Annika Bengtzonová do třetice všeho zlého

recenze

Ačkoliv se knihy Lizy Marklundové čtou velice dobře, jejich hlavní hrdinka to nemá jednoduché a zpravidla musí bojovat se zákeřnými zloduchy – proto ten titulek.

Annika Bengtzonová, ostrá reportérka švédského Večerníku, si zažívá těžké období. V práci musí chodit na nudné noční směny, žije v bytě, který připomíná Německo po druhé světové válce, a do toho všeho její milovaná babička utrpěla mozkovou příhodu.

Ve stockholmském přístavu se najdou dvě těla s prostřelenou hlavou a Anniku kontaktuje žena jménem Aida, která tvrdí, že viděla, jak k vraždě došlo. Jakožto nepohodlný svědek je Aida v nebezpečí a ona i Annika jen o vlásek uniknou smrti.

Annika se ovšem do případu ponoří, jako nikdy předtím. Vidí v něm totiž příležitost jak zachránit nejen Aidu, ale také svou novinářskou kariéru.

Jestli jste už někdy četli něco od Lizy Marklundové, pak zhruba víte, co čekat: prostředí novinové redakce, mrazivou severskou atmosféru a zběsilý hon za padouchem. Oproti předchozí Explozi a Studiu 6 však tentokrát novinová redakce ustupuje na úkor pátrání na finančním úřadě a v různých archivech.

Tahle změna do příběhu přidává osvěžující změnu, částečně i proto, že se tam Annika setkává s Thomasem, znuděným úředníkem, který chce od života něco víc. Jiskření mezi nimi je výborně popsané.

Postavy jsou zajímavé, autorka se ovšem místy uchyluje často až ke zbytečným popisům, které zdržují tempo. Snad aby nás víc napínala – v tom případě se jí to ale daří. Děj je napínavý a nutí otáčet stránky.

Místy mi kniha svým realistickým stylem připomněla knihy Arthura Haileyho – zvláště novinová redakce a práce na finančáku je skutečně dobře vyrešeršovaná. Člověk má při čtení pocit, že nakukuje někam, kam se normálně nedostane. A to se mi líbí. Je to jeden z poznávacích znaků Marklundové a jeden z důvodů, proč jsou její knihy tak oblíbené.

Komentáře (0)