Čtvrtá úroveň

recenze

Mezi pacienty v psychiatrické léčebně je Klára. Je tam už rok a zatím nepromluvila ani slovo. Nikdo neví, proč mlčí, jaké ji k tomu vedly důvody. Alexe, ošetřovatele v léčebně, Klára zaujala. Je jiná než ostatní pacienti, dalo by se říci, že ho Klára hodně přitahuje a zdá se, že i on jí také není lhostejný. Ale nenamlouvá si to jenom?

Klářinou oblíbenou činností je skládání puzzlí. Při jednom takovém skládání se Klářino chování najednou změnilo a k Alexovu velkému překvapení Klára promluvila. Toho večera mu Klára vypráví svůj příběh tak, jak si ho pamatovala až do osudného dne, který ji vzal řeč.


Nejnovější kniha Jitky Prokšové nás zavádí do psychiatrické léčebny, kde se za jejími zdmi odehrává nejeden smutný příběh. Jeden z příběhů patří i Kláře, ženě, která už rok nepromluvila ani slovo. Nezabírá žádná léčba a lékaři si už neví rady. Přišla však změna - při skládání puzzlí, které Klára milovala, zjistila, že jeden dílek chybí, a Kláře se vrátily všechny vzpomínky a také se jí vrátila schopnost mluvit.

Svůj příběh svěřila Alexovi, ošetřovateli v léčebně, který měl k ní citově hodně blízko. Ten příběh nebyl veselý, spíš smutný. Vypráví o milostném čtyřúhelníku, o nespokojenosti ve vztazích, o nekomunikaci mezi lidmi a nepochopení druhého.

Klára je vdaná, má dospělého syna. Její manžel Boris patří mezi bohatší občany města. Klára je tak trochu taková šedá myška, která vedle svého muže stárne. Pak ale potká sympatického muže - Daniela. Vedle něj Klára znovu začala žít, poznala, co je to krásné milování, smích, láska. Daniel je však zadaný. Chodí se Silvií, ženou, která je sportovně založená a tvrdošíjně odmítá mít dítě, po kterém Daniel silně touží. Klára, Boris, Daniel, Silvie. Čtyři osudy, které se navzájem protnou a zkříží si cestu. Každý z nich je jiný, každý je ve svém vztahu nespokojený, někdo více či méně, ale otázka je, jestli budou spokojení v novém vztahu? Jestli to nebude z bláta do louže.

Kniha je rozdělená do dvou časových rovin - ta, která se odehrává nyní v léčebně a část, na kterou vzpomíná Klára. V příběhu z minulosti se ve vyprávění postavy střídaly, mohli jste tak sledovat všechny protagonisty. Příběh z léčebny vypráví Alex. Alex má velmi zajímavý koníček, zajímala ho fyzika, vesmír a jeho zákonitosti, a tak si trochu Klářin příběh převádí do veličin a pravděpodobností.

Ač byla kniha čtivá a zajímavá, s postavami jsem se moc nesžila a ani jedna z nich mi nebyla natolik sympatická, abych si některou oblíbila a prožívala s ní její příběh. Ale to neznamená, že se mi to nelíbilo. Byly zde věci, které mě překvapily, zvlášť Klářin příběh, který se na konci uzavřel.

Pro mě to byla oddechová četba s psychologickými prvky, kterou jsem měla přečtenou během několika večerů.

Komentáře (0)