Terva přečtené 1710

Duchové mrtvých 2016, Richard Corben

Buď tichý v pusté samotě, opuštěn nejsi – netušíš: duchové mrtvých, kteří tě v životě znali, dlí ti blíž i ve smrti a z vůlí svých ve stín tě halí: Zůstaň tich! (Duchové mrtvých) Já jsem Edgara Alana Poa vlastně nikdy pořádně nečetl. Až v roce 2023 jsem se do jeho díla tak nějak pustil s větším nasazením. Ano, viděl jsem pár filmů, ale například u Zkázy domu Usherů jsem zjistil, že původní brutální a smrtích povídka je úplně o něčem jiném než film nebo současný seriál. Proto jsem byl zvědav na toto ztvárnění. Kniha komiksů a básní, inspirovaná E. A. Poem. Příběhy v ní jsou volně inspirované tvůrčí dráhou, tohoto temného mistra, Richardem Corbenem. A navíc vše si tak nějak vybarvil a nakreslil podle svého svědomí a vědomí. Malá ochutnávka: Nyní poutník zabloudiv do doliny . . . spatří v oknech krvavých . . . hrůzné prapodivné stíny . . tančit v tónech drásavých . . . A jak proud se dere bránou . . . ta smečka zběsilá . . . zří jí mocně rozchechtanou . . . avšak úsměv navždy ztratila . (Zánik domu Usherů) Pro začátečníky v tomto směru (a tím se já považuji) je velmi těžké rozeznat realitu mistrova díla nebo fikci vykonavatele Corbena. Avšak všechny příběhy v tomto svazku jsou mrazivé, smutné, plné lásky, tíživé, temné s pochmurnou atmosférou. Někdy se i zasmějete, pokud máte rádi černý humor nebo ironii. Ve všech příbězích se vyskytuje jedna postava. Je to takový průvodce, škodolibá čarodějka (no tak pardón - vědma) s páskou přes oko a z holí v ruce. Někdy je strůjcem příběhu, někdy ho hledá a mnohdy si v něm i zahraje. Dávejte si na ní pozor! Citát: Tenhle mladík měl jisté problémy s pozorností a o cokoliv kromě svých knih nejevil zájem. (Berenice) Mlhou zahalených a polorozpadlých sídel je tu požehnaně. Dům rodu Usherů tu rozhodně není sám. Krve a napětí je tu nepočítaně. Hřbitovů snad ještě více. Havran (Krkavec) byl hodně volně zpracován, ale i tak byl perfektní. A to jsou jen dvě povídky z celkového počtu patnácti básní a povídek. Tak tedy čtěte, koukejte a odpočívejte v pokoji. Na konci knihy je přiznání šéfredaktora Comics Centra pana Dorta, že nejenom stvořil tuto knihu, ale že spáchal i horší věci, a to takové, že přeložil a zveršoval některé části tohoto svazku. Inu, kdo jinému jámu jámu, sám do ní sám . . . Komentáře ke všem básním a povídkám najdete v sekci Části díla u této knihy. Citát: Nahlédnete-li na to, co se událo, s jasnou hlavou a logicky si věci poskládáte, i ten nejzáhadnější problém se vyřeší. (Vraždy v ulici Morgue)... celý text

Temný svět 2023, Sherri L. Smith

PANDORA je taková, jaká kdysi byla Země. Položil bych za ni život . . . Nebešťané se vrací. A s nimi i boj . . . Zatím co je ve filmové tvorbě jedinou emocí řev Najtiri (mimochodem, třetí film mám mít asi pět hodin, tak si ten její řev určitě ještě užijete), je v těchto třech spojených epizodách emocí spousta a od velké škály postav. Rozsah a rozmanitost všeho je tu opravdu epická. James Cameron je borec. Dokonce i na tvorbě komiksů spolupracoval a tak každý tvůrce tohoto komiksu pochopil, co a proč nějaká osoba – postava – dělá, jaký je její záměr a jaké jsou její emoce. Obrovská škála postav v této knize vám předvede Pandoru, tak jak ji nikdo (a už pravděpodobně nikdy) na filmovém plátně nepozná. Citát: Jsme semeny velkého stromu, jehož síla přechází do našich údů Činí naše nohy mocné jako kmeny a pažím dává sílu větví . . . Na příbězích v této knize se vystřídalo šest kreslířů a tři tvůrci mají na starost barvy. (Píšu sice příběhy, ale jsou to tři spojené epizody, které nejsou ani viditelně rozdělené kapitolami) Naštěstí jsou tak krásně sladěné, že kdyby jste nevěděli o tolika tvůrcích, ani byste si změn v kresbě nevšimli. S trochou pozornosti se to dá poznat. Ale je to nepodstatné. Tím, že se se všichni tvůrci snaží moc nevybočovat z původního námětu, je na první pohled kniha totálně kompaktní. Ti, co viděli filmovou verzi však budou hodně překvapeni, kam že se tento Temný svět vydal. Apropó, nevěřte anotaci na DK u této knihy. Tento komiks rozhodně nebyl spojnicí mezi filmovými příběhy. Původně to totiž byl další filmový scénář k druhému filmu. Až po odmítnutí se vlastně stal tou rádoby „spojnicí“. Tohle je to, co Disney neschválil !!!! a hlavně je to to, co chtěl Cameron původně natočit a nebylo mu to dovoleno. Citát: Co je pro jednoho smetí, může být pro druhého poklad. Při čtení tohoto příběhu jsem si uvědomil jednu moc zajímavou věc. Pokut ve vesmíru, kde je absence vzduchu, (tedy odporu) vystřelíte z luku šíp, je vlastně mnohem průbojnější než na planetě s atmosférou. A že Nejtiri má pořádný luk. Jen není slyšet to svištění. Možná si teď říkáte, co sakra dělá Nejtiri ve vesmíru? Inu, to je Temný svět. Je to surový příběh, ale víc vám o něm neprozradím. Myslím, že tohle se bude líbit nejen milovníkům filmových verzí, ale hlavně těm, co mají rádi poctivé, necenzurované, scénáře. Při čtení jsem poslouchal Nightwish a jejich prvních pět původních albumů ještě s Tarjou Turunen. Zřím vás! Citát: Někdy nenávidím, že mám pravdu.... celý text

