Nebezpečí z vesmíru pobaví i kouzlem nechtěného

recenze

Sci-fi román německého, později východoněmeckého učitele, novináře a spisovatele utopických, sociálních a dobrodružných knih Rudolfa Heinricha Daumanna (1896-1957) Nebezpečí z vesmíru (Gefahr aus dem Weltall, 1938; česky Toužimský a MOravec 1941) je četbou nikoli příliš napínavou ani objevnou, natož umělecky hodnotnou, nicméně přesto velmi poutavou; místy nechtěně groteskní a jinde zase přesvědčivě sugestivní - a díky krásným pérovým ilustracím Jiřího Wowka v českém vydání dokonce velmi příjemnou. Nabitou překotným dějem a nečekanými, někdy dokonale brakovými zvraty.
:: Klasický "bláznivý" vědec profesor Perrosier se na hvězdárně na Puy Mary věnuje výzkumu hrozby z vesmíru - dosud neznámého kosmického tělesa, které se řídí temnotou a hrozí dopadem na Zemi a jejím zničením. Perrosier se pro zaneprázdnění svým výzkumem přílišně nevěnuje své mladé půvabné Evženii a tak není divu, že Evženie nachází rozptýlení v náruči mladého Perrosierova asistenta Mundela. Perrosier však jejich zálet sleduje na "průmyslové" televizi, kterou Mundel zapomněl vypnout. Perrosier se rozhodne Mundela se zbavoit. Nařídí mu vyzkoušet domněle poškšozený hvězdářský fotopřístroj. Nicnetušící Mundel pořídí z observatoře zkušební snímky hory Plomb du Cantal. Fotografické nechává vyvolat u místního fotografa a odchází do kavárny. Jenže vzápětí je zatčen tajnou policií, obviněn ze špionáže ve prospěch Německa a uvězněn v obávaném vězení Mandailles, vybudovaném ze starého hradu. Mundel totiž nevědomky na Plumb du Cantal vyfototografoval přísně tajnou vojenskou základnu Francouzů, o které neměl tušení. Jak se však policie tak rychle dozvěděla, co Mundel fotografoval? Mundelovým zatčením a uvězněním se ovšem rychle přenášíme do prostředí solidního braku: Mundel je totiž uvržen do podzemní kobky, v níž se setkává s jediným dalším vězněm, a tím je jeho již rok zde vězněný dávný přítel z přednášek trigonometrie baron Forest. Dumasův slavný román Monte Christo měl zjevně neuvěřitelně silnou gravitaci.
:: Baron Forest Mundelovi ukáže zvláštní kámen v podlaze - za tím kamenem se možná nachází cesta ke svobodě. Oba společně sestrojí důmyslnou kladku, kámen zdvihnou - a skutečně, pod ním jsou schůdky a za nimi podzemní chodba do temnoty. Týž den - což je poměrně svižné tempo, ovšem hrozba planety Země nesnese odkladu a nutno tedy spěchati - se oběma vězňům podaří uprchnout. Pomocí lsti a asistence horských vůdců se jim podaří přejít Alpy do Švýcarska. Mezitím ovšem přistává se svým speciálním letadlem u Perrosierovy observatoře Mundelův přítel vědec Tönnies. I on je na místě obviněn ze špionáže. Vojáci ho chtějí zatknout. Tönnies ale zničí zbraně vojáků ze svého letadla zvláštním světelným dělem, které vynalezl a které silou fotonů destruuje jakoukoli hmotu. Zde se projevuje Daumannova slabina - z dobře rozehrané situace nedokáže žel vytvořit žádný thriller, takže ji promění v desetivteřinový stroze dokumentární klip, v němž se čtenář ani nerozkouká a už je po všem. Odpustíme mu to. Je jasné, že Tönnies svého světelného děla použije k odvrácení vesmírné katastrofy - pokud se energií toho podivnuhodného typu světla podaří vychýlit nebeské těleso AC2033 - Perrosierem mimochodem nazvané Evženií -z jeho dráhy tak, aby dopadlo na Zemi mimo obydlené oblasti. Vědci totiž očekávají jeho pád na Francii. Část dalšího děje přeskočíme.
:: Do fáze grotesky se Daumannovvo vyprávění dostane, když Mundelův tým při testování stratosférického letadla v tlakové komoře přemýšlí, jak čelit statické elektřině, která ve výšce sto kilometrů nad Zemí pronikla do nitra letounu a ochromuje tělesnou činnost letců. ::
