Nesečtělý
přečtené 75
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Tento příběh v čtenáři vzbuzuje neobyčejnou zainteresovanost ve vztahu k následujícím fázím děje. Ačkoli nedisponuji mimořádnou představivostí, vyprávění Harukiho Murakamiho u mne vyvolalo spoustu zřetelných vizí o Naočině kráse a jejím šarmu i o rozsahu, v jakém hlavního hrdinu okouzlila. V mnoha myšlenkových pochodech mladého Tórua jsem našel sebe sama. Vybavila se mi marnost mých snah proniknout do hlav slečen, o které jsem tolik stál, beznaděj mého úsilí pochopit jejich myšlení a ztotožnit se s ním tak, aby mě to k oněm ženám přiblížilo. Hlavní hrdina zde čelil údělu o to krutějšímu, že tma v duši skvostné Japonky se nedala rozptýlit ani odborností geniálního psychiatra(ologa), ani tou nejčistší láskou. Jak jen jsem se toužil „pročíst“ až k happyendu… P. S. Jako jeho čtenář jsem pana Murakamiho „poznal“ coby mistra ve vyjadřování emocí!... celý text
