Bohatá detektivka

recenze

Případ čurací panny (2021) / AnickaZv
Bohatá detektivka
Snad vyjma spisovatelky Agathy Christie je pro mě detektivní a krimi žánr spjatý víceméně s mužskými autory. Doslova závislost mám vytvořenou na Ladislavu Beranovi a doma v knihovničce máme „přeberanováno“ – či „přezelenáno“. Ano mám na mysli detektivky od Ladislava Berana ze zelené edice Původní česká detektivka, kterých mám tolik, že můj manžel na pana Berana musí pomalu žárlit.
Protože ale nepiji jenom čaj, nýbrž také kávu, nemohu být zaměřena jenom na jednoho autora detektivek, a očarována jak prvním dojmem, tak trochu podprahovým názvem a obálkou knihy s tváří mrkací – pravděpodobně i čurací – panenky, volím román Případ čurací panny od jindřichohradecké spisovatelky Jitky Ludvíkové.
Tato detektivka je nápaditá nejen svojí obálkou, ale také svým rozsahem. 440 stran poutavého čtení – to je opravdu velká nálož!
Protože mám rozvinuté sociální cítění, vážím si toho, že paní Ludvíková se zabývá též problematikou bezdomovectví a pomocí směřovanou na lidi bez domova, lidi, kteří žijí na ulici.
Osobně kladu důraz na důstojnost každého člověka a dání šance každému stejně jako podání pomocné ruky. Každý z nás může klopýtnout a je žádoucí pomáhat. V tomto ohledu jsem si přišla na své.
Nesmím zapomenout vypíchnout také další palčivé téma – týrání žen, kterému je též v obsáhlé detektivce věnována pozornost, kdy si domácím násilím prošla hrdinka Lejla.
Dílče má v knize místo i intimní oblast, hned v úvodu je zmíněna impotence – vlastně i to patří k životu.
Zajímavý je rovněž způsob nahlížení starší generace na soužití mladých s mobilem a digitální dobu. Jak vidí zástupce střední generace, když se mladá dívka fotí s bezdomovci a dává si tuto fotku na facebook?
Kniha je tak objemná, že její hlavní hrdina, kterým je detektiv pražské kriminálky komisař Matouš, úplně nevyniká, protože těch postav je tam skutečně požehnaně. Komisař Matouš má své silné i slabé stránky, není to žádný Superman, ale hrdina z masa a kostí. Vlastně ani nález těla mrtvého probodnutého muže za popelnicemi nepůsobí a ani není líčen nijak dramaticky. Kdo je ta oběť, která původně vypadá jako bezdomovec?
V této době, kdy trávíme spoustu času doma, mi přišlo obšírné a popisné dílo vhod. Třebaže pro mě se jedná o první knihu od paní spisovatelky Ludvíkové , je to její v pořadí třináctá kniha. Přeji, aby číslo 13 bylo šťastné a kniha patřila mezi topovky v zelené „mobácké“ řadě.
Jitka Ludvíková je ve věku našich dětí, tedy ještě mladá žena, a tak nás určitě překvapí další tvorbou. Stejně jako mám „přeberanováno“, tak věřím, že budu mít taky „přeludvíkováno“.

Komentáře (0)

kniha Případ čurací panny recenze