Být součástí příběhu

Letní host
Informaci o tom, že jsem si oblíbila beletrizovanou edici životopisů od nakladatelství Metafora, jsem již uváděla v recenzi na předchozí knihu edice (Einstein a Einstein). V březnu letošního roku vyšla další kniha, zabývající se tentokráte velikánem ruské literatury, Antonem Pavlovem Čechovem. Jmenuje se Letní host a autorkou je americká spisovatelka Alison Andersonová, která se věnuje překladatelské činnosti. Za svou práci obdržela ocenění Společnosti pro umělecké překlady.

Larisa Lvovna se s opravdovým zápalem rozhovořila o letním hostu rodiny Lintvarjovových, o Antonu Pavloviči. Nikoli o Čechovovi - použít příjmení znamená v ruštině neosobní, odtažitý způsob, jak o někom hovořit.

Letního hosta mám doma téměř od jeho vydání, ale dlouho nenastal ten správný čas k jeho přečtení. Nakonec jsem jednoho večera měla nějakou nostalgickou náladu a začala vzpomínat na léta svého studia strávené na vysoké škole a najednou jsem zatoužila přečíst si něco, co má podklad založený na skutečnosti. A právě v tu chvíli jsem věděla, po čem sáhnout. Když jsem bývala mladší, bylo mi jedno, co čtu, hlavně že jsem četla, ale s přibývajícími roky si knihy pečlivě vybírám a občas mi ani nevadí počkat si na ten správný okamžik, protože pak většinou nejsem zklamaná a do čtení se nemusím nijak nutit.

Na Letním hostu mě zaujal nejen fakt, že se týká Čechova, ale na první pohled obálka, která je dokonalá a s knihou koresponduje stejně jako červánky při západu slunce. Ostatně to není pouze případ této knihy, ale každé z této edice. Líbí se mi ten kontrast dýchající a promlouvající minulosti s dnešní dobou.

V tomto příběhu je kontrast dokonce i v ději, protože jsou zde popisovány tři dějové linky. Dvě z nich se odehrávají v současnosti, jedno v době minulé. V roce 2014 se seznámíme s Káťou a Peterem, kteří vedou v Londýně nakladatelství Polyana Press. To se v současnosti potýká s existenčními problémy (stejně jako jejich dvacetileté manželství), z nichž by se jim mohlo podařit uniknout snad jen nějakým zázrakem. A onen potencionální zázrak by se možná mohl skýtat v Deníku ze Sum, pro který právě hledají vhodného překladatele, neboť tento tajemný deník nepatřil nikomu jinému, než Zinajdě Michajlovně.

ruhou dějovou linku nám představí samotná překladatelka, která se po krátkém uvažování rozhodne tuto práci přijmout. Za Anastazií, překladatelkou, která se specializuje na ruštinu, se vypravíme do Francie. A ne jen poštovní cestou, ale sama Kateřina se rozhodne i pro osobní kontakt. Jaký zázrak má Anastázie v rukou, zpočátku vůbec netuší, neboť v tomto Deníku není zprvu o Čechovovi ani slovo. Až s postupujícím příběhem…

Třetí dějová linka se týká samotného Deníku a Zinina vyprávění. Zinajda působila jako lékařka a pomáhala lidem jakýmkoliv způsobem až do té doby, dokud ona sama nezačala potřebovat pomoc druhých, protože začala přicházet o zrak. V dnešní moderní mluvě by jí možná nejeden označil jako “kariéristku”, která neprahla ani po manželství, ani po vlastních potomcích. Ona tady totiž byla pro druhé a pro ty, kteří jí potřebovali. Zinino vyprávění se započíná v dubnu 1888 a končí se o necelé dva roky později. Co všechno se dá prožít během dvou let? A jak se do Zinina života zaplete již zmiňovaný literární ruský velikán?

Stále ale nemohu vnitřně pochopit, co mě to potkalo, pokud je chápání pro mysl tímtéž, čím je víra pro srdce. Mé city a pocity se bouří, vždyť byly vycvičeny ke smysluplnému životu venkovské lékařky i s jeho každodenním zadostiučiněním a zklamáním.

Letní host je rozdělen na několik hlavních částí, ve kterých se pak v kratších kapitolách nepravidelně střídají všechny tři dějové linky. Když jsem si toho na začátku všimla, bála jsem se, aby to nepůsobilo zmatečně, ale právě naopak - byla jsem naprosto v obraze. Určitě k tomu dopomohl i seznam všech postav a vysvětlení jejich (příbuzenského) vztahu, do kterého jsem musela několikrát nakouknout. Jen pro tu vnitřní jistotu J

Velmi se mi líbil popis ruského venkova 19. století a Ukrajiny. Ačkoliv jsem si musela v Zinajdině vyprávění chvíli zvykat na absenci přímé řeči u dialogů, popis přírody a okolí ve mně vyvolal pocit, jako kdybych se ocitla na nějakém důvěrně známém místě. V Zinině vyprávění jsem si připadala jako kdybych přijela na prázdniny ke svým prarodičům. Autorka ve mně vyvolala pocit, jako kdybych do celého příběhu také svým určitým způsobem patřila. A to byl pro mě krásný zážitek.

Letní host se v určitých situacích váže ke skutečným událostem. Alison Andersonová ve svém doslovu uvádí, že se snažila co nejvěrněji zachytit skutečná data, události i detaily. Samotný deník Zinajdy se váže ke skutečnému příběhu, ačkoliv se zde jedná o autorčinu imaginární verzi. Oproti tomu postavy z Luk 19. století jsou založeny na v minulosti skutečně žijících lidech, oproti tomu postavy ze současnosti jsou výplodem autorčiny fantazie.

Nedokáži posoudit, která postava byla mému srdci nejblíže, neboť jsem si oblíbila všechny a mohla se na chvíli stát jakoukoliv z nich. Nejvíce mě však zajímala postava Antona Pavloviče Čechova, protože jsem se o něm chtěla dozvědět něco více, třeba, zda-li ve svých mladých let během přátelství se Zinou nenapsal nějaký román, který by záhadně zmizel.

Letního hosta doporučuji ke čtení nejen středoškolským studentům, kteří momentálně při čtení povinné četby “nějakého” Čechova proklínají - pro zpestření, ale všem, kteří se rádi dozvědí něco navíc, neboť tato kniha mě donutila zasednout k počítači a vyhledat si pár informací, o kterých se autorka třeba jen okrajově zmiňuje.

Jsem ráda, že v případě Letního hosta byla má očekávání zcela naplněna. Ba co víc, romantická část mé duše byla potěšena a po dočtení mě zaplavil krásný a hřejivý pocit jako po dlouhé vydatné procházce někde v důvěrně známém prostředí. Těším se, až si přečtu některou z dalších knih beletrizovaných životopisů, protože mě vážně baví.

autor: monushka · 02. listopadu v 21:35 · přečteno 1396x

Komentáře (0)