Božský imperátor Duny přehled

17.05.2024

Po brilantní Duně a kolísavých pokračováních přichází totální ústřel. Kniha chce být všechno a ve výsledku není nic. Její děj by se dal zkrátit na 50 stran. A ten zbytek? Je plná filozofických úvah, kterým ale chybí jakákoliv logická opora a výstavba argumentů, takže to celé vyznívá jako štěkání do prázdna. Sociologické, psychologické a další postřehy na tom nejsou o moc lépe. Herbert zde na první pohled může působit jako všeobsažný génius, byla by však chyba mu na to skočit. Stále neumí psát ženské postavy a stále neumí napsat romanci. Přitom právě na to čtvrtý díl dost strhává pozornost. Tím neříkám, že tam nejsou silné momenty a některé velmi zajímavé úvahy. Zároveň vysílám upozornění pro ty, kteří třeba v prvních dvou dílech měli problém s tím, že protagonista je vlastně svým způsobem utlačovatelem – resp. se tou negativní figurou postupně stává. Ale tu cestu s ním sledujeme a fandíme mu. Zde jsme postaveni do situace, že žádná cesta neexistuje, žádný přerod není. Protagonista diktátor koná z nutnosti, kterou vidí a chápe jen on sám. Po brilantním úvodu s novou ženskou hrdinkou jsem doufal, že kniha se zaměří na ni. Nestalo se. Chvíli to vypadalo, že otěže převezme Duncan Idaho. Nestalo se. Vždy to zpět sklouzne k patetickému imperátorovi, který více říká než dělá. A když už Herbert rozjede nějakou zajímavou myšlenku, která by mohla převrátit rovnováhu sil ve vesmíru a trochu zažehnout tu úmornou stálost, vzápětí na ni zapomene a vrátí se k prázdnému a bezduchému filozofování.

30.04.2024

I když i tenhle díl si Herbert evidentně dobře promyslel a ani co do kvality psaní se mu nedá nic vytknout, přece jen už mě tolik nebavil. Měl jsem hlavně problém vytvořit si pozitivní vztah k Letovi v té jeho monstrózní podobě. Zdánlivá drobnost, ale nic naplat, sympatie k postavám u většiny čtenářů – a já nejsem výjimkou – hodně ovlivňují požitek z četby. Vlastně tu – hlavně na rozdíl od prvního dílu série - nebyla žádná postava, kterou by si člověk mohl oblíbit, ať už jde o recyklovaného Duncana Idaha, rebelující Sionu, službě oddaného Monea či nerealistickou Hwi Nori. Nevím, jestli se ještě pustím do nějakého dalšího dílu, už jsem světem Duny trochu přesycen.