Silná žena po boku silného muže

recenze

Jaké to je, když se z právničky stane spisovatelka, se můžete přesvědčit na vlastní oči při četbě knihy Lady Clementine od americké autorky Marie Benedict. Marie Benedict působí podle disponibilních snímků velmi mladistvě, a těžko by se jí hádalo, že se narodila v roce 1969 v Pittsburghu, Pensylvánie a vedle spisovatelské dráhy má za sebou přes deset let právnické praxe.
Já přirozeně znám osobnost Winstona Leonarda Spencera Churchilla, ale že by měl manželku Clementine, to si bohužel nepamatuji. Školní docházku jsem ukončila před zhruba padesáti lety a necítila jsem potřebu ani touhu zabývat se Churchillem vyjma některých jeho citátů, které mě oslovily.
Knihy ale miluji a ráda čtu o silných ženách, a tak jsem se nad volbou této knihy nerozpakovala.
Byť se mi zprvu moc nelíbila naprostá názorová oddanost Clementine vůči jejímu manželovi, nakonec jsem ocenila, jak vyzrála, a sama se zapojovala do dalších aktivit, které měly široký politický dopad. Na druhou stranu, některé Winstonovy názory byly docela radikální, a evidentně by málokterá žena obstála po jeho boku stejně zdárně jako Clementine. Sotva by si Winston vzal ženu, která by mu politicky oponovala. Clementine měla politické myšlení podobné myšlení jejího chotě. Opravdu oddaná žena, která pracovala tvrdě celý život a prokazovala podporu svému muži v dobrém i ve zlém, což je chvályhodné.
Autorka Marie Benedict má um přehledně a srozumitelně zkombinovat politický i soukromý život do jednoho celku, který se příjemně čte. Pro mě osobně byla zajímavější ta soukromá dějová linie.
Právě v té soukromé linii čteme o tragédii, která manžele Churchillovy zastihla. Sama mám pět dětí, stejně jako porodila Clementine, a neumím a ani v nejhorším snu si nechci představit, kdyby některé z našich dětí zemřelo. Asi bych to nedala ...
Co se Clementine týká, tak v knize je doba po smrti dcerky líčena fází výčitek, že měla být s dětmi trávit více času ona sama ...
Myslím, že je to častý problém i v dnešní době, protože ženy, které si chtějí udržet kariéru, musí dělit svůj čas mezi práci a rodinu a je zřejmé, že když se věnují kariéře, tak rodinu více nebo méně "šidí".
U Clementine šlo o dilema rodina respektive děti a veřejné angažmá, nejdříve hlavně ve prospěch manžela.
V knize je na několika bodech zdůrazněno, že jak Clementine tak Winston měli chladnou výchovu ze stran svých matek. Možná i tato zkušenost přispěla k tomu, že ani jeden z nich nebyl 100 % rodičem, který by se obětoval výhradně pro děti. Výchovné chyby rodičů se často zrcadlí u dětí a mohou mít negativní vliv na další generace.
Vlastně ani děti Clementine a Winstona neměly vysněné osudy a jediný jejich syn měl i takové vlastnosti, které by nepotěšily žádného rodiče.
Jelikož sama sleduji, že zastoupení žen třeba v politice je výrazně menší než mužů a v některých oborech jsou mnohdy velké mzdové rozdíly vycházející z pohlaví, jsem vděčna Clementine, že byla výraznou bojovnicí za práva žen.
Mně osobně byla Clementine docela sympatická až na její názory, kdy jako ovečka vyjadřovala naprostou shodu s názory Winstona (možná to ale bylo, proč si ji vybral). Já sama nemám ve zvyku vyjadřovat absolutní konformitu s názory jiných, ráda se snažím pokaždé vnést vlastní názor.
Kvalitní překlad díla i styl psaní Marie Benedict mě natolik oslovily, že si ráda přečtu i další díla z tvorby této americké autorky.
Závěrem vyjadřuji upřimné poděkování nakladatelství MOBA za to, že jsem měla možnost přečíst si tuto knihu jako recenzní výtisk.

Komentáře (0)