Ready Player Two: Nová hra sa začíná 2023, Ernest Cline

„Je lepší mít sebedestrukční tlačítko a nepotřebovat ho, než ho nemít a potřebovat.“ Ready Player Two je lepší než Ready Player One. A to z několika důvodů. Ten hlavní je, že tady jde opravdu o život. Hra už se čtenáři nezdá jako hra, ale snaha o přežití. Uměle stvořená inteligence chce zničit celý, přinejmenším herní. svět a všechny nalogované uživatele. Jinak klasika. Máte úkol něco najít a přes hádanky z her, filmů, knih nebo hudby se pomalu dostáváte k cíli mise. Konec by se mnohým mohl zdát až geniální, což o to. Jenže, když jsem si uvědomil, kde mají hlavní postavy schovanou kosmickou loď – tak mi konec zas tak geniální nepřipadal. Malá ochutnávka: Jinak řečeno, ONI ti umožňuje prožít okamžiky jiných lidí. Vidět svět jejich očima, slyšet jejich ušima, čichat jejich nosem, chutnat jejich jazykem a osahat si ho skrz jejich kůži. . . . ONI je nejmocnější komunikační nástroj, jaký kdy lidstvo vynalezlo. A nejspíš je i poslední, který kdy budeme potřebovat vynalézt. . . . Avšak má to jeden obrovský háček. Než opravdu začne hrozit nějaké nebezpečí a půjde o život, musíte přečíst asi sto šedesát stran tlachů a zbytečných informací. Pravda, je v tom zase dost popkulturních odkazů. Ale na některé odkazy jsem koukal se smíchem. Jak může být populkurní jedna americká kapela, která vydala jen jedno album a pak se nenávratně propadla do zapomnění. Dokonce jsem zapomněl i její jméno, natož abych někdy vůbec slyšel to jejich album. Další věcí, která by mě vlastně v dnešní době už neměla překvapovat, je trochu hanobení Tolkiena – což mě u popkulturní knihy hodně překvapilo a naštvalo. O co že jde? O to, že se v této knize na něj spílá a nadává, že neměl černýho elfa, černýho člověka ani černýho trpaslíka. Černý Legolas, to už by bylo asi hodně gender. Ale současný svět si to žádá, alespoň je to vtloukáno do hlav sledovačům televize a reklam, každý den. Citát: Když se stanete slavným, další rok nebo dva se chováte jako totální debil. Další věc, která mě hodně rozesmála byla situace, kdy se Perzival nalogoval do ONI, skočí tam z okna, začne lítat jako Batman a po odlogování řve radostí, že to tam opravdu funguje jako v reálu . . . Dobrý den jsem syn uživatele Terva a musím vám s lítostí oznámit, že můj táta včera vyskočil z okna, prý je to normální a lidi dokážou lítat – leží v nemocnici a má naraženou slezinu, tři zlomená žebra, dvě ruce a jednu nohu . . .GAME OWER! Citát: Buď zemřete jako hrdina, nebo se dožijete toho, že se z vás stane padouch.... celý text

Gulliveriana / Zlatý osel 2017, Milo Manara

Ta vaše malá potvora se koupe úplně nahá jak ji pánbůh stvořil! No potěš! (Gulliveriana) První ze dvou povídek v tomto svazku mě totálně dostala, Čúral jsem smíchy a válel se pod nohama svého stolu. To tedy bylo dobrodružství. Gulliveriana si Guliverovo dobrodružství užívá po svém. Hezky žensky. Jsou tam momenty, které vás možná překvapí, ale později zjistíte, že jsou vlastně logické a vyplývají z podstaty příběhu samotného. Když to přijmete, už vás pozdější situace nedokáží vykolejit, jen pořádně rozesmát. Citát: Ať jsou velký, nebo malí, všichni se ke mně chovaj jak kreténi! (Gulliveriana) Druhá povídka Zlatý osel mě šíleně zklamala. Čekal jsem od ní úplně něco jiného. Je to bez humoru a se zvráceným sexem. Nebavila mě. Jednou jsem se zasmál a to s příhodou snědeného zelí, ale to je vše. Kresba u obou příběhů snad ani není moc důležitá, protože jde hlavně o obsah. Ale i na kresbu se časem zvyknete. Zatím co jsem si v prvním příběhu všímal spíše textů, budete v druhé povídce nuceni si všímat spíše té kresby. Ale není o co stát, pokud nemáte rádi zvířecí sex. Citát: Možná začínám přemýšlet jako osel. (Zlatý osel)... celý text

Na konci vesmíru 2023, Kristýna Sněgoňová

„Někdy je potřeba chladnokrevné rozhodnutí, a někdy trocha toho prdění na podpaží, i kdyby jen pro zlepšení morálky“. Perfektní příběh ze série Legie. Má to tajemství, krev a dokonce i brutalitu. Skoro žádné hloupé hlášky, jen akce, napětí, smrt a beznaděj. Pravda, nějaká ta nesrovnalost se tam najde, ale když to budete ignorovat o to víc si příběh z hlubokého vesmíru užijete. Paní spisovatelka Kristýna Sněgoňová vzala účast na Legii dost tvrdě. Mám totiž neblahý pocit, že její příběhy v této sérii jsou lepší než ty Kotletovo. Ale to je jen osobní náhled a proto to neberte moc vážně. Ovšem tento příběh se velice povedl. Malá ochutnávka: Možná to celé bylo tak strašné proto, jak nové to bylo. Kvůli tomu, jak vypadali, jak se chovali, ale hlavně – protože jsme jim nerozuměli. I na enlily s jejich krutostí a skarem jsem mohl řvát, a přestože jsme nejeli na stejné vlně, hned pochopili, jak moc je nenávidím. Tihle vypadali, že pokud tomu rozumí, je jim to jedno. Nejen proto, co si myslíme, ale i to, že vůbec myslíme. Možná se budu opakovat, rád se budu opakovat, že tohle je zatím nejlepší dobrodružství z tohoto světa. Posádka Kraksny (Vzdorující – pardóóón) zde zažije setkání s vlastní smrtí. Rasa protivníků, nových mimozemských bytostí se zdá být dost brutální a smrtící. Pokud by se přidali ke Švestkám, byl by to obrovský a nebezpečný protivník. Jak říká Moravson: Ve vesmíru nás mučili, ponižovali a nespočítám způsoby, kterými se nás pokusili zabít, ale nikdy ne takhle. Děsivě. Bolestně. Ponurý a perfektně tvrdý příběh. Citát: Už jsem se naučil, že mluvit o štěstí nosí smůlu.... celý text

