Nočnípták přečtené 878

Měsíce / Stoletý kalendář 1966, Karel Toman (p)

Karel Toman mě moc blízký není. Myslela jsem, že teď po letech to třeba bude jiné. Stále mě není bližší. Ale třeba jsem si vybrala nepravé verše. Snad na mě ještě někde čekají ty, které můj vztah k tomuto básníkovi změní. Budu to zkoušet dál. Zatím 2*... celý text

Kámen na mém srdci - O přežití holokaustu a dalším životě v Německu 2017, Shlomo Birnbaum

Z knihy mám rozporuplné pocity. Zajímavá je tématem. Stále by měly vycházet knihy o holocaustu. Vždyť musíme znát naší/ ne tak dávnou/ historii. My lidé rádi zapomínáme na to, co se nám nelíbí, za co se stydíme, nebo co jsme sami nezažili. Nikdy nebude dost takových knih, které nám budou připomínat tato zvěrstva. Ovšem kniha mně přijde nějak roztříštěná. Jako když napoví, ale nedopoví. Za přečtení však určitě stojí. Shlomo Birnbaum zde popisuje neskutečné hrůzy, ale přitom je kniha prodchnuta jeho láskou k tatínkovi. Když přestal věřit v Boha, stal se pro něj tatínek Strážným andělem.... celý text

Manon Lescaut 1972, Antoine François Prévost

Když jsem knihu četla před mnoha lety, tak se mně líbila. Dneska už to nějak není ono. Příběh není vysloveně nelíbívý, to bude spíš tím, z jaké je doby. Dnes je láska rytíře des Grieux k marnivé Manon pro mne nepochopitelná. Ovšem Vítězslav Nezval dokázal tento příběh pozvednout. Jeho básnické zpracování to je krása. Nezval by byl na 5*, téhle knížečce dávám 2*... celý text

ČSSR 1975, Donát Šajner

Proč máme tuhle příšernost v knihovně? To asi proto, že knížky nikdy nevyhazuji. Kdysi ji dostal můj děda při odchodu do důchodu. Při hodnocení knih jsem zatím nepoužila 1*. Když se mě vůbec nelíbí, nedám žádnou. Když je aspoň trochu zajímavá, ale už se k ní nikdy nevrátím dávám 2*. Teď tu 1* použiju. To za úvodní text Donáta Šajnera. POBAVIL MĚ. Ještě nikdy jsem neviděla na necelých třech stránkách tolik vzletných slov a obratů. Cituji: V sepětí života a snu se rodí náš vždy nový domov. Ten, který byl po staletí poznamenán touhou uskutečnit spravedlivý řád, domov skývy chleba a hrnku mléka, domov nízkých chaloupek, malých oken a kolébek, domov rukou, v nichž ležela tíha tolika životů, že se až záda ohýbala. nebo Ta nit touhy vede dnes našimi srdci. A je sluneční, je modrá nebem a vodami, je zelená loukami a je barevná zahrádkami. Je paprskem, který kreslí mapy údolí a hor a je střelkou i olovnicí naší přítomnosti. A tak to pokračuje ve stejném duchu dál. O fotografiích ani nemluvě. Samé příšerné betonové stavby, dělníci u práce, SNB, milicionáři. Pár starých hradů a památek, na kterých stejně v pozadí nebo popředí ční betonová stavba.... celý text

Když v ráji pršelo 1975, Jan Otčenášek

Šumava - to je ráj. I v ráji ovšem prší. A to dost často, jak se přesvědčíte ve vyprávění bývalé učitelky a budoucí hostinské. Mám ráda tuto knížku. Vždy dokáže pozvednout náladu, zahnat chmury a potěšit. Jako bonus vnímám krásnou češtinu a prostředí mé milované Šumavy. Čtenářská výzva 2018 - 4. Kniha, ve které se jedna z postav jmenuje jako vy... celý text

Za modrým medvědem na Aljašku 2003, Lynn Schooler

Nádherná kniha o hledání ledovcového medvěda, kráse aljašské přírody a vzácném přátelství mezi autorem a japonským fotografem. "Jako fotograf," četl jsem,"mě Mičio naučil dívat se očima - ale jako přítel jsem od něj pochytil, jak vidět srdcem." Jak hledání dopadlo neprozradím, abych budoucím čtenářům nepokazila zážitek ze čtení. Ale neodolám napsat ještě jeden úryvek z knihy. Existuje však ještě jeden druh medvěda, který se na jaře probouzí ze zimního spánku - obezřetné, nepolapitelné zvíře, které tráví svůj život zahalený tajemstvím, ale přesto jako by neustále pobývalo na okraji mých představ jako přetrvávající vjem z doby ledové. Má barvu zimního nebe, světle modrošedou srst shodnou s barvou holých žulových balvanů, zanechaných v kraji při ústupu ledovců. Nazývá se modrý nebo také ledovcový medvěd a člověk může klidně strávit celý život prohledáváním fjordů a ledovcových polí Aljašky, aniž by jej kdy spatřil.... celý text

