vladi5753
přečtené 844
Psí cesta
2013,
W. Bruce Cameron
Knihu jsem koupila pro dceru k Vánocům. Ale protože máme v celé rodině celkem tři pejsky : ) :) a navíc jsem slyšela ohlas a recenze na tuhle sérii, tak prostě jinak nešlo než si to rychle přečíst. Za dvě noci nebylo co řešit. Změnilo mi to celkový názor na psí přístup k životu :) já si s těmi svými samozřejmě povídám a vidím jejich reakci,i při mazlení a chování venku :) A tak nějak mi tohle čtení pomohlo v tom,čeho se bojím neskutečně,až jednou v budoucnu o ty naše holky příjdeme.......... :( :( :( už vím,že je odchod z tohoto života v jejich stáří nebude tak bolet jako mě i mé děti,ony budou vědět a cítit i v posledních vteřinách jak moc je milujeme!!!!! :) :) Sama sobě jsem si slíbila,že přemůžu strach s bezmocí,a budu u nich v té chvíli kdy mne budou tolik potřebovat. I když si tohle všechno vůbec nedokážu představit......... Jsem na nich hodně závislá,jejich bezmezná láska,je nepopsatelná a dává mi tolik radosti v mém životě s tělesným postižením. Tak jako u svých dětí,tak i mých holek,Eimy a Elišky,nedokážu říct,kterou miluji víc, vždyť to ani nejde,dělit lásku,milovat se dá stejným dílem a mi lidé máme v srdci nekonečné množství lásky!!! :) Samozřejmě,že i Enynku od dcery,miluju :) tak jako ty naše dvě domácí psí slečny. My jsme takoví ti majitelé pejsků,které jsme si polidštily,můžou když chtějí spát v postely,jsou svým způsobem rozmazlené :) děti mi říkají,že jsem udělala 2x chybu ve výchově :) poprvé u nich a podruhé i u holek :) něco na tom bude,ale proč by i pes nemohl cítit lásku a poctivý nárok na užívání domova stejným dílem jako my lidé??..cožpak ti naší psi s námi nebydlí ??? nejsou návštěvou,jsou součástí rodiny. Takový je náš život s našími pejsky a tahle kniha a psí úvahy :) viz rozkousal jsem ty boty, byly to smutné boty :) už nebude moje holčička smutná :( :( .... proč sbírá ty hovínka,když je pak vyhazuje a nenechává si je,tomu nerozumím :) nebo jméno psa....přines mi ten míček Tomi :) :) tahle kniha opravdu dokáže rozesmát a rozplakat.... po jejím dočtení,jsem si vzala do náruče svoji Eimy :) (..děti jí říkají psí trapas :) protože to je takový pidižvík :) kříženec malinkého Toy pudla s Yorkšírem,která váží 1200gr a vypadá jako pudlík je celá černá,ale hlavička je čistý york :) prostě na zakázku z Nasa :) A k tomu synovu pitbulku,Elišku,která je jak říkáme,čivava v utajení,protože je mazel a na každého vrtí ocáskem,ta nesplňuje podmínky bojového plemene,víme jaký měla život od malinka....krutý :( plný bití a týraní,nakonec skončila na ulici a podařilo se jim ji odchytit až za dva měsíce a daly jí do útulku. Láska na první pohled,jedno foto na Fb a už jsem volala a vyrážela,celých 100km a to při mé hrůze z auta :( mluvilo za vše,stala jsem se opět spolujezdcem. Jméno jsme jí daly sami a i narozeniny určily na stejné jako synové,18.února bude mít 3 roky. Adoptovaly jsme ji když jí bylo cca 9 měsíců a byla vychrtlá tak,že vážilo pouze 11kg a hlavu měla větší než celé tělo,lezly jí žebra,třásla se strachy,když dostala obojek a vodítko.....venku se krčila na zemi a třásla jen když jsem ji chtěla přitáhnout trošku k sobě :) lidi na nás z počátku koukaly způsobem,že to my jsme ti zmetci,kteří psa očividně týrají... ale až se rozneslo,že jsme jí zachránily,tak už se usmívaly a fandily nám :) a začla být prostě hýčkaná láskou a stala se rozmazlená :) :) a váží dnes 26kg....) Měla jsem je obě u sebe a držela je v náručí a plakala.říkala jim jak moc je miluju a že jsou moje zlaté holky a moc hodní pejskovéa tzv jsem je prosila,ať se mi jednou zas vrátí zpět do života... dávaly mi pusinky,a vrtěly těma ocáskama......možná budu vypadat jako blázen, ale vzhledem k tomu že jsem měla knížku čerstvě dočtenou,tak jsem jejich chování brala jako jejich ujištění,že až jednou nebudou tak se mi vrátí...... Už se těším až seženu i Psí poslání,vím že to ještě smutnější kniha, ale přesto mi dá znova jiný náhled do života pejsků. Vážně je to nakažlivé čtení a člověk prostě chtě nechtě změní názor v tom, co a jak pes vnímá :) Já vidím jejich radost,jak se odemne nehnou,když se vrátím domů z nemocnice po operaci a že jich bylo už víc než dost a přesto není konec.... tak mě jedna jak druhé zprdne kde jsem jako byla :) :) :) očichají si mě a nevoním jim :) nemocniční pach je nebere :) očichají nohu a jako by si řekly,zas ji má bolavou tak musíme dávat pozor, a ta malá je smutná,protože ví,že nemůže nějaký čas mi ležet na klíně a ta větší,dává pozor,at mi nevrazí hlavou do kolena nebo stehna, ti psi opravdu vnímají hodně věcí. A cítí i to mě postižení,které mám ,,pouze"9 let po těžké autonehodě, chovají se ke mě,prostě jinak....neutíkají mi,čekají na mě,venku si mě hlídají a to doslova obě :) ta moje malá Eimy,tj prostě celý Max :) :) čím menší tím větší obranář :) A Eliška,ta si hlídá nás obě :) :) :) Mám už pouze 5 členů rodiny,své děti a psy :) dcera už bydlí sama,syn se chce přestěhovat příští rok a Elišku si chce vzít sebou... už tohle pro mě bude rána,příjdu o oba v jednu chvíli,a vím že ta Eliška mi bude hodně chybět :) ta po mě nevrčí tak jako syn :) nerýpe do mě,nechce at jí kupuji oblečení,boty atd :) :) ta mi za sáček piškotů je schopná snést modré z nebe :) a ví dobře že má každý den,jen vojenský příděl,4 piškoty za den,jako odměnu :) Neničím psům žaludky,lidským jídlem,ale pouze velmi kvalitníma granulema, Ničím :) :) je hýčkáním pokud to tak můžu nazvat,prostě je miluju neskutečně moc a když nemůžu být s něma doma ze zdravotních důvodů,tak se mi po nich tak stýská že vážně trpím...jak pes :) :) Mají své poslání v našich životech,ukázat nám lásku,která nás neopustí kvůli nikomu jinému, milují pořád stejně a věrně a tady platí pravidlo... V DOBRÉM I ZLÉM DOKUD NÁS SMRT NEROZDĚLÍ kéž by se pejsci mohly dožívat tak vysokého věku jako mi lidé Nepřihlížejte prosím na mou gramatiku,učila jsem se znova číst a psát a už to nikdy nebude takové jako když jsem byla před nehodou... celý text