Zelené dveře 2022, Al Ewing

Jmenuji se Bruce Banner. Před mnoha lety . . . jsem umřel. Ale nedokázal jsem přestat křičet. A tak jsem znovu vstal. První Hulk byl přímočařejší a víc dobrodružnější. Tento je moc osobní a kecá mu do toho příliš postav. Nejvíce nepatřící osoba do tohoto příběhu mi připadá Ghost Rider. Ať si kdo chce, co chce říká, mě tam ta hořící hlava absolutně nesedí. Nepatří tam. Jenže v tomto příběhu do toho Hulkovi kecá strašně moc postav, tak že, kdoví, kdo tam vůbec nepatří. A navíc je to strašně zmatené. Hlavně ta Bannerova noční vycházka a pak ten šílenej zmatek s jednou nejmenovanou zbraní. A pak náhled do základny Shadow . . . no nějak jsem se ztrácel. Citát: Já už jsem mrtvý. Jako další negativum musím napsat, že některá komiksová okna jsou tak příšerně uložená, že jsem v některých chvilkách ani nevěděl, jak dál pokračovat ve čtení. Čtu, čtu, čtu a najednou zjistím, že se vracím, protože jsem šel logicky postupně, ale děj se vydal jiným směrem. Okna jsou různě pokřivená, zploštělá a poskakující, až jsem v tom měl chaos. Zatím, co jsem byl z prvního svazku nadšený, jsem z této sbírky sešitů #6 až #10 celkem zklamaný. Nejlepší se tak stávají úvodní stránky, které se velmi povedly. Ostatní je jen zmatek. Citát : Top tě teprve bude mrzet.... celý text

Problém cely č. 13 a jiné povídky 2002, Lawrence Block

Nikdo nemůže dostat sám sebe z cely silou vlastní představivosti. (Problém cely č. 13 – Jacques Futrelle) Tento svazek povídek jsem si koupil jen z jednoho jediného důvodu. A tím důvodem je Stephen King. Má v něm totiž povídku, ke které se jinak nedostanete. Je to vlastně hned první povídka. Jmenuje se Svatební štace. A musím napsat, že mě silně zklamala. Po přečtení jsem vlastně docela dlouho přemýšlel, zda se mám vůbec pustit do dalších povídek v této knize. První příběh na mě dojem neudělal a jak to asi bude s ostatníma příběhama? Ale, když už to mám, tak proč to nezkusit. V této antologii je dohromady osmnáct povídek. A věřte, že bylo docela peklo napsat ke všem rozumný komentář. Ne vždy se mi to povedlo. Ostatně posoudit to můžete v sekci „Části díla“ u této knihy. https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/problem-cely-c-13-a-jine-povidky-1478 Citát: Řekls rukojmím, aby vynesli ze sejfu všechny prachy? (Příliš mnoho darebáků – Donald E. Westlake) Avšak přeci jenom jsem v tom našel pár velmi dobrých námětů. První je Zločin slečny Oster Brownové, kterou napsal Peter Lovesey. Fakt nádherný příběh, zajímavý rozuzlení a docela smutná sranda. Druhým velmi povedeným příběhem je ten s názvem Příliš mnoho darebáků. Donald E. Westlake mě velice rozesmál. Fakt povedený námět i pointa. Dalším je Halloweenská povídka s krvavým tušením Nedáš-li mi . . . od Judith Garnerové. Povídka Problém cely č. 13, kterou napsal Jacques Futrelle a podle které je pojmenován celý svazek je vlastně divná. Po přečtení jsem nevěděl, zda jsem vůbec pointu pochopil. Ale její koncept byl zajímavý a tak jsem tomu dal osmdesát procent. Citát: Ráda věřila tomu, že všichni ostatní zhřešili a sešli z cesty. (Zločin slečny Oyster Brownové – Peter Lovesey) Pro mě je v tomto svazku docela dost velké procento příběhů, které mi nic neřekly, nebo mě nebavily. Příkladem jsou třeba povídky En famille - Ed Gorman, V lesíku – JohnO´Hara nebo ta předposlední První číslo v plynové komoře - Tony Hillerman. Jako celek je celá antologie podprůměrem, ale některé příběhy za to rozhodně stojí. Ještě snad dodám, že celá sbírka těchto povídek pojednává o zločinu. O zločinu v jakékoli formě. Citát: Halloween jenom podporuje chuligánství. (Nedáš-li mi . . . - Judith Garnerová)... celý text

