Báječný Monte Carlo

recenze

Hrabě Monte Carlo (1933) / tomasblazek
Báječný Monte Carlo
Německý spisovatel, herec, divadelní a filmový režisér a scénárista Johann Gebhard Schätzler-Perasini (1866-1931) ve svém velkém lidovém románu Hrabě Monte Carlo neunavuje čtenáře dlouhou expozicí. Zatímco na prvních řádcích sledujeme krátký přelud novomanželského štěstí hraběnky Hermy a hraběte Sigmara z Elchingen-Hochstedtu na terase Palace hotelu nad snivou mořskou zátokou v Nizze, zlatém to bodu Středozemního moře, na třetí stránce knihy již hrabě Sigmar, tajně posedlý hráčskou vášní, opouští svou blaženě spící novomanželku a odchází do herny v Monte Carlu. O další čtyři stránky dále již Sigmar prohrál v hazardu veškerý svůj majetek včetně rodového sídla Elchongen a rozhoduje se k radikálnímu řešení.
"Na holé skále na břehu moře klesl u zakrslého eukalyptu a zakryl si tvář rukama.
"Jsem bidák, který se nesmí odvážiti přejíti před čisté oči mé ubohé ženy! Mám se snížiti před svou hrdou matkou, před padouchem Udem a mám žíti dále v bídě s milovanou Hermou? Má smrt mne usmíří s Hermou a mi zůstane alespoň milá památka."
Jeho ruku zastudí revolver. Pod ním hučí moře. Jediná rána a bude konec všemu. Hlaveň revolveru se zaleskne v jeho ruce. "Buď prokleté, Monte Carlo, nejhorší peklo celého světa! Žij blaze, ubohá, nešťastná Hermo! A můžeš-li, odpusť ubohému hříšníkovi, který byl slabší než jeho vášeň."
Učinil několik kroků ku předu, jeho život visí na niti.
"Jen zbabělec ničí vlastní život, hrabě Elchingene!"
Ostrý chladný hlas doléhal k jeho uchu. Zarazil se. Kdo se osměluje - ? Před ním stojí zahalena krajkovým černým šátkem seňora de Padilla. Její zjev působí na Sigmara ještě mohutněji než v herně. "Vy, seňoro?", zakoktal zmateně. "Jakým právem...?"
"Neptám se nikdy po právu, hrabě! Myslete si, že vím o vás více, než sám tušíte. Umínila jsme si, že vezmu váš další osud do svých rukou." - - -
A tím se roztáčí spektákl neuvěřitelných událostí, které autor rozvrhl (v českém vydání) na 631 stran textu. "Brasilianka" Miguela Padilla až k smrti miluje Sigmara a je ochotna udělat cokoli, aby jej získala. Osnuje intriky, plánuje únosy a vraždy. V ději se několikrát přemístíme do jižní Ameriky a zpět do Evropy, navštěvujeme Paříž, Německo a Lisabon, kde se ve zvláště pěkné epizodě setkáváme s přízračným králem lisabonských žebráků Goyou, vrahem, vyděračem a vůdcem zločinců, který nevystupuje jinak než zahalen v černé masce a z něhož se nakonec vyklube sám policejní plukovník Colenso. Je tedy odhalen? Ale - u ďasa, tady mi chybí 25 stránek!!! - no ale nevadí, znovu se vpravím do děje: Herma a Sigmar se znovu setkávají, ale jejich dítě je opakovaně uneseno a je jen s podivem, že ačkoli je postupně v péči několika různých tlup únosců a chův, jako kotě putuje pralesem s ozbrojenci, je podloudně prodáno a opět vráceno, nenechává to patrně žádné stopy na jeho psychice, neboť i o ničem takovém autor nenapíše ni řádky a to je dobře, protože pravda a láska vítězí. Mezitím se ještě musíme setkat s čarodějnicí, prožít výbuch osamělé zříceniny, prchat v letadlech a na lodích, bojovat s piráty a indiány, sledovat pomstu vražedné sekty Indů, zaplést se do převratu v Brazílii a také čelit vykonavatelům strašlivému ortelu pro zrádce tajného Spolku sedmi dýk. Don Ramiro Padilla - skutečný manžel brasilianky Miguely se nakonec stává ministerským předsedou Brazílie, matky se setkávají s dávno ztracenými dětmi, bratři zjišťují, že jejich bratři vůbec nejsou bratři, ale jejich bratry jsou jejich přátelé či ochránci, jedna sestra nachází další sestru, o které neměla tušení a ďábelská Miguela činí pokání a odvrací se od zločinného života, neboť konečně poznala pravou lásku. Odvrátí se však skutečně?
Velmi pěkné.
Zajímavé je, že na posledních cca 150 stranách se již nedějí žádné akční thrillery, ale dochází k tolika novým intrikám a překvapujícím odhalením, že čtenář věru není ani zde zklamán a dočítá tu napínavou slátaninu až do očekávaného konce, aby se dozvěděl, jak praví poslední věta románu: "Dobro vždy vítězí na zlem!" Aby ne. Skvostné dílo.
Autor Schätzler-Perasini byl tvůrcem zřejmě velmi aktivním, německá wikipedie k jeho jménu uvádí výběrovou bibliografii s minimálně 40 položkami (Hrabě Monte Carlo mezi nimi však uveden není) a dvaceti filmů z let 1909 až 1918, tedy z němé éry. Vlastní fotografii mistra Gebharda Schätzlera-Perasiniho se mi nikde nepodařilo najít. Spisování pokleslých románů bylo zřejmě pouze jeho vedlejší činností pro obživu. Zdá se, že do češtiny žádný další jeho spis přeložen nebyl, ale i tak je to velmi pěkný počin na poli krásného braku. České vydání z roku 1933 provází skvostné ilustrace, podepisované stylizovanou signaturou - snad monogramem GD - ale jejich autora se mi nepodařilo zjistit. Báječný je tento Monte Carlo, shánějte.

Komentáře (0)

kniha Hrabě Monte Carlo recenze