Balada mrtvého světa

recenze

Od Alžběty Bílkové jsem četla její dvě předchozí knihy Z kouře a kamene i Kosti mraza. Obě se mi líbily, takže Balada mrtvého světa byla jasná volba.

Ze začátku jsem se tedy nemohla moc začíst, je vyprávěno v er-formě, což bude asi ta hlavní příčina. Nicméně po třech kapitolách už to pak jelo, má zvědavost rostla a hltala jsem stranku za stránkou.
Autorka vymyslela zvláštní, takový ponurý (jak už název napovídá), rozhodně zajímavý fantasy svět, kdy ho čtenáři vlastně postupně představuje.

Před stovkami let rozdělila magická apokalypsa svět vedví. Nikdo přesně neví proč, co se tenkrát stalo, takže existují tzv. Hledači, kteří mají za úkol podnikat cesty do Starého světa a pátrat po pravdě. Ve Starém světě ještě funguje magie, ale není zde bezpečno. Přechod neboli Hranice tohoto světa hlídají jednotky strážců.

Hlavní dvojice Hledačka Robin a mladý kapitán strážců Kai byla fajn. Celou dobu visela ve vzduchu smrt Kaiova bratra, což byl Robiin parťák, který se nevrátil z jedné výpravy ze Starého světa. Byla jsem strašně zvědavá, co se tehdy stalo. Kai od té doby k Robin chová zášť, protože cítí, že něco tají. Na jednu stranu jsem ho chápala.. ale choval se fakt hrozně.
Romatická linka, která se tu vyvijí, je velice mírná, což je dobře.

Je to vlastně podobné jako Kosti mraza, i tady se totiž hodně putuje. Cesta je plná překážek.
Vtipné je, že jsem žila v tom, že se jedná o další standalone, až v závěru přišel šok, že tomu tak není!
Tohle nesnáším, ale zároveň jsem vlastně ráda, že příběh ještě nekončí. Těším se na pokračování!

Komentáře (0)