Bál šílených žen 2020, Victoria Mas

Nejsou tu žádné hodiny, a tak se každý den jeví jako zastavený, nekonečný čas. Už to, že věří, je pomoc. Eugénie vídává mrtvé. Což samo o sobě je dnes přehlédnutelný fakt. Jenže ono se s tím někomu svěřit v roce 1885 – to je zaděláno na průser. Smutný byl fakt díky komu se vlastně hlavní hrdinka dostala do léčebny pro chorobomyslné v Paříži. Sanatorium má romantický název Salpetriere (přízvuky si domyslete). Nejsou tu žádné hodiny, a tak se každý den jeví jako zastavený, nekonečný čas. A vlastně si skoro ihned oblíbíte všechny místní svěřenkyně. A posléze začnete sympatizovat i s jednou místní sestrou. Sestra Genevieve má v příběhu hodně prostoru a v podstatě je i hybnou silou událostí, jenž se později stanou. Malá ochutnávka: Ale ten člověk byl kacíř. Jeho knihy by se měli spálit! To by znamenalo přiznat, že má velký vliv. Je to záležitost módy, zapomene se na něj. Ostatně kdo dneska doopravdy zná jeho jméno? Mluvíte o tom člověku, který obhajuje existenci přízraků? Duchů. Blázen! Prohlašovat, že duch přežívá hmotu, je proti vší logice. Ačkoliv je obsah příběhu docela dost proti mužům, kteří v tomto období měli nad ženami rozhodně hodně navrch, jsem rád, že paní spisovatelka z nás zase neudělal tak velké idioty. Taky jsem rád, že nepřidala lesby, geye a dalších asi 56 pohlaví. Například Knihu duchů, která se stala jakýmsi symbolem příběhu, napsal muž. Příběh je napsán jednoduchým ženským jazykem. Je to jakási funkční explicitní prezentace romantizovaných postav-obětí, přímočaré sdělení s nekomplikovatelnou předvídavostí. Jak už svěřenkyň nebo doktorů. Citát: Spánek jí umožňuje přestat se zabývat tím, co bylo, a neznepokojovat se tím, co bude. Spánek je její jedinou chvilkou oddechu od událostí, které ji sem před třemi roky přivedly. Příběh se spíše zaměřuje na život v ústavu a chování místního osazenstva. Zavítáme hlavně na období, kdy se blíží důležitá událost. Setkání pacientů s Pařížskou smetánkou, která se uskuteční uspořádáním maškarního bálu. Jediné, co se dá hodně příběhu vyčíst je jeho až moc lehký konec. Od tohoto roku 1885 jsem čekal rozhodně tvrdší a gotičtější zakončení. Do příběhu jsem se okamžitě začetl. Má jednoduchou osnovu, příjemné postavy a lehce se stupňující děj. Citát: Mystické myšlenky se léčit nedají.... celý text

Muž mimo čas 2023, Jimmy Palmiotti (p)

Ministerstvo zdravotnictví varuje: kouření způsobuje rakovinu plic, srdeční onemocnění a může škodit v těhotenství. (Vítejte v ústavu) Podle předcházejících komentářů k předešlým příběhům je už jasné, že mi tato série do oka rozhodně nepadla. Nelíbí se mi to provedení ala Western, kde se v té době prohánějí dlouhopláštníci v absolutně se nehodících kostýmech. Jediný, kdo je tam stylově oblečený je samozřejmě Jonah Hex. Myslel jsem si zprvu, že celý to bude o něm, ale zas tak pravda to není. Tady si to všimli tvůrci a aby to ještě vylepšili, přenesou Hexe do naší doby. To asi, aby si ti dlouhopláštníci moc nestěžovali na písek, horko, růže z Jericha a špatnou stravu s broky v mase. Citát: Ani s tím, jaký je tvrďák, se člověk z 19. století nemůže psychologicky přizpůsobit tak nepřátelskému prostředí, aby přežil. (Muž mimo čas) Tak že tady se Hex konečně pořádně sejde s tím neustále zachmuřeným kostýmem, co si říká Batman. Pro mě to znamenalo neštěstí, protože je to snad jediná postava z DC, kterou totálně nesnáším. Tak že jsem to dočetl už jen tak automaticky. Krom příběhu Vítejte v ústavu svazek ještě obsahuje příběhy Muž mimo čas, Oprávněný (nezní ten název divně?), pak je tu příběh Co jest a co nikdy nebude – ten je příjemně nakreslený. Avšak celkově je kresba průměrná. Jen trochu svitlo zelené, když vylezl Bažináč. Je zde docela fešácky nakreslený. Citát: Cítím alkohol . . . a cigarety! (Oprávněný) A když přiletěl Superman (Nemilosrdná pravda) tak to už jsem brečel a byl úplně nešťastnej. (Mimochodem víte, že Superman je jedinej mimozemšťan, co nosí kostým člověka?) Chudák Hex, říkal jsem si, co mu to ti tvůrci sakra provedli!!! Ani ty cigarety mu v současnosti nechutnaj. A v jednom příběhu se dokonce žení. Nevěsta byla docela trapka. To se vůbec nepovedlo. Pravda může za to Bažináč, ale i tak . . . nepovedené. A o nemocnici už ani nebudu mluvit. Tohle mi hlava prostě nebere. Citát: Hlava mi tě nebere ani omylem, Kale. Nejde o to, co umíš, ale o to, co neumíš. (Nemilosrdná pravda)... celý text

Jeden z devíti 2012, Alex Drescher

Podívej se na slunce, má barvu krve, a to nevěstí nic dobrého. Dnes v noci se Prolnutí zbarví krví . . . Druhý příběh v sérii Prolnutí už je výrazně lepší než ten předcházející. Osobně si myslím, že je to hlavně tím, že tady už začíná pořádná akce. A taky je to tím, že jsme si už zvykl na spisovatelův styl psaní. Hlášky trousí tak nějak sladěné s příběhem a nejsou vždy v té nejočekávanější akci. Někdy jsem měl pocit, že hláška vyřčená v nějaké situaci mi tam nesedí a připadá mi trochu vynucená. Ale toliko ke hláškám, kterých je v příběhu možná až moc. Malá ochutnávka: . . . máte rádi pohádky, milý /čtenáři?/ Budu vám vyprávět jednu, kterou už nikdo jiný nezná, a i já z ní znám jen pár střípků. Tak dobře se totiž někdo postaral, aby se na ni zapomnělo. Je o devíti Prokletých a o tom, jak byli uštváni jako vzteklé šelmy. Když zemřeli, narodili se noví, a po jejich smrti další. Nástupci, a bylo jich vždy devět, přicházeli, aniž by se od předchůdců dozvěděli, kým jsou a kam směřují. Nevěděli nic, jen to, že jsou špatní, a naprosto netušili proč. A ta pohádka je o tom, proč jsou tak špatní. . . Citát: Rozhodni se sám, jestli budeš spolupracovat nebo krvácet . . . Co mě na příběhu nejvíc rozesmálo jsou dvě prolnutí. Nejdříve Alžběty Lukrécie a Hedviky van Heeland – Merde! Ty dvě se zprvu absolutně nesnáší, ale v dalších akcích jsou jedinečnou dvojkou. Dokonce hází . . . i lepší hlášky než jejich okolí. A když se pak dá dohromady druhé prolnutí - Hedviky s hlavním hrdinou, to už jsem se vysloveně chechtal. Jo, druhé Prolnutí jsem si rozhodně užíval víc než to první. Dokonce ke konci dojde i k sexu . . . a ten mě dostal do kolen. Je tu víc akce, víc dobrodružství, víc napětí a víc srandy. Tak že jako příjemnou oddychovku to všem doporučuji. Když překonáte trochu méně zábavnou Jedničku, stane se Devítka hlasem vašeho . . . ale to už je jiná pohádka. Citát: Buď zticha, řekla náhle Alžběta Lukrécie sama sobě.... celý text