"Myslím, že k překonání elektrického ochromení potřebujeme jiných prostředků... což mocné vzrušení?"
Perrosier vyskočil ze svého sedátka:
"Bože, Jiří, to je nápad! Proti němu je Kolumbovo vejce pouhou maličkostí! Ovšem! Vodivost našich nervů a vznětlivost našeho mozku je velmi snížena kosmickým zářením a magnetickým a elektrickým nábojem. Uvedeme-li se však opojnými nebo stimulačními prostředky do stavu předrážděnnosti, pak nápor elektronů z vesmíru zredukuje tento stav opět na normál. Ale jak toho dosáhneme? ... Morfiem, heroinem, novokokainem?... Který jed nás může tak vzrušit, aby útoky vesmíru stlačily toto vzrušení opět do stavu normální vnímavosti?"
Baron Forest pozdvihl poloplnou láhev vína, před ním stojící, a s povzdechem se otázal:
"Což dobré víno, rýnské, nebo moselské?"
Perrosier zavrtěl šedou hlavou:
"Alkohol, bohužel, otupuje. Musím se poohlédnouti po jedech s účinkem spíše povzbuzujícím."... - Specilista na opojné jedy profesor Worps poradí: "...hned vám namíchám ten drink... Ano, do obyčejného nevinného koňaku můžete namíchat peyotl, opojný jed kaktusu lopophora. Náš ústav má k disposici asi šest litrů pravého mexikánského peyotlu. Poletím s vámi a upravíme přísně vědeckou směs, na niž budou i ty nejsilnější výboje statické elektřiny krátké." (Gurmán baron Forest si nakonec peytl rozpuštěný v silném mocca okoření ještě trochou třešňovice...)
:: Velmi pěkné a v duchu lepších sci-fi románů je líčení novináře Bruneta, který může s posádkou absolvovat jeden ze zkušebních letů stratosférického monstrletounu Wieland I., stroje, který má zachránit svět.
:: Další patrně nechtěně komické momenty přijdou, když se Anglie rozhodne vojensky zakročit prot Francii, neboť britská admiralita dochází k mylnému názoru, že Francie chce odchýlit dopad vesmírného tělesa ze svého území a poslat jej na Francii, aby ji zničila. Hrozí tedy válka. Jenže viceadmirál Tottenham v nejvypjatější chvíli zapomíná heslo od šifrovacího stroje, který obsahuje klíčovou vojenskou depeši. Ani ve chvíli nejvyššího ohrožení svého impéria však tím není nijak zneklidněn a než si na heslo vzpomene, baví své koelgy ve velitelské věži vyprávěním veselé historky z pouště.
:: Dál nechť si laskavý čtenář přečte sám.
:: Ještě se vrátím k ilustracím Jiřího Wowka - osobně mě trochu mrzí, že Vladimír Prokop ve své průkopnické předloňské knize o výtvarníků Wowkovi nevěnoval příliš prostoru textového ani obrazového tomu, co Wowka proslavilo asi nejvíce - a to byly právě jeho "řadové" pérové - a právě pérové, které šly Wowkovy nejlépe - ilustrace k dobrodružným románům. Jejich půvab a osobité kouzlo rozsvítil i jinak poněkud triviální Daumannovo Nebezpečí z vesmíru.
:: Poslední poznámka: bylo zřejmě šťastnou souhrou okolností, že v roce 1941 tento a další Daumannovy romány v Protektorátu ještě vycházely, protože v roce 1943 - poté co je ho díla byla v Německu zakázána nacistickou cenzurou - autor odešel do Rakouska, kde se stal členem ilegální komunistické strany a zapojil se do hnutí odporu. Po válce - jak už řečeno - žil Daumann ve východním Německu. K novým českým vydáním jeho předválečných sci-fi děl už však nedošlo.
:: Nebezpečí z vesmíru je naivním sci-fi románem, od kterého nelze nic zvláštního čekat, nenabízí žádnou nadstavbu psychologickou ani filosofickou, neobsahuje díky autorovu stylu kupodivu ani nijaké opravdu stresující dobrodružství, ale přesto je skvěle zábavným a rychle plynoucím čtením, plným barvitého děje. Užijte si je. :: :: ::

Komentáře (0)