Román silné atmosféry a zbytečného antisemitismu

recenze

Vzdělanec, novinář a spisovatel Francis Marion Crawford (1854-1909) situoval svůj mysticko-parapsychologický román Pražská čarodějka (The witch of Prague, 1891, česky 1912) do města, které zřejmě neznal osobně (alespoň jsem nenašel zmínku o jeho pobytu v Praze), ale dlužno říci, že atmosféru staré Prahy - především Starého Města - se mu podařilo dokonale vystihnout či alespoň čtenáři výtečně vsugerovat. Než napíšu pár vět o románu samém, zmíním ještě o Crawfordovi, že byl v Itálii narozeným synem amerického sochaře skotsko-irského původu (!); intenzivně cestoval, rodnou Itálii znal ale zřejmě nejlépe a tam také situoval své romány, pokládané ve své době za nejzdařilejší; studoval sanskrt, dva roky pobýval v Indii; autor dobového úvodu k Pražské čarodějce jako silné superlativum uvádí, že Crawford patří k nejvzdělanějším, nejkosmopolitnějším a nejvzdělanějším americkým (!) spisovatelům své doby. :: Příběh: do Prahy přijíždí hledat svou tajemnou osudovou životní lásku a současně chiméru Beatrici muž, zvaný autorem důsledně Poutník. Zahlédne Beatrici při bohoslužbě v pražském chrámu, ale dívka mu zmizí v davu. Poutník se při pátrání po Beatrici setkává se ženou jménem Únorna (v originále zřejmě Februaria), která se zabývá hypnozou a jasnovidectvím a má pověst, že je pražskou čarodějkou. Jenže Únorna se do Poutníka zamiluje a pojme tedy úmysl pomocí hypnozy se zbavit Beatrice a Poutníka přivábit k sobě. Další klíčová nit příběhu se vztahuje k podivnému trpasličímu starci jménem Kyjork Arabian, který hledá způsob jak dosáhnout věčné mladosti a ke svým výzkumům používá s Únorninou asistencí lidi, které uspává, v podstatě usmrcuje a pak zase oživuje, a v jejich dlouhém umělém kómatu je pak zkoumá. Do Únorny je současně beznadějně a strašlivě zamilován původem moravský židovský chlapec Israel Kafka (to jméno!). Ten chce Únornu zabít. Další příběh není příliš složitý, ani zásadní a tak jej zde letmo naznačuji: Únorna se rozhodne Beatrcii hypnozou zneškodnit tak, že ji sugescí přiměje ke svatokrádežnému aktu v chrámu kláštera, kam se Beatrice uchýlila. Tím ji coby bytost čisté duše před světem zničí. Jenže Beatrice se sílou své vůle srdce z hypnotického klamu včas probudí. Únorna natolik miluje Poutníka, že se rozhodne ukončit své hypnozou umožněné předstírání, že ona, Únorna je Beatricí, a skutečnou Beatrici k Poutníkovi zavede. Současně se rozhodne překazit Arabianovy vražedné plány, jejichž součástí se má - což však Únorna netuší - stát i ona sama. Tímto sebeobětováním své vášně Únorna dosahuje vykoupení za své hříchy a zločiny, a zlo v podobě osoby Kyjorka Arabiana zmizí i s jeho tělem. :: Román prokládají naučné výklady o hypnoze, soudobých trendech v psychologii a medicíně i rozsáhlé analytické sondy do uvažování a citů postav románu, jak city fungují, jak je lze klasifikovat. Jsou to ale snesitelné naučné výlety. :: Pražské čarodějka se vyznačuje velmi silným vykreslením atmosféry Prahy předminulého století, atmosféry nepochybně výrazně temnější, než jakou mělo město ve skutečnosti. "Ani hrob nečiní dojem hrobu více, než určité ulice a jistá místa v Praze za šerého zimního odpoledne. S jistotou, že největší neštěstí ho potkalo, vrátil se Poutník do pochmurné odlehlé uličky, jak bledí splítaví duchové, strachující se ostrého světla denního a lidských hlasů v dáli o svítání, když klesají do hrobů, z nichž znenáhla vstávali za ticha noci." Jakobych četl Březinu, Zeyera... :: Navštívíme pražský židovský hřbitov, seznámíme se s příšernou pracovnou šíleného vědce Arabiana, kde jsou vystavena mumifikovaní Jihoameričané či Afričané, kostlivci i části těl lidí i zvířat. Jsou tam ale uchovávána také těla zdánlivě mrtvých, které Arabian využívá ke svým pokusům a které chce oživit. :: Crawford vypráví svůj příběh z několika kupodovu celkem harmonizujících stanovisek: pozitivistickou vědu staví vedle líčení mystické či fantastické povahy: ke slovu přijdou krásně vylíčená zjevení - Beatrice se např. zjevuje Poutníkovi a Únorně (tento výjev je na krásném obraze Františka Horníka, titulní a jediné ilustraci českého vydání knihy); do příběhu vstupuje probuzený zdánlivě mrtvý velebný stařec; Arabian fyzikálně mizí, když bylo zlomeno jeho zlo... Ani román Pražská čarodějka není prost antisemitismu, snad to byl prostě, bohužel, dobový standard: Únorna vsugeruje Israeli Kafkovi sen, v němž jej jeho soukmenovci ukřižují za to, že se chce zříci židovské víry; nechybí zde ani zbytečná a krkolomná antisemitská pasáž přímo odporné - a žel klasické - ráže: "Bylo blízko židovské čtvrti a už se proplétávali úzkými a špinavými uličkami, v nichž bylo plno dravčích tváři Hebrejců a křiklavých hlasů, švitořících spolu nikoli jazykem zemským, nýbrž sprostým nářečím německým. Ocítali se v srdci Prahy, v té kalné končině, která je z bašt Israele, odkud řídí mohutné podniky a v pohyb uvádí obrovské finanční plány, kde Israelita sedí jako velký pavouk uprostřed tmavé pavučiny, opanovává celé hlavní město orličím zrakem a spřádá osudy českého lidu ve prospěch svých zapletených spekulací. Po všem slovanském a německém Rakousku je pánem Žid a je pánem jediným." No comment. O to více nepochopitelné, že Crawford až na tuto výjimku v Pražské čarodějce velmi sympaticky nezastává žádné vlastní zkostnatělé ideologické stanovisko, odkud by pozoroval a vykládal pochmurný a přesto "k Bohu" směřující svět svého románu. :: K sympatickým drobnostem patří použití extrémního přechodníku "dada", které jsem snad dosud nikdy nikde vyjme teoretické literatury neviděl, bizarní opakovaně používaný dvojitý zápor "nenedostávalo se jí sil", či vysvětlivka překladatele K. Vratislava, že výraz slečna Aksenie se v originále anglickém píše "sletchna Axenia". :: Přes výhrady román Pražská čarodějka určitě je pozoruhodným dílem a i když pro svůj neústrojně umístěný antisemitský jedovatý osten stěží může být někdy v původním znění (a nelze jinak) znovu v Česku vydán, určitě stojí za přečtení. Abych byl ještě konkrétnější: po dočtení (v hluboké noci) jsem měl chuť sednout na vlak a vydat se do staré Prahy projít si místa, o kterých Crawford v knize píše.

Komentáře (0)