Národ Sparta 2023, Lukáš Pečeně

NÁROD SPARTA GEN ACS 130. LET Tahle publikace vznikla ke 130. výročí založení Atletického klubu Sparta. (ACS) Každému je snad jasné, že se jedná o fotbalový klub Sparta Praha se sídlem na Letné. Rozměry trochu atypická kniha, v bílém písmu na černém podkladě, se spoustou fotografií a dvěma látkovýma záložkama. Černou a zlatou. Abych napsal Pravdu, využití zlaté záložky jsem pochopil až na konci. Černá je jasná, kde skončíte čtení, dáte černou záložku a druhý den můžete pokračovat ve čtení tam, kde jste skončili. Zlatá je pak speciální, můžete si s ní označit – založit – nejoblíbenější postavu fotbalové sto třicítky. Citát: JAN BERGER: Považuji se za šťastného člověka. Najdete zde zpověď hned 130-ti osobností, kteří mají Spartu v srdci. Hráči, trenéři, maséři, sponzoři a mnoho dalších. Nedá se říci, že jsou to ti nejdůležitější Sparťani, co kdy měli něco společného s ACS, ale rozhodně jsou to ti, kteří byli ochotni svým slovem vyjádřit účast s tímto legendárním Pražským fotbalovým klubem. A teď zpět k té zlaté záložce. Já osobně jsem si zlatou záložkou založil „nimroda“ Davida Lafatu. Když nepočítám legendární hráče z éry první republiky, je pro mě David Lafata legendou tohoto století. Malá ochutnávka: DAVID LAFATA Jen tak jít po lese. Uniknout od všech starostí běžného dne. To je to, co na životě na venkově miluju. Budějovice, Jablonec i Praha jsou krásná města, ale žít v nich natrvalo, to bych nedokázal. Kdepak. Já potřebuju jít ven a čistit si hlavu. Dělal jsem to i v době, kdy jsem hrál ve Spartě, ale času bylo míň, než bych si přál. Teď je to jiné. A vůbec při tom nepotřebuju střílet flintou po srncích nebo zajících. Když jsem na posedu, chci se prostě jen dívat a pozorovat, co se okolo děje. To mi stačí ke štěstí. Jinak se dá říci, že každý si tu najde toho svého, nebo tu svou. Ano, i ženy zde mají svůj profil a některé mají i zajímavou zpověď. Tak že všem Sparťanům ani nebudu doporučovat, protože je to jejich povinnost, tuto knihu vlastnit. Inu, a těm ostatním doporučuju, . . . ať máte o čem přemýšlet. Citát: LENKA BOUŠKOVÁ: Spousta lidí žije v tom, že fotbalisté mají pohádkový život . . .... celý text

Velká trojka 1998, Jean-Pierre Garen (p)

Přiznám se, že jsem znovu dostal chuť na tu skvělou paštiku. Musím uznat, že druhá kniha v sérii Mark Stone, Kapitán pro dohled nad primitivními planetami, mě moc nenadchla. Ačkoliv je to u nás již příběh číslo 35, je to ve skutečnosti pouze druhý dobrodružství Marka Stonea z pera pana spisovatele Jean-Pierre Garena. (vysvětlivky v předcházejících komentářích k této sérii). Je zde hodně poznat, že pan spisovatel ještě nevěděl kudy a kam se s tvorbou postav vydat. Malá ochutnávka: . . . obr se však nevzdával. Všiml si, že vetřelci mají meče dosud v pochvách, a vrhl se na ně. Ray mu však skočil do cesty. Zbrojnoš byl hrdý na svou sílu a velice rád ji dával na obdiv. Domníval se, že bude ve výhodě, když prudce zaútočí. Měl však pocit, že narazil do kamenné zdi. Potom následoval úder pod hrudník, který mu vyrazil dech. V následujícím zlomku vteřiny jej cosi udeřilo do lebky a pak už jen padal do jakési bezedné studny. Android krátce pohlédl na hroutící se tělo. Než dopadlo na zem, popadl obra za opasek a mrštil jím do okna. Obr plavmo proletěl na dvůr. Je to takové celé roztříštěné, skoro až nezáživné, místy sice dost brutální, je tu sex, je tu šílenství robota Raye, ale jako celek je to neuspořádané. Ano, musíme zvýraznit fakt, že tady se to teprve celé formuje, tady to teprve celé začíná. Jedna zajímavost – kniha se vizuálně zdá silnější, ale i tak má stejných 120 stran jako ty předcházející. Jen tu z nějakého nepochopitelného důvodu bylo použito větší sazební písmo a hrubší papír. Citát: Máme-li předstírat, že se nic neděje, sedněme si ke stolu. Ale i tak tu najdete pár situací, které vás překvapí nebo rozesmějí. Příkladem je třeba skupina námořních rebelů, kteří se bojí vlést do vody. Se slovy, copak jsme ryby, tam nevlezem. A vyznamená se i Ray – má zde totiž jednu prvotinu. A trou je sex. Ray – robot – se zde poprvé miluje. Začíná tak získávat s tímto lidským potěšením první zkušenosti. A kdo jiný by mu mohl lépe radit, než jeho kolega Mark Stone. Ale ani tyto fakta mě nedonutí dát příběhu víc jak 60% Citát: Tvá oběť bude naprosto zbytečná.... celý text

Neznámá z Rygu 1998, Jean-Pierre Garen (p)

