reader.007
přečtené 1572
Jana Eyrová
1973,
Charlotte Brontë
Možná že existují knihy lépe napsané, s propracovanější zápletkou, sympatičtějšími postavami a šťastnějšími konci, ale já prostě miluji knihu Jana Eyrová ze všech nejvíc. Možná že i proto, že pro svou autorku byl její konec právě ten nejšťastnější možný a kterého se nakonec sama nedočkala. A příběh má atmosféru, kterou já už nikde jinde necítím.... celý text
Co jsme si říkali k ránu
1994,
Stanislav Rudolf
Hrdinka je čtenářům knih S.R. známá už z knihy První polovina nebe a zde sledujeme pokračování, kde o cca 4 roky starší Simona mezitím zakotvila v manželství i úspěšné kariéře. Je prakticky neuvěřitelné dnes číst o babě ve věku 21-22 let, která se považuje za prakticky vyschlou větev protože JEŠTĚ nemá dítě (škoda že si nemohla zacestovat alespoň o 20 let do budoucnosti, kdy porodnice už praskaly ve švech 40ti i 50ti letými prvorodičkami. Tehdy by nejspíš raději šly na potrat než aby absolvovaly tu hanbu stát se matkami ve věku babiček). Ale zpět k ději: Zprvu přistupuje k "povinnosti" zplodit potomka skoro pečlivěji a urputněji než královská manželka, postupně se ale pod vlivem tlaku okolí a zdánlivému nezájmu manžela stává opět tou starou blbkou, kterou jsme měli možnost poznat už v předchozí knize, a tak vlastně jen náhodou a díky utkvělým romantickým představám nedotáhne do konce nevěru, která by jí když ne zničila život, tak minimálně mohla zajistit doživotní špatné svědomí při pohledu na malou kukačku. Na štěstí pro ni byl autor milosrdný :-)... celý text
