blázínka zamilovala. Gabriel je taky trochu jiný… temnější a zároveň uvolněný, vtipný. Společně jim to jiskří a příběh je prostoupený jakousi smyslnou divokostí. Byl to velice osvěžující čtenářský zážitek.

„Povídá se, že má milenku.“
Pandora vytřeštila oči. „To ti někdo vykládal na plese? Při tanci?“
„Ne nahlas, jenom šeptem. Jaké klepy myslíš, že si lidi povídají při tanci?“
„Třeba o počasí.“

Londýn sedmdesátých let 19. století Lisy Kleypas mi uhranul a přirostl k srdci stejně jako její postavy. Jak hlavní, tak vedlejší. A já vyhlížím další díl a říkám si, komu by se autorka mohla věnovat tentokrát. V každém díle je i trochu detektivní zápletky a čím dál víc mi její příběhy připomínají i lehké thrillery. Autorka zvolila trochu pozdější (z jiného úhlu pohledu zase dřívější) dobu, než jsem u románků tohoto typu zvyklá. A to jí dovolilo věnovat se postavení ženy ve společnosti, rostoucí emancipaci a s tím související společenskou změnu dané doby. Vnímala jsem to ve všech dílech, ale tady asi nejsilněji. A moc mě to bavilo – medicína, chirurgie, ženy podnikatelky i zaměstnankyně. Úplně jsem dostala chuť pustit si Dr. Quinnovou. Garrett Gibsonová ovšem taky válí. Zachytila jsem jisté jiskření směrem k Ransomovi, čehož jsem si všimla během jejich krátkého setkání v minulém díle… možná lehký náznak odhalené spřízněnosti s rodinou a další díl. Doufám… A ještě jsem si všimla, že Gabriel má vdovu sestru a pořád myslím na svobodného Westa. A koho potká Cassandra?

Pokud bych měla autorce něco vytknout, zmínila bych nutnost lehce si rozšířit erotické obzory. Nechápejte mě špatně. Každá kniha opravdu je jiná a postelové hrátky se od sebe liší. Tady dokonce narazíme na M/s nuance a lehkou bondage a kniha je erotičtější než všechny „Odstíny“ dohromady. Nicméně „první kontakt“ je dost podobný a autorka dost spoléhá na mužský jazyk. Ale to bych opravdu byla hnidopich, a pokud bych nečetla všechny tři díly za sebou, asi by mi to nevadilo. Moje chyba, měla jsem si to proložit.

Komentáře (2)

Přidat komentář

---