Aneb co jste pravděpodobně nevěděli
recenze
Záhady českých dějin II. (2016)
/ Channach
„V této knize se zkušenému autorovi literatury faktu podařilo znovu uplatnit svoji metodu, v níž kombinuje shrnutí zjištěných faktů záznamů z historických pramenů s vlastní analýzou tématu – to vše podepřené uměním dívat se na téma nezaujatým pohledem a schopností nacházet originální závěry a rozuzlení.“
Ze začátku jsem měla tak trochu problém se začíst. Literatura faktu není románek o tom, kterak chudý synek sličnou pannu získal. Nicméně jsem se po pár stránkách zorientovala a musím říct – klobouk dolů před autorem. Jan Bauer propojil tuny historických pramenů různého charakteru v jeden celek a jeho myšlení je bezpochyby nadrámcové. Pospojoval fakta, která k sobě zdánlivě nejdou dohromady.
Strašný Hercynský les – Jedná se o záhadu první a tudíž pro mě trochu v nevýhodě právě onou zmiňovanou orientací. Když mi ale došlo, o čem autor vlastně píše, probudila se ve mně národní hrdost nad inteligencí našich dávných předků a také tím, jak hluboko naše dějiny vlastně stahají.
Uctívači hlav a upíři – Dozvěděla jsem se věci, o kterých jsem neměla ponětí a navíc, pro mě už velice příjemným vypravěčským jazykem.
Sídlil Marobud na Zvíkově? – Zahanbeně musím přiznat, že jsem si chtěla nejdříve „vygůglit“, kdo to Marobud vůbec byl. Nebylo ale třeba, autor vše objasnil a musím říct, že tahle záhada se mi četla velice hezky.
Tajemství praotce Čecha – Jako milovnice Jiráskových Starých pověstí českých jsem se na tuhle záhadu speciálně těšila. A z objevů Jana Bauera jsem zůstala smutná. Nevědomost je přece jen sladká…
Kníže povolaný od pluhu – Záhada velice pěkně navazuje na předchozí. A dočtete se zde o rituální souloži v první vyorané brázdě…to je pro mě tedy novinka.
Jak to bylo s Horymírem – Chudák Hájek. Autoru literatury faktu se zřejmě kronika nelíbí. Mně ovšem přijde, že byl jedním z prvních autorů píšících fikci na faktických základech. Chudák jeden nepochopený.
Hledání Metodějova hrobu – Opáčko stavebních slohů a novinky ze zeměpisu. Autor odkrývá velice zajímavé a odvážné teorie.
Atentát na svatého Václava – Tahle záhada mě bavila asi nejvíc. Zajímavé téma. Výborný vypravěčský jazyk. Na svatého Václava nyní pohlížím novým, ještě lepším, pohledem.
Znojemská galerie Přemyslovců – Poutavé čtení, které skýtá mimo jiné pohled na prapočátek rozdělení krajů a odpověď na otázku vzniku nástupnictví.
Proč se města stěhovala – Pro mě naprosto nové a zajímavé informace.
Přízrak bezhlavého templáře – S templáři se v románech a filmových zpracováních roztrhl pytel. Jsem ráda, že jsem si konečně přečetla nějakou historickou pravdu o tomto řádu.
Zradil hejtman Čapek u Lipan? – Na vojenské taktiky mě moc neužije. Ale moc mě bavil popis situace kolem a důsledky války pro prostý lid.
Co objevili alchymisté – Alchymicko-historická pohádka na závěr.
Doporučuji všem milovníkům literatury faktu, historie, záhadologům a vlastencům. Také všem ostatním, kteří se chtějí vzdělat formou hry, neboť tato „zábavná učebnice dějepisu a zeměpisu“ jim v tomto určitě otevře nové obzory. Povinně by po knížce měli sáhnout učitelé dějepisu, aby její moudra, souvislosti, pozadí a úryvky mohli přednést žákům namísto suchých jmen a letopočtů.
Děkuji nakladatelství Moba za poskytnutí recenzního výtisku.
Díky,
Channach
Hezké, má to jen drobnou skvrnku na tváři - a to tu, že to NENÍ LITERATURA FAKTU! Doporučuji obeznámit se, co to vůbec znamená.
Doporučovat něco takového milovníkovi historie nota bene literatury faktu je jako byste jej nabádala, aby se rovnou podřezal. To, že tyto žvásty povinně přisuzujete učitelům dějepisu, je už jen k smíchu. Pak se není co divit, co se mezi lidmi šíří za pitomosti, které naprosto neodpovídají dochovaným pramenům a co za "intelektuální" individua se prohlašují vlastenci.