Neobyčejné příhody přehled

30.04.2022

Dostojevský byl skvělým pozorovatelem hlubin člověka, a vždy dokáže jeho próza ve mně otevřít určitá skrytá dvířka, rozhrnout pavučiny zapomnění a osvítit ty skryté poklady lidské duše.
Tento reprezentativní výbor patří částečně k rané tvorbě Dostojevského, ale jsou tu i prózy z jeho pozdější tvorby. Zajímavé jsou obé. Krokodýla a některé jiné povídky jsem měl možnost číst už dříve.
Nejvíce mě zaujala novela Zápisky z podzemí, ze které zde uvádím některé citované pasáže, které jenom částečně ukazují, čeho všeho se dotýká Dostojevský svými prsty, a že člověk je člověk, a nikoliv pianová klávesa.

O příliš analytické mysli. Kdo někdy zažil úzkost, ví, o čem Dostojevský píše.

"Vždyť přirozeným, zákonitým plodem hlubokého chápání je nečinnost, totiž úmyslné sezení se založenýma rukama. Zmínil jsem se už o tom. Opakuji a podtrhuji: bezprostřední, činorodí lidé jsou proto činorodí, že jsou tupí a omezení." (227)

Co ještě může být dnes více aktuální, než právě tato pasáž Rusa, který moc dobře věděl, jaká pohroma čeká nejen jeho vlastí zemi, ale pak i celou Evropu, vždyť jaká země byla na přelomu19. a 20. století civilizovanější než Německo, a přece jaké zlo se tam zrodilo, stejně tak v Rusku během bolševické revoluce?

"V čem nás civilizace zjemňuje? Civilizace přináší člověku jen větší rafinovanost vnímání, rozhodně nic víc. A jak se tato rafinovanost bude rozvíjet, dojde možná člověk tak daleko, že najde v krvi prožitek. Byly už takové případy. Nevšimli jste si, že nejrafinovanější krvežíznivci byli téměř napořád lidé vysoce civilizovaní, kterým všichni ti Attilové a Stěnkové Razinové nesahali ani po kotníky?" (232)

Aneb, proč nikdy žádná cenzura fungovat nebude.

"Ale opakuji vám už posté: existuje jedna věc, pouze jediná, pro kterou si člověk může úmyslně a vědomě přát třebas i něco škodlivého, hloupého, dokonce hrozně hloupého, a ta věc je: aby měl právo přát si třebas hroznou hloupost a nebyl nucen mít vždycky jen rozumná přání. Ta hrozná hloupost mu v tom případě reprezentuje prostě vlastní svobodnou vůli..." (236)

Na tom také snad něco bude. Život jenom šťastný, to není žádný život. A láska bez občasné bouře, co je to za lásku?

"... dospěl jsem tak daleko, že si někdy myslím, že láska je v podstatě právo tyranizovat člověka, které milovaný člověk dobrovolně dává." (310)