tomvall
přečtené 263
Boží pěst
2004,
Frederick Forsyth
Další skvělá kniha tohoto autora. Jako vždy Forsyth skvěle skloubil reálné události války v Perském zálivu s fiktivním příběhem kolem tajných služeb a armád zúčastněných zemí.... celý text
Ostré předměty
2013,
Gillian Flynn
Poměrně zajímavá prvotina, znepokojivá, docela drsná, i když má očekávání zcela naplněna nebyla. Co na autorčině stylu oceňuji, je její schopnost popisovat niterné pocity a myšlenky, její empatie a vcítění se do svých postav, což mi velmi vyhovuje. Současně mám pocit, že v jejích textech nepřebývají žádná zbytečná slova a zároveň nic důležitého nechybí. Hlavním nedostatkem, jenž mi neumožnil dát plné hodnocení, je hlavní postava, ke které jsem si přes veškerou snahu nedokázal vytvořit sympatie a pozitivní vztah, což pochopitelně zkazí prožívání celého příběhu. Matka Camille a hlavně její mladší sestra byly napsány skvěle, zvlášť z Ammy šel strach. Osobně mám téměř hrůzu z podobných mladých, psychopatických manipulátorek. Naštěstí se s nimi potkávám výhradně na stránkách knih či ve filmech. ;) Závěr mne nijak zvlášť nepřekvapil, pachatele jsem podezříval zhruba od poloviny knihy, ale příběh jsem si přesto užil a knihu mohu přes drobné výhrady doporučit.... celý text
Psi z Rigy
2013,
Henning Mankell
Takže, pan spisovatel Mankell, dle mne, neumí psát. Tedy alespoň na začátku devadesátých let neuměl. V této knize se chytil tehdy aktuálního tématu rozpadu Sovětského svazu a na pozadí těchto událostí stvořil příběh švédského policisty, jenž se řízením osudu zapojí do lotyšského odboje. Bohužel život za železnou oponou popisuje ze svého švédského pohledu a zvlášť pro čtenáře z bývalého východního bloku, je tento jeho popis dosti nepovedený. Autorovo spojení kriminálního příběhu s politickým thrillerem vůbec nefunguje, v ději je spousta nelogičností. Navíc v knize rozjel vícero dějových linií, které se mu však nepodařilo udržet a nějak rozumně ukončit. Za všechny zmíním Wallanderovu dceru nebo příběh dvou pašeráků, kteří objevili člun s mrtvolami. Zakončení tohoto příběhu na konci knihy působí dojmem, že si na něj autor vzpomněl jen náhodou a vepsal jej na konec knihy dodatečně. Ostatně podobným dojmem na mne působila spousta dialogů postav, nebo myšlenek či vět pronášených hlavním hrdinou knihy. Občas jsem měl pocit, že se Mankell jen snažil nahnat dostatek textu na knihu. No a v neposlední řadě je tu problém s hlavním hrdinou, jenž mi nebyl nijak zvlášť sympatický, sypal ze sebe jednu depresivní myšlenku za druhou, choval se často nelogicky, což platí i o dalších postavách a zkrátka si mne vůbec nezískal. To se pak těžko čte a čtenář se musí do čtení dost nutit. Toto byla má první kniha od autora a Henning Mankell si mne svou knihou vůbec nezískal. V nejbližší době nemám v úmyslu dát mu další šanci.... celý text
