Čtivý příběh hluchého lékaře

recenze

Ranhojičův praprapra...vnuk - žijící v době války Severu proti Jihu.
„Šaman“ však není šamanem - je to indiánské jméno, které dostal od skutečné indiánské šamanky kvůli svému zájmu o byliny, a prostě se ujalo.
Kniha líčí osudy Šamana a jeho otce - mužů stejných povahových rysů jako měl Ranhojič z prvního dílu trilogie. Všichni tři jsou urostlí klaďasové, obdaření šestým smyslem pro léčení, pilní, učenliví a vytrvalí, věrní, čestní a vždy ochotní pomáhat a léčit, aniž by pro ně výdělek byl na prvním místě. Žena jejich srdce je jako na potvoru vždy jiného vyznání, což není na překážku lásce, ale jejich okolí.
Šaman je navíc hluchý, což zpočátku vypadá jako nepřekonatelná překážka v uskutečnění jeho snu stát se lékařem.

Jako tenká červená nit se příběhem vinou okolnosti té doby. Přistěhovalci odešli z Evropy do neznáma Nového světa, kde se setkávají s nevraživostí starousedlých Američanů, vstupují do rozjetého vlaku problémových vztahů s Indiány, a v tom všem se snaží vybudovat si novou existence z nuly, přičemž někteří tak tak přežívají.
Z původního společného nadšení osadníků postupně krystalizují rozdílné názory na další směřování. A co hůř, rozdílné názory na otázky otroctví ústí ve válku Severu proti Jihu. - Vnější okolnosti, kterým nelze uniknout, ač je člověk sebelepší a sebečestnější, okolnosti, kterým je třeba čelit nebo se s nimi smířit. Ač tak či tak, dopady jsou neradostné, až fatální.

Kniha je čtivá a pěkně přeložená, ač občasné přešlapy v překladu praští do očí jako by překladatel nebyl rodilý mluvčí. Např. „nachytali nás na hruškách“ (místo „na švestkách“) nebo „nedávali si před ústa servítky“ (místo „nebrali si servítky“). A věčná škoda toho všudypřítomného, do očí bijícího chybného skloňování osobních jmen - např. „odpověděl Nickovi Holdenovi“ (místo „odpověděl Nicku Holdenovi“)...