Cizí královna-Gaidemarova pouť

recenze

Cizí královna (2020) / knihovnička007
Cizí královna-Gaidemarova pouť
Bastard je jako dým. Nemáš žádné kořeny, a proto tě osud může kdykoliv zanést kamkoliv. Nemáš jméno, které by ti dalo nějaký význam, nepatříš k žádnému stavu. Nejsi...nic.

Gaidemar v modlitbě útěchu nenašel. Vůči téhle epidemii byl naprosto bezradný. Válce rozuměl, byla nutná. Ale tahle pohroma se mu jevila naprosto nesmyslná.

Od událostí z knihy Hlavy světa uplynulo pár let, ocitáme se v roce 951, kdy Gaidemar zachrání z Berengarova zajetí královnu Adelheid.
Ozbrojenec jízdní legie krále Oty, bastard, nemanželský syn – to je Gaidemar, který je pro svého krále a královnu schopný čehokoliv. Muž, který je od dětství vychováván jako voják. Nebojí se bolesti a rány. A také muž, který neví, co přinese další ráno a zda za pár hodin bude živ. Nic nemá, nic nevlastní a jde bojovat tam, kam ho jiní pošlou. Nezná své rodiče a jen přemýšlí nad tajemství, které obestírá jeho rodinu. Je to válečník a má spoustu nepřátel, včetně toho největšího-Henninga-bratra krále. Neohrožený a skromný Gaidemar, který se za každou cenu chce zhostit každého úkolu se ctí. Se svým válečným koněm a velkou odvahou. Jsem ráda, že autorka dopřála velkému válečníkovi i velkou lásku. A že je člověk, který toho na bitevních polích tolik zažil a viděl, schopný velké lásky.

Příběh začíná v roce 951, končí rokem 962 a za těch 11let se mění rodinné i politické vztahy, láska i nenávist. Ota bojuje se svými věrnými proti nepřátelům z celé Evropy. Na Lešském poli se se svým vojskem utká proti Maďarům a slavně zvítězí proti obrovské přesile.
Při čtení mne autorka dokázala několikrát uchlácholit a pak mne totálně dorazila nějakou velkou jobovkou, kterou jsem absolutně nečekala. Podařilo se jí to mistrně hned několikrát, ač jsem si říkala, že už se nenechám.
Ota i Adelheid mne svým rozhodnutím několikrát hodně namíchli, nad některými jsem jen bezmocně vrtěla hlavou.
Líbilo se mi, že autorka do děje zakomponovala spoustu postav z předchozího dílu a já se s nimi ráda vítala jako se starými známými. Škoda, že kníže Tugumír a jeho rodina neměli v knize více prostoru. Občas bylo docela těžké vyznat se v rodinných vztazích a tím mne autorka docela potrápila.
Příběh se odehrává v polovině 10.století, místo skla v oknech pergamen, na podlaze sláma, ale jinak se život tehdejších lidí moc nelišil od toho našeho dnešního.
Jsem velmi ráda, že jsem se k této knize dostala a aspoň na půjčený čas se mohla setkat s Otou, Adelheid, Luitgard, Liudolfem, Tugumírem, Wilhelmem, Brunem, Utou, Emmou a dalšími. Ale hlavně Gaidemarem. Svou skromností, pílí a oddaností se dostal spolu s láskou tam, kam celou dobu směřoval. Jen škoda, že to některým trvalo tak dlouho, než to pochopili.
Jsem ráda, že autorka zřejmě slyšela mé hlasité nadávání při čtení a téměř všichni lumpové se dočkali zasloužené odměny. Autorka se taktéž nebála krvavých scén, které do děje a doby dobře zapadly.
Skvělé čtení, které otevřelo můj nový čtenářský rok. Kéž by všechny letošní přečtené knihy byly stejně skvělé!

Komentáře (1)

kniha Cizí královna recenze

Barbara182
11.01.2021

Hm, to vypadá na zajímavou knihu. Díky za pěknou recenzi a inspiraci, co si přečíst :-)