Pokud jsou u vás všichni tak moudří a stateční jako vy, Marku, pak má Pozemská unie skvělou budoucnost. Neznámá z Rygu je ve skutečnosti teprve třetím příběhem Marka Stonea v této řadě. V Českém prostředí tato kniha vyšla pod číslem 36. Musí tak být všem fanouškům jasné, že tento příběh ještě nebude vyšperkovaný, jak jsou ti, kteří čtou české vydání pěkně podle číslování, zvyklí. Jean-Pierre Garen se tu vlastně teprve zaučuje, jak tyto příběhy psát. V závislosti s ním je na tom stejně dvojice Mark Stone, kapitán služby pro dohled nad primitivními planetami, a jeho robot Ray. Oba také teprve tápou. Citát: Až já budu pánem, i oni se naučí poslouchat. A ten, kdo umí poslouchat, umí i velet. Přesvědčím je, protože jim vysvětlím správnost svých názorů. Příkladem je tu fakt, že zatím všichni inženýři i Stoneův vedoucí Generál Knov vědí, že Ray sem tam maže nahrávky, kterými musí monitorovat dění na navštívených planetách. Maže je v té době, kdy se Mark dostává do křížku s vnadnými mimozešťankami a jinými hezkými tvory. Prostě sex zůstává jen mezi touto sehranou dvojicí. V pozdějších příbězích také tyto záznamy maže, ale už je to tak dokonalé, že to inženýři nezjistí a Knov to jen tuší. Prostě všichni se teprve učí. Malá ochutnávka: Jménem krále Czira jmenuji rytíře Marka baronem z Jaxu! Obrátil se k Markovi a dodal: Služebné vás zavedou do vašich komnat, kde si můžete odpočinout. Později vás doprovodím na hostinu, která uzavře tento den. Mark, provázen Rayem, kráčel se dvěma čilými dívkami do velké komnaty v prvním patře hlavní věže. Místnost byla sice velká, ale stála v ní jen velké postel s nebesy, stůl, dvě křesla a velká truhla . . . dívky ho zručně začaly zbavovat brnění. Byly snědé, štíhlé, ztepilé a nebylo jim víc než dvacet. Zde se také poprvé setkáme se znakem, který si Mark Stone ve středověkých civilizacích kreslí na svůj štít. Je to zlatá hvězda v modrém poli. Nepřemýšlel nad tím vlastně vůbec, jen to tak vystřelil od boku. A pan spisovatel nám tu ani nevysvětlil, co tento symbol znamená, jak pro Marka, tak hlavně pro čtenáře. (Kapitán Amerika by nám mohl vyprávět :-) :-) :-) ) Ani v pozdějších příbězích jsem nikde vysvětlení nečetl. Ale je to teprve 36 respektive třetí příběh z 86 – tak že někde to určitě bude. Dobrodružství na planetě Ryg je průměrné, ale stylové a svým způsobem i zajímavé. Citát: Jestli se bude na něco jen trošku stěžovat, tak vám přísahám, že vás převelím na satelit, kde si ani počítač nepamatuje, kdy tam naposled byla nějaká ženská.... celý text

Dobrodružství A. G. Pyma a jiné povídky 1929, Edgar Allan Poe

Mé jméno je Artur Gordon Pym. (Dobrodružství A. G. Pyma) Strašně zajímavé se mi jeví šestnácti stránkové povídání na počátku tohoto svazku. Dozvíte se tam spousty zajímavostí, faktů i úvah o životě E. A. Poa. Takto dlouhé a skoro vyčerpávající úvody se dnes už jen tak nevidí. Jinak v tomto svazku najdete celkem sedm povídek tohoto spisovatele. Všechny příběhy mají jisté napětí, notnou dávku strachu a nemalé množství hororových situací. Nutno dodat, že to je ten starší druh strachu, který dnes už moc nevídáme, a tak možná v některých situacích vám bude připadat až dětinský. Leč je potřeba se vžít do doby ve které se příběhy odehrávají a hned bude o strach uděláno. A věřte, že se zde například otroci ještě oslovují negři. Nedoporučuji tudíž genderkám, aby nedostaly infarkt. Malá ochutnávka: Má obrazotvornost tak pracovala, že jsem skutečně věřil, že nad celou budovou i nad krajem visí zvláštní atmosféra, vlastní jen jí i jejím nejbližším okolí, - atmosféra nemající podobnost s normálním ovzduším, ale vypařující se ze zetlelých stromů, šedých zdí a mlčenlivého močálu . . . (Pád domu Usherů) K povídkám samotným jsem toho dost napsal v komentářích v sekci „Části díla“. Tak že tady jen lehké poznámky. A. G. Pym je román, bezdebat. Jediný román A. G. Poa. Je strhující, skoro až podobný Cestě do pravěku. Toť vše. K povídce Pád domu Usherů jen malá poznámka – všechno je to ponuré a hororové prostředí, ale nikdy nepochopím, proč ten dům na konci povídky spadnul. Vražda v ulici Morgue je pocta siru A. C. D. Sherlock Holmes by zaplesal. Citát: Toto tajemství je pokládáno za nerozřešitelné právě pro onen důvod, pro nějž by se mělo pokládat za snadno řešitelné. (Vražda v ulici Morgue) Záhada Marie Rogetové je nejslabším článkem v tomto svazku. Možná až zbytečná návaznost na Vraždu v ulici Morgue. Zlatý brouk má dost dlouhou šifru. Černý kocour je nejlepším příběhem v tomto svazku. Poslední příběh v této sbírce nese název Sestup do maelstromu. Dobrodružně mrazivé vyprávění. Celkem se jedná o velmi temné a povedené povídky. Citát: Všechny černé kočky jsou zakuklenými čarodějnicemi. (Černý kocour)... celý text

