Tyet Tyet přečtené 1420

☰ menu

Tanec za mrtvé

Tanec za mrtvé 2009, Thomas Perry
5 z 5

Brilantní, dokonalé. Takhle má vypadat dobrá detektivka. Chytrá, napínavá a s přesahem. Perryho knihy jsou skvělé a je to zásluha i dobrého překladu paní Müllerové.... celý text


Gala & Dalí: Nerozluční

Gala & Dalí: Nerozluční 2023, Sylvia Frank
1 z 5

Nudný příběh o jistě ne nudném malíři a ženě, která žila cizí životy umělců. Jakmile jeden ztratil šťávu, přisála se na jiného. Sotva jsem to dočetla.


Nedrážděte spící psy

Nedrážděte spící psy 1999, Thomas Perry

Tak mizerný překlad se jen tak nevidí. Je to tak zlé, že to kazí celý dojem ze skvělé knihy. "Stáli tam dva poldi. Nebo to nebyli poldi?"


Stehlík

Stehlík 2015, Donna Tartt
5 z 5

Kniha od Donny Tarttové je hodně tlustá, což je pro mě vždycky radost. Příběh je to dlouhý, dojemný a přesvědčivý. Autorčinou silnou stránkou jsou popisy. Popisy charakterů, tváří, oblečení, gest, popisy krajiny, ulic, obchodů, pokojů a hotelů. Popisy pohnutek a hnutí mysli. Popisy jsou potravou pro naši imaginaci, a imaginace je zase potravou pro naši duši. Já si to užila.... celý text


Léto s Káťou

Léto s Káťou 2007, Trevanian (p)
1 z 5

Po Šibumi je tohle druhá kniha autora, kterou jsem četla. Navzdory tomu, že Šibumi se mi líbila a tomu, jakou auru tajemna okolo sebe autor vytvořil, bylo Léto s Káťou velmi slabé. Možná to je tím, že afektovaný, pokrytecký a šroubovaný způsob mluvy vyšších vrstev společnosti té doby mi způsobuje doslova fyzickou nevolnost, ani zápletka nebyla nikterak zajímavá a závěr byl hloupě předvídatelný. Bída.... celý text


Problémové partie

Problémové partie 2007, Mark Haddon
5 z 5

Od Marka Haddona znám jeho knihu Sviňucha, která je skvělá, proto jsem se moc těšila na tuhle. Vůbec jsem nečekala, že se budu při čtení téměř každé stránky smát nahlas a u několika se dokonce rozchechtám na celé kolo. Je to krásná ukázka britského humoru kombinovaná s popisem obyčejnosti životů nás, běžných lidí a s citem okořeněná dojímavostí, láskou a moudrostí. Knihy tohoto druhu se píšou špatně, protože nadávkovat tyhle ingredience je velmi delikátní. Trochu přidat tamhle, tady to přepísknout, tady říct příliš málo, humor je náhle křečovitý a je z toho plytká uslintaná slátanina. Je to příběh rodiny – rodiče asi tak v mém věku nebo kapku starší a dvě dospělé děti. Asi se každý ze čtenářů zhlédne v jiné postavě, já fandila Georgeovi, otci rodu :) Rozhodně doporučuju.... celý text


Propast

Propast 2021, Jozef Karika
1 z 5

Karika píše stále to stejné, jako přes kopírák. Jeho první knihy snad zaujaly, ale už se to ani nedá číst, vymění jména a prostředí a další kniha je na světě.


V lesích

V lesích 2010, Tana French
5 z 5

Výborná detektivka, jako téměř všechny od téhle chytré a vtipné autorky


Místo pro tajnosti

Místo pro tajnosti 2015, Tana French
3 z 5

Zatím nejslabší z autorčiny tvorby, kterou znám. Napsané je to dobře, ale ani jeden z vyšetřovatelů mi nebyl sympatický a prostředí dívčí internátní školy mě k smrti nudí.... celý text


Vzplanutí

Vzplanutí 2019, Jiří Březina
4 z 5

Neurazí, nenadchne, stejně jako ostatní autorovy knihy. Je to však sázka na jistotu, když chcete něco odpočinkového se stabilní úrovní.


