Až na samé dno nejen jeskyně, ale i morálky

recenze

Pád do tmy (2018) / MartinaF
Až na samé dno nejen jeskyně, ale i morálky
Po čtyřech letech se čtenářky konečně dočkaly – Klára Janečková vydala svou desátou knihu. Už bylo vážně načase. Pád do tmy není jen příběhem pádu v jeskyni, ale také morální pád, ze kterého se těžko dostává.

A o čem je? Hlavní hrdinka vás zavede do slovinských jeskyní v Postojné. Tereza je zkušená jeskyňářka, ale po jednom nebezpečném sestupu se ona a dvě další turistky zřítí až na samé dno jeskyně. Tereze se podaří přivést pomoc. Přes noc se stane doslova mediální hvězdou. Její tvář se objevuje ve všech zprávách. Bohužel tato reklama je pro Terezu nežádoucí.

Celých jedenáct let se v jeskyních skrývala před otčímem. Nevlastní otec ji tři roky znásilňoval. V osmnácti letech utekla a dařilo se jí skrývat. Brašov chce její popularitu využít k vlastnímu postupu. Určitě by vypadalo velmi dobře, kdyby ho Tereza chválila nejen jako politika, ale i jako výborného člověka. Násilím ji přivede zpět do České republiky. Brašov má však další rodinu. Tereze je jasné, že sedmnáctiletá Petra je na tom stejně jako ona před lety. Bude hrát Tereza Brašovovi loutku nebo se mu postaví a srazí ho konečně ke dnu?

I když má kniha těžký námět, knihu lze zařadit také do odpočinkové literatury. Nepočítejte ale s tím, že je to oddechový příběh, to rozhodně ne. Sexuální zneužívání nelze brát na lehkou váhu. V tomto bodě se kniha mění v psychologickou zápletku.

Postavy byly černobílé, nic mezitím. Tereza mi přišla hodně sympatická silná žena, která je velmi úspěšná v tom, co zbožňuje. Jediný problém má s muži – k nikomu se nechce vázat, sex jí také mnoho neřekne. A to všechno kvůli jednomu mizerovi. I když je Tereza nezávislá žena, v blízkosti Brašova se mění na slabou a zbabělou ženu. Myslím, že se ani není čemu divit. Brašov je nejenže pedofil, ale také si libuje ve vyhrožování. Nikdo ho nemá rád, kromě vlastní malé dcery Sáry. Brašov jde přes mrtvoly. Nepřipouští si žádné city, chladnokrevně a sobecky myslí jenom na sebe.

Není to jen smutný román, ale také příběh o lásce k jeskyním, lidem, pomoci druhým. Není to vyloženě červená knihovna. Co se autorce opravdu podařilo, byl popis Terezina sestupu s kolegou do neprobádané jeskyně. Tato část byla opravdu napínavá a hlavně jsem netušila, jak tato dobrodružná cesta skončí. Znalost jeskyní v této knize hraje prim. Určitě čtenáře také okouzlí atmosféra a krása Slovinska.

Bohužel můj článek nebude jenom oslavný, i když by si to kniha jistě zasloužila. Našla jsem v ní několik věcí, které mi v knize zkrátka nesedly. První je Terezino příjmení, které jsem doposud nezmiňovala. Má příjmení po otčímovi, ale jmenuje se Brašová. Podle pravidla přechylování ženských příjmení se k mužskému příjmení přidává koncovka -ová. Tereza by se měla správně jmenovat Brašovová. Na příběh to samozřejmě vliv nemá, přesto si toho pozorný čtenář všimne.

Další věc, která mě zarazila, byla, že Tereza nešla na policii s udáním na Brašova. Chápu její strach z Brašova a o svůj život, ale co nedokážu pochopit, je to, že zbaběle utekla před Petřiným osudem. Přece je Tereza už dospělá a mohla se zachovat jinak. S tím také souvisí soudní proces. Celou scénu autorka vzala hopem. Na základě výpovědí, které byly čtenářům předloženy, bych jako soudce rozhodla jinak.

Myslím si také, že také chybí dokončení příběhu Dominika. Jeho osud byl takový zvláštní. Mnohé čtenářky by určitě zajímalo, co se s ním stalo. Jen krátká zmínka mně jako čtenářce romantických příběhů rozhodně nestačí.

Autorčiny knihy se však velice dobře čtou. Pokaždé zvolí zajímavou zápletku. Občas však může někoho napadnout, jestli muži v románech Kláry Janečkové jsou vždycky jenom špatní a zlí.

Co také zamrzí, je anotace, která je opravdu obsáhlá. Pokud se nechcete připravit o čtenářský zážitek, vůbec ji nečtěte. Mohli byste se dozvědět i něco, co byste vědět nechtěli.

Abych nekončila úplně pesimisticky, musím vyzdvihnout nádhernou obálku. Nové obálky (Chystá se znovuvydání i dalších knih Kláry Janečkové. Současně s Pádem do tmy vyšly i Manželské okovy) nakreslila Kateřina Brabcová. Mnozí z knihomolů si mohou tuto ilustrátorku pamatovat jako Brabikate, která dříve recenzovala knihy. Na ilustrace jsou rozporuplné názory, ale pro mě jsou krásné a netradiční.

I když jsem tentokrát hodně kritická, mám z knihy velice příjemný dojem. Potěší spíše čtenářky všeho věku a především příznivkyně ženských románů.

Komentáře (0)

kniha Pád do tmy recenze