,,Božská operní diva”

recenze

Božská Florence (2016) / Aracely

Na knihu jsem byla natěšená, ale můj ,,šálek kávy” to rozhodně nebyl…
Byla jsem na filmu Božská Florence a ten se mi líbil moc. Hrála tam nedostižná Meryl Streep a Hugh Grant a bylo to prostě úžasné…
Určitě stojí za to, ho vidět. Kniha není převyprávěním filmu, jak jsem si původně myslela, ale vypráví o Florence Foster Jenkins.
Od jejího dětství, až po její úmrtí… V knize se vyskytují i další osoby, které se v jejím životě vyskytly.

Přestože zpívala falešně, neměla dostatečný rozsah a neudržela rytmus, stala se Florence Foster Jenkins nejznámější americkou sopranistkou, proslulou svými gramofonovými nahrávkami a vyprodaným koncertem v Carnegie Hall.

Narodila se roku 1868 v zámožné rodině žijící v Pensylvánii. Ještě jako nezletilá utekla z domova a tajně se provdala za Franka Jenkinse. Byl výrazně starší než ona a manželství skončilo rozpadem a aby se Florence uživila, musela se vzdát svého snu o hudební kariéře a místo toho učila hru na klavír. Po smrti svého otce se přestěhovala do New Yorku a ze svého dědictví se rozhodla založit hudební Verdiho klub. Díky své píli a dřině se spolu se svým životním partnerem, anglickým hercem St. Clairem Bayfieldem výrazně zasloužila o rozvoj hudebního života v New Yorku. Mnoho mladých zpěváků vděčilo za start své kariéry právě jí, ale Florence toužila také vystupovat a tak brzy začala pořádat pravidelné recitály, z nichž se staly kultovní události. Nikdo ale neočekával, jakého překvapivého vyvrcholení se dočká její kariéra, když se ve věku sedmdesáti šesti let objevila na scéně, nejslavnější koncertní síně celé Ameriky.

Pozoruhodné životní osudy Florence Foster Jenkins vedly k natočení filmu Božská Florence podle svižně napsaného, vtipného scénáře Nicholase Martina, s Meryl Streepovou a Hugh Grantem v rolích obou hlavních protagonistů a pod vedením režiséra Stephena Frearse.

,,Jen ať si lidé říkají, že jsem neuměla zpívat, nikdo ale nemůže tvrdit, že jsem nezpívala.”

Kniha musela dát autorovi opravdu velkou práci, to bylo vidět. Na konci je poděkování a seznam použité bibliografie a je toho opravdu mnoho…
Já ale byla zahlcená tolika daty a událostmi, že jsem se v tom trochu ztrácela. Trvalo mi asi 130 stran se do knihy začíst. Tím neříkám, že kniha je špatná, jen já bych už podobnou nejspíš nečetla… Bude se ale líbit lidem, které zajímá historie, hudba a memoáry.
Florence Foster Jenkins byla určitě zajímavá osoba a operní diva. V knize je zmíněno, že v mladších letech nezpívala tak tragicky, jako tomu bylo, když byla starší, dle dostupných informací… Proč byla taková, jaká byla, to si budete muset přečíst sami…

Já zrovna nejsem na takový typ četby, ale přesto dávám 4*, hlavně za druhou půlku a za autorovu velkou snahu a preciznost.

,,Poté, co zprznila Mozarta, přišel na řadu Delibes. Florence zmasakrovala jeho slavnou Zvonkovou árii z opery Lakmé, kterou zpívala pravidelně od roku 1935. Při správném podání, napřiklad hvězdné pěvkyně Lily Ponsové, píseň začíná bez doprovodu a beze slov, jen proudem tónů s vysokým rozsahem a výraznou dynamikou a je skutečnou lahůdkou pro virtuózní pěvkyně, po tomto úvodu začne sólistka vyprávět příběh o dceři bráhmana, jež se zamiluje do Angličana, kterého zachrání kouzelným nápojem nedotknutelnosti, sama však umírá jedem. Florence prokličkovala úvodem árie sérií nepřirozených zvuků, které se originálu podobaly jen vzdáleně, potom se přidal klavírní doprovod, ale nedokázal přehlušit proud uši trhajících skřeků. Florence nahrála s McMoonem jeho vlastní píseň Serenata Mexicana, nudně unylou skladbu připomínající pohřební zpěvy, kterou uvedla v premiéře roku 1939. Skladatel jistě při komponování myslel na omezený rozsah pěvkyně, jíž hodlal píseň věnovat, ale přesto to nestačilo, Florence se opět ocitala mimo notový zápis.”
Str ~ 210

Doporučuji nejdříve zhlédnout film a pak přečíst knihu.

Děkuji Nakladatelství KRISTIÁN za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (4)

Přidat komentář

---