Maminka 1990, Jaroslav Seifert

Zjeví se někdy volán nevolán kapitán Nemo nebo Korkorán....Něžné verše pana Seiferta,které v několika vydáních ilustroval Jiří Trnka.Ty byly upraveny pro děti.Některé básně jsou zde navíc,např.Píseň o jízdě na kolenou,Píseň o slabikáři.Některé chybí.Myslím,že to však vůbec nevadí.Vždycky říkám,že každé dítě by mělo mít v knihovničce Maminku,Broučky a Malého prince.Tak jsem se také postarala,aby je mé děti a vnoučata měli.Každý z nich má svoji osobní Seifertovo Maminku.Jenom na ty dva nejmenší ještě čekají v mojí knihovně.Mám s ilustracemi Jiřího Trnky,Karla Svolinského,Ludmily Jiřincové.Ale už teď vidím,jak kupuju jiné,protože nevím,které se vzdám.Komu je smutno,potřebuje pohladit,nebo se jen tak rozněžnit a zavzpomínat, ať si přečte Maminku.... celý text

Nad hrady a zámky 1970, Dobroslava Menclová

Sandik není sám, kdo rád listoval touhle publikací. Já a naše děti též. A teď listuje vnuk. To mě také donutilo nejen listovat, ale opět přečíst. Musím přece načerpat informace o místech, která vybral na letní výlety.... celý text

Mám rád tu řeku 1989, Ota Pavel

V povídce Batoh z jelena Ota Pavel říká: "Miluji potoky. Takové potoky, které tečou loukami anebo lesem a na jejichž okrajích kvetou pomněnky. Nevím sám dobře, proč mám potoky tak rád, ale snad proto, že jsou zvláštní a neobsazené lidmi." Ať psal Ota Pavel o tatínkovi, rybách, přírodě nebo sportu - v každé povídce najdu něco co mám ráda. Proto patří Ota Pavel mezi moje oblíbené autory.... celý text

Karlovy Vary 1977, Bohumír Mráz

Textová část o historii města a lázní je doprovázena fotografiemi kolorovaných leptů. Navodí takovou nostalgickou náladu, že se až nechce číst dál. Ovšem fotky nádherných památek, soch a budov stojí za to. Ještě musím zmínit krásné úvodní slovo, které napsal spisovatel Miroslav Ivanov. O Karlu IV. a o erbu města, zvaném na jeho počest Karlovy Vary.... celý text

Karlovarsko 1984, kolektiv autorů

Zajímavá publikace. Hodně fotografií. Text nic moc - poplatný době vzniku. Dobře poslouží jako průvodce krajem. Jsou zde i jednoduché mapky - spíš nákresy, kde které město leží.... celý text

Mariánské Lázně 1984, Ladislav Hovorka

Mariánské Lázně, krásné město uprostřed lesů. Současnost je již trochu jiná, než je zde psáno, vždyť v době vydání knihy bylo lázeňství socialistické. Ale to neubírá na kráse fotografiím a popsané historii. Již v roce 1820 píše o Mariánských Lázních Johann Wolfgang Goethe. V době českého národního obrození jsou Mariánské Lázně Jedním ze středisek našeho společenského a kulturního života. Ráda se projdu tímto městem a pak ještě raději utíkám do okolních lesů. Dneska jsem se procházela Mariánskými Lázněmi na stránkách knížky. I tak to byl hezký zážitek.... celý text