Pickenský děs a další příběhy 2023, Mike Mignola

Zabloudil jste na špatnou stranu kopce, hemží se to tu upíry. (Pickenský děs) Již pátý svazek příběhů z nové série Mike Mignoli z prostředí Ú.P.V.O. (Úřad Paranormálního Výzkumu a Obrany) nám přináší tři povídky. Peklo na Zemi pokračuje a agenti se ze všech sil snaží tyto děsy potlačit. Musím konstatovat, že ani jednu povídku nekreslil Mike Mignola. Sejdou se tu tři tvůrci. Kdo a kdy – to najdete v sekci Části díla u této knihy. Jsou tam i komentáře a hodnocení všech třech příběhů. Všechny tyto tři příběhy spojuje jedna osoba. Hellboy. Ale nemyslete si hned to nejlepší, myslete spíš na to nejhorší. V prvním příběhu je jen na dvou obrázcích jako vzpomínka na minulost. Druhá povídka, to je výjimka. Tam se postaví bok po boku profesoru O´Donnellovi, ale zas moc tu vidět není. A navíc se to opět odehrává /kdysi/ Ve třetím příběhu je o něm jen slovní zmíňka. Žádnej jinej známej agent Úřadu se zde neobjevuje. Citát: Hellboy bojoval s nějakým netvorem a nakonec celý dům, jako obvykle, shořel. (Proměna profesora O´Donnella) Óóó . . . jak strašná škoda. Hellboyem mě však pan Mignola nepřesvědčí o tom, že tohle není jen taková náhražka za kvalitní tým Ú.P.V.O. Tím, že tam Helboye dal mě jen naštval. Křečovitě nastavená postava, jen aby to mělo něco společného s příběhy U.P.V.O. Očekával jsem kvalitnější svazek. Navíc, co mě hodně zarazilo je fakt, že se v anotaci píše, že všichni se snaží zabrzdit zlo, které vzešlo z předešlých příběhů, ale všechny tři tyto příběhy se odehrávají v minulosti. Respektive ještě před tím, než se začne zachraňovat před následky. Tak to jsem tedy zmaten. Tento svazek příběhů hodnotím jen jako velmi průměrný. 50% Citát: Technika zkrátka není všemocná. (Propast času)... celý text

Carnage: Naprostý masakr 2023, Donny Cates

Před tmou ale neutečete. Je všude kolem nás. On přichází! Bůh přichází!!! Pohraje si s váma Carnage! Musím přiznat, že série Venom mi moc neseděla. Ale díl nazvaný Carnage byl nejlepší v té zatím vydané části. Carnage: Naprostý masakr je samostatný neočíslovaný svazek. Ten teď právě držím v ruce a začínám číst. Je to od počátku slušný zmatek, masakr a chaos. Eddie Brock se svým synem Dylanem utíkají před Bohem Carnagem. Jediné, co mi tam nějak moc nesedělo, že Venom údajně v Eddim už není, ale pak se z ničeho nic záhadně objevuje. Prý byl v Brockovi neustále schovaný. Tak jo, trochu tu nelogičnost přehlédnu a budu doufat, že těch kiksů tam nebude víc. Citát: Je jedno, jest-li seš mrtvej. Pro něj seš pořád cíl. Už jednou jsem poukazoval na fakt, že když se objevuje Spider-Man, očekávám ty jeho srandovní, a někdy i trapný, hlášky . . . ale očekávám je! A i se na ně těším. Jenže on s Venomem, jako by ztratil chuť na humor. Ne jinak je tom u i zde. Tady dokonce Spider-Parker přísahá, že už nebude vtipkovat. To jako fakt? Inu, moc srandy jsem si neužil. Obsahově je do hodně zmatené. Kresba je taky někdy spíš chaotická než přehledná. Mnohdy jsem ani nepochopil, co nám tím kterým obrazem chtěl Ryan Stegman říci. Všechno to jakoby jde úplně jinou cestou, než bych chtěl já. A to je dost důležitý fakt. Tak že sérii Venom možná ještě dokoupím, ale Carnage byl posledním sešitem. Další nee. Citát: Nevím, jest-li s tím můžeme bojovat.... celý text

V horách šílenství H. P. Lovecrafta: Kniha druhá 2023, Gó Tanabe

Pradávné temné legendy hovoří o tom, že dlouho předtím, než vzniklo lidstvo, vládly planetě Zemi úplně jiné bytosti. Přílet skulptur Prastarých z Vesmíru na naší planetu je na počátku tohoto příběhu zvěčněn několika celostránkovými kresbami. A jsou to krásné, temné kresby v odstínech šedé a černé. Také jak jinak, když je tento příběh nakreslen černo-bíle. Musím uznat, že celkově je celý příběh perfektně nakreslený. Lahoda pohledět. I když děs, který se vytváří na stránkách přímo před očima čtenářů, se nedá nazvat nádherným. Přinejmenším jej můžete nazvat hrůzným. Každé okno vytváří děsivější a děsivější pohled na území, kde se dějí divné věci. Tak že napětí je vzrůstající. Malá ochutnávka: Musím se přiznat, že moje vzrušení z toho, že vidím svět, kam lidská noha ještě nevkročila, v sobě skrývalo i špetku nejistoty. Ryk větru, jenž vanul podél naší trasy, a zvuk motoru, který postrádal tlumič . . . v letadle naplněném ohlušujícím hlukem jsem zvláštně pociťoval existenci jakéhosi druhu vědomého zla. A pak jsme konečně uviděli onu zemi. Spatřili jsme bezvěké tajemství pradávné země, jež se té dnešní vůbec nepodobala. Tento příběh hlavních aktérů začíná na konci. Na konci jak knihy, tak na konci předešlého příběhu. Skupina badatelů v čele s Dyerem, profesorem geologie a velitelem této polární expedice z Miskatonické univerzity, chtějí zjistit, co se stalo s Godneyem, který z tábora utekl. Cestou za ním nalézají čím dál víc podivnější skulptur vytvořených ve skalách severního kontinentu neznámou rasou. Město, megalopole, které najdou v sobě nese nádech tajemna. Má v sobě jistou logiku, ale to je jen od pohledu z letadla – co se ukrývá uvnitř, to musíte probádat sami. Nebudu spoilerovat. Citát: Při takovém počtu obětí nemůžu prostě opustit tento kontinent bez toho, abych znal příčinu. Obrovským přínosem do historie Prastarých, je fakt, že do této knihy byly přidány Ztracené epochy jejich vzniku. Hlavně souboj s dalšími mimozemskými rasami, které probíhaly před miliony a miliony lety. Boj s plemenem zvaným Cthulhu, s vlastními „roboty“ jménem Shoggothové nebo třeba s rasou Yetti (Mi-Go). Všechno je to hodně mrazivé, ale ve skutečnosti je to vyprávěno s jistou sílou pravdy. Vyzní to všechno věrohodně, ať už jsou tyto rasy skutečné nebo jen mýtem. Vezmeme-li v potaz, že Howard Phillips Lovecraft čerpal z opravdu pradávných knih a nebyl nijak vystavěn lžím současného internetu, dá se těmto legendám rozhodně věřit. Kdo si moc nepotrpí na čtení knih, tomu tento kreslený příběh doporučuji. Citát: Když se nad tím zamyslím, tak se ani nedá říci, že by byli krutí.... celý text

