Co slibuje Kate Morton

recenze

Již poněkolikáté si u této spisovatelky kladu otázku, kam vlastně knihu zařadit?!
Může to být:
- Příběh s tajemstvím(i), nebo rovnou detektivka
- Romantické čtení s množstvím sentimentu a sladkobolnosti, ve kterém nechybí ani tajné chodby a po mnoho desetiletí ukrývané milostné dopisy
- Román, v němž podstatnou roli hrají obě světové války
- Příběh začínající hluboko v historii a sledující ve třech časových rovinách životní osudy příslušníků (především příslušnic) jedné anglické rodiny
- Psychologicky laděný příběh, v kterém se autorka zamýšlí nad osudovostí okamžiků, závazností vztahů, vinou, vykoupením, obětí, trestem…..
Jihozápadní cíp Anglie, hrabství Cornwall a rodinné sídlo Loeanneth – čtenář se sem dostává natřikrát. Nejdříve krátce před vypuknutím první světové války, podruhé v r. 1933 a nakonec o sedmdesát let později, počátkem nového milénia. Rodině Edevanových, která toho místo vlastní, postupně přibývají kostlivci ve skříních, a záhadou největší je zmizení malého chlapce. Tehdy, ve třicátých letech, byl případ odložen jako nevyřešený, rodina sídlo opustila, odstěhovala se do Londýna. Pamětníci události stále žijí a mají své důvody, proč si vlastně nepřejí, aby se o dávnou tragédii kdokoliv zajímal. Alici Edevanové, současné královně detektivních příběhů, bylo v té době šestnáct a celý život v sobě nese pocit viny. Seržantka londýnské policie Sadie Sparrowová neprožívá zrovna nejšťastnější období – problémy v práci ji vyhnaly na nucenou dovolenou, a tak přijíždí ke svému dědečkovi, který se před časem usadil nedaleko míst, kde dosud stojí opuštěné a zchátralé panské sídlo. Před čím Alice utíká, co celý život skrývá? Proč tak dlouho mlčela její sestra Deborah a jaká tajemství si vzala do hrobu jejich matka? Záhady se vrší a do pátrání se úspěšně zapojuje osoba, která byla přítomna i původnímu pátrání po nezvěstném chlapci – bývalý policista Clive. Čtenář se dočká a dozví se, co se tehdy vlastně stalo. Konečné řešení mu autorka nabídne dříve, než u ní bývá zvykem, a tak jsem posledních zhruba dvacet stránek doufala, že dojde ještě k nějakému zásadnímu odhalení. Nestalo se. Kniha se bezesporu četla velmi dobře, ale občas jsem měla pocit, že něco skřípe. Bylo tady až moc viktoriánské Anglie. Věrný starý rodinný přítel píšící knížky plné skřítků, víl a udatných hrdinek. Mladé dámy, které propadnou nevhodným citům a svěřují se s nimi deníku. Časté obraty typu „Zdi viděly všechno, ale pokoj mlčel“. Tajné chodby, klíče, které ještě po více než půl století visí na háčku, a tak zásuvka může vydat své poklady. S tímto světem si moc dobře nerozuměla současná linie příběhu, kdy seržantka Sadie vyšetřuje zmizení mladé ženy. Opustila dítě, nebo se stala obětí trestného činu? Sparrowová tvrdí to druhé, její nadřízení jsou zastánci varianty č.1. Nemohu si pomoci, ale mám dojem, že autorka už chtěla mít hrdiny z krku, a tak zvolila poněkud povrchnější zakončení této dějové linie – pár stránek navíc by rozhodně podpořilo věrohodnost.
Pokud máte rádi romantiku okořeněnou dávným tajemstvím, nostalgie je vám po chuti a přejdete občasnou nelogičnost, kniha se trefí přímo do vašeho vkusu příjemné chvíle zaručuji. Hledáte-li ovšem drsnou, ničím nezkrášlovanou výpověď ryze současného ražení, budete možná nevěřícně listovat stránkami a hledat zmínku o bílém králíkovi a jeho noře.

Komentáře (0)