Ashley Bellová

Ashley Bellová 2019, Dean Koontz
3 z 5

Bravurně napsaný příběh, který není ale ničím více, než bravurně napsaným příběhem pro ukrácení dlouhé chvíle, třeba v posteli s chřipkou :) Zhruba v polovině knihy mě napadlo, že zde nalézám zásadní styčné body se starým filmem Angel Heart s Mickey Rourkem. Hrdina se v něm během pátrání po pachateli brutálního zločinu motá v kruhu, ze kterého se nakonec stane spirála vedoucí k němu samotnému. Ale nakonec ta podobnost nebyla úplně přesná, což je škoda, protože film je to výborný.... celý text


Olymp

Olymp 2007, Dan Simmons
3 z 5

Druhý díl sci-fi ságy odehrávající se ve třech dějových liniích. První díl s názvem Ílion jsem četla už před lety, krátce po jeho českém vydání v roce 2009 a tenkrát jsem byla nekritickým a nadšeným obdivovatelem tohoto příběhu i Simmonse samotného. Druhý díl nešel dlouho sehnat, až letos se to podařilo a já s velkou netrpělivostí začala znovu číst první knihu, abych mohla hladce a bez přerušení otevřít tu druhou. Uvědomuji si, jak jsem vlastně po těch čtrnácti letech četla úplně jiný příběh. Okouzlení se nedostavilo ani u druhého dílu s názvem Olymp, i když oceňuji mimořádné vypravěčské umění autora a jeho bezbřehou imaginaci. I když mě příběh samozvaných olympských bohů, Trójanů v čele s Hektórem a Paridem, řeckých hrdinů vedených lehkonohým Achilleem a mocným králem Agamemnónem, posledních zbývajících lidí starého typu na pusté Zemi nebo robotů zvaných moravci, kteří slynou větším humanismem než lidé, stále zajímá a baví, všímám si i věcí, které mi vadí a rozčilují mě. Především jde o podsouvání toho správného světonázoru a stanovení největších padouchů všech dob – muslimů, kteří v náboženském vytržení neváhají před zničením celé planety. To se mi na příběhu, který se odehrává nějakých tři tisíce let od současnosti, a měl by mít přesah a nadhled, zdá poněkud nevkusné. Pak mi trochu překáží zbytečné sexuální scény, které nemají žádný význam pro děj a neustálé připomínání varlat řady mužských hrdinů, to už ale patří spíš do sféry trapnosti než rozčilujících dějových zápletek. Zajímavé v tomto kontextu je, že vaječníky ženských hrdinek nejsou zmíněny ani jednou. Všechna moudrost, tedy to, co jsem před lety za moudrost považovala, se mi dnes jeví jako povrchní kalkul a to ještě špatně maskovaný. Celý autorův velkolepý humanismus se v některých momentech příběhu ukáže jen jako tenká a křehká slupka, která čtenáři brání vidět pravdu. Pravdu o nadřazenosti a neomylnosti jen některých. Zkrátka Simmons už zřejmě nepatří mezi mé nejmilejší spisovatele, i když jeho Terroru si stále velice vážím. Možná ale jen do doby, kdy si tu knihu znovu přečtu, protože člověk se mění a neustále vyvíjí. A tak je to správně. Autor v knize cituje revolucionáře a komunistu Antonia Gramsciho: „Krize spočívá přesně v tom, že staré umírá a nové se nemůže zrodit; v tomto mezivládí se objevuje velká pestrost chorobných příznaků.“ A mě napadá hned několik takových chorobných příznaků naší doby. Snad to znamená, že nové se právě rodí a bude lepší než staré.... celý text


DNA

DNA 2017, Yrsa Sigurðardóttir
1 z 5

Někdy mi připadá, že autoři vymýšlejí ty největší podivnosti, hrůzy a zvrácenosti, protože nejsou schopni dát dohromady příběh, který by držel pohromadě prostou logikou a vypravěčským uměním. Naprostá slátanina.... celý text