Balada pro Emily 2023, Jarmila Stráníková

Noční tvorové umlkli a upřeli pozornost na dům, který se po mnoha letech spánku probudil k životu. Buch...! Buch...! Buch...! Najdi Emilyyyy... Snad každý tvrdí, že základem dobrého příběhu je první dojem. Respektive první věta. A paní spisovatelce se první věta povedla. (To nahoře rozhodně není ta první věta, o které mluvím) Má takový nádech nejen naděje a tajemna, ale i krve a smrti. Ostatně o tom celý příběh je. Vše je vyprávěno poctivě a je jen na čtenáři, zda bude příběh brát jako opravdu uskutečněný nebo jen pravdivý s prvky tajemna a mysterie. Já jsem se rozhodl tomu věřit. A věřte, že tím jsem si celý ten smutný a drastický příběh užíval. Mrazilo mě u něj a sem tam jsem měl i v pozoru chlupy nejen na rukách. Malá ochutnávka: Kamila se vyděšeně krčila zavřená v široké šatní skříni, naslouchala matčinu křiku a fňukala. Když jí uteklo hlasitější zaštkání, Emily sedící naproti ní si varovně položila ukazováček před rty. Je v tom smutek i drama. Všechno vede k jedinému konci. K pravdě. Ale dostat se na konec příběhu není tak jednoduché. Příběh má tři časové linie, které se krásně prolínají. A protože znáte jména účastníků všech linií, není rozhodně žádným problémem ihned poznat v jakém čase se nacházíte. Ostatně, u každé kapitoly je na počátku jasně napsáno, do jakého času se přesouváme. Paní spisovatelka nechává čtenáře neustále v nevědomosti, střídá období a aby toho nebylo málo, přidá ke konci ještě jednu časovou linii. Citát: Byla se jakžtakž ochotná smířit se strašidlem v baráku, ale oživlé plyšové zvířátko bylo i na ni trochu moc. Fuj! Pracovat s takovým rozpětím není asi žádná sranda. Ke konci příběhu to pak už byla rychlovka. Časové linie se střídaly strašně moc rychle, což možná je trochu vadou, ale protože to šlo opravdu rychle, nemá čtenář pocit, že by o něco přišel. Rozhodně se však nenudí. Mám pocit, že tohle je lépe napsané než prvotina paní spisovatelky – Ve stínu války – která se mi také líbila. Avšak Balada pro Emily má v sobě víc potenciálu a je vidět, že paní Stráníková nám zraje. Jsem zvědav na její další příběh. Tuto baladu vřele doporučuji. Citát: Vítr zahání všechny smutky, už nikdy nebudeš se bát . . .... celý text

Tovaryš 2010, Alex Drescher

Mám rád své vzpomínky. Dokonce i ty špatné. Z některých období mého života mi zbyly jen ony . . . Lehce radioaktivní elf se rozprskl po okolí. Pravdou je fakt, že jsem z příběhu vybral docela dost citátů. Celkem asi dvanáct. Jenže průser nastal za dva dny po přečtení tohoto dobrodružství. Já si totiž skoro nedokázal vzpomenout o čem příběh je. Navíc jsem si krutě lámal hlavu s tím, co se mi tam vlastně líbilo nebo nelíbilo. Já si nemohl vzpomenout! Vypadá to, že jsem z prvním příběhem z cyklu Prolnutí pořádně neprolnul. Tak že co já mám vlastně vůbec napsat? Citát: Alkoholem démony nepřemůžete. Stane se jen to, že si ty svině pozvou kamarády . . . Nakonec jsem musel knihou trochu listovat, abych si připomenul alespoň nějaké postavy a možná i děj. Je v tom dost magie a Tovaryš ke svému osudu přišel vlastně úplně náhodou. V té rychlosti mu bylo přisouzeno být katem. Pár povedených hlášek najdeme v prolnutí celým příběhem. Prostě jsem se zasmál, ale zatím jsem se do příběhu nezažil. Tak jak bych si přál. A protože mám i druhou knihu v této sérii, věřím, že k prolnutí později dojde. Citát: . . . tušení smrt lidi děsí víc než smrt samotná.... celý text

Bílá jako sůl 2023, Vladimír Šlechta

Ničeho se neboj, nehrozí ti žádné zranění, nanejvýš rychlá smrt, hihihi. Poslední příběh ze série Poslední velkoměsto přinese finále. Nechci psát, že strhující finále, protože by to zas tak nebyla pravda. Je to finále, které se dá klidně rozvíjet dál do dalších příběhů. Avšak, základní myšlenky a situace jsou zde dořešeny. Možná by se dalo i napsat „zdánlivě“ dořešeny. Ale čtenář může být z vývojem a koncem celkem spokojen. Opět je to mix dobrodružství, politiky, akce, sci-fi a detektivky. Jako bonus nám tu Philippa na konci kapitol přidává poznámky a komentáře k historii nejen Bornu. Malá ochutnávka: Řezavý hlas se chraplavě zasmál – Buďte si jístý, pane Finku, že ať na nás zaútočí libovolný početr armád, všechny budou zničeny do posledního muže. Oceňuji však, že jste dovolil, abychom odnesli naše padlé. Máte u mne malé bezvýznamné plus. Samozřejmě kromě mnoha velkých mínusů. Jakou teologickou záležitost bych vám měl objasnit před tím, než váš nepatrný oddíl smeteme z povrchu zemského? Celá série sice trochu kolésá, každý si vybere, to co chce, ale některým to nemusí svědčit. Já to měl tak nějak. Jako na horské dráze, jeden příběh dobrý, druhý trochu útlum a pak zase dobrý. Nakonec jsem spokojen. Toto dobrodružství jsem si vlastně užíval. Strhující začátek – přílet z Cody-e – byl záživný. Pak trochu útlum při vyšetřování zmizení jedné osoby. Tak trochu střílení a závěrečné strhující děje. Jo, tohle bylo slušné. A navíc mám pocit, že kniha nese nejhezčí obrázek na obálce v historii této série. Citát: Lidí je všude dost a snadno se loví.... celý text