Dětem 1963, Jan Neruda

Moje první knížka opravdových veršů, kterou mě daroval dědeček. Pro děti byla nejznámější báseň Dědova mísa, protože bývala v čítankách. Já však dávala přednost básním Romance o Karlu IV. a Náš Boubín má šedivou čepičku. Mám je ráda do dnes. Náš Boubín má šedivou čepičku a zvolna si z dýmky kouří, on pánem teď, hledí si do kraje a lenivě očima mhouří. Vše vidí: jak jeho že ženuška si lesní svůj vrkoč plete, jak větrným, měkounkým chvoštětem sníh skalního s úbočí mete. A vidí, jak kolkolem po řekách ti trpaslí synci malí si po vodě dolů a nahoru své mlhové balvánky valí. Jak šedivé ze skalní kotliny výš výše se kotouč paří, kde trpasličí dcerušky pro lidi z mlh dešťovou polívku vaří. A jiné z nich plátna zas utkali a věší je za strom všady, že vandrovník náhle se zaráží a neví již, kamže a kady. Zas Boubín se ku řece zahleděl -- tam věru už stavba celá, od břehu k břehu se z mlhy most jak z mramoru do dálky bělá. A na břehu stojí lid spěchavý a radí se zdiven spolu, a který z nich mamidlu uvěřil, hrš ! sklouzl a sletěl dolů ! A Boubín se hromově rozchechtal : "Ne, mámo -- ti kluci tvoji -- ej mají ty děti teď nápady, že člověku rozum stojí ! No mládí je mládí a stvořeno, jak myslím, jen ku radosti -- hoď, mámo, jim mlhy té ještě kus, vždyť máme jí, chválabohu, dosti !" Chtěla jsem jen malou ukázku a zase jsem se neovládla. Tak tu máte celou báseň. Líbí?... celý text

Malý princ 1977, Antoine de Saint-Exupéry

Ráj domova 1980, Jan Čarek

Vůně dětství? Nebo jara, léta? Co to vlastně cítím, když si ji čtu s vnučkou? Jan Čarek a jeho verše - nádhera

O veselé mašince 1988, Jan Čarek

Neznám vydání z roku 2010 o kterém píše jana0378.To synovo památeční /salátové/ z roku 1971 je úžasné. Zrovna tak i ta další vydání, která jsme museli pořídit pro další děti a vnoučata. Nikdo z nich nechtěl totiž to svoje půjčovat těm druhým. Ti menší umí verše zpaměti, já ostatně také. Nikdo z těch starších si nikdy nestěžoval, že by to nedávalo smysl. Všichni veselou mašinku milují.... celý text

Chudá rodina z Heřmaně 1969, Jan Čarek

Když jsem před lety objevila tuto sbírku veršů, byla jsem okouzlena. Do té doby jsem znala Jana Čarka jako autora kouzelných dětských básniček. Na konci této sbírky jsou uveřejněny čtyři dopisy pro básníka. Z těch vidíme, jak si Jana Čarka a jeho básní vážili. Musím se s Vámi, čtenáři, podělit o ten Hrubínův. Milý příteli, dnes večer si čtu v Tvých Básních. Je to velká, konkrétní poezie a je mi s ní tak dobře. Letos celý rok mám plno rodinných trampot (úmrtí a nemoce) a v Tvých verších nacházím útěchu, jsem také drn, taky z chalupy, a věřím, že je to základ, na němž jedině se dá postavit život -- na dávném domově! Díky! Moc Tě pozdravuji Tvůj F. Hrubín 5. května 1963... celý text

Voněly vodou večery 1983, Ladislav Stehlík

Stále častěji beru do ruky verše Ladislava Stehlíka. Jeho krajina je i mojí krajinou. Při toulkách přírodou Blatenska nejde na jeho verše nevzpomenout. Ale vzpomínám na ně i při toulání historickou Prahou. Vždyť ta mu také byla domovem. Jako ochutnávka jedna sloka z básně Praha pod sněhem Těch večerů a chvil, kdy Praha celá jak dívčí ouško něžně zrůžověla! Průsvitné nebe kreslí nad portály podoby světic, věže katedrály -- krmítka ptačí v parcích mezi kmeny rozšumí křídly soumrak postříbřený. Čtenářská výzva 2018 - 6. Kniha poprvé vydaná v roce vašeho narození... celý text

Strakonicko v pověstech a bájích 1939, František Pecen

Staré a skoro zapomenuté pověsti jsou prostřídány básněmi od Františka Ladislava Čelakovského, Adolfa Heyduka, Josefa Kožíška, V.A.Šmilovského, Svatopluka Čecha a Jaroslava Vrchlického. Pověsti jsou sepsány dávno, některá slova jsou zastaralá, ale kniha se četla moc dobře.... celý text

Komouši, grázlové, cikáni, fízlové & básníci 1997, Jan Novák

Knihu jsem si půjčila kvůli autorovi,ale pak se mi do ní nějak nechtělo. Asi mě odrazoval ten název.Protože se však hodí do výzvy,tak na ni konečně došlo.Překvapila mne,dobře se četla a dozvěděla jsem se zajímavé věci/ne drby/ o životě spisovatelů v polistopadové Praze.Jan Novák s nadhledem a humorem vypráví o životě své americké rodiny v Čechách.. .Pět * sice nedávám,ale vím,že si knihu znovu přečtu.A to jsem zjistila,že se do výzvy vlastně nehodí. Ještě na okraj.Kdybych si přečetla dřív anotaci,která je nahoře,tak bych se do čtení nepustila.... celý text