Morbidus přečtené 312

Zapovězené země - příručka vypravěče 2020, Tomas Härenstam

Pokud jsem byl u pravidel Zapovězených zemí pro hráče nadšený, příručka pro vypravěče celou záležitost povýšila na nový level, který každého temnějšího Vypravěče zahřeje u jeho prohnilého srdíčka. Zůstaly zachovány všechny kvality ohledně vzhledu - pevná vazba, příjemný papír i celkové ladění - a hlavně toho, oč jde, tedy herní materiál. Opět je vše přehledné, inspirativní a doplněno o oldschool ilustrace. Mapa a dvě záložky do knihy jako bonus. Takže se mimo jiné dočkáte trochy historie, spousty zajímavých předmětů, bestiáře a celkem tří hratelných dobrodružství. A i kdyby někomu pravidla ZZ neseděly, dovedu si představit poměrně snadnou konverzi či vypůjčení materiálu do jiných pravidel (je-li PJ trochu šikovný). Za sebe jako vypravěče jednoznačně palec hore a rozhodně ocením víc materiálů ke hře! Tato kniha se rozhodně hodí všem zkušenějším Vypravěčům.... celý text

Zapovězené země - průvodce hráče 2020, Tomas Härenstam

Ano, pro mně osobně naplňují Zapovězené země potenciál toho, jak hrát temněji laděné dobrodružství. Jestli bude humornější či smutnější už bude záviset na konkrétních okolnostech. Každopádně jde na první pohled o pravidla, která se nebojí hráče zabíjet a to se cení. Pokud vám pravidla rovnou dají najevo, že hráči nejsou hrdinové, ale jen dobrodruzi ženoucí se za mocí a slávou, jsem tu správně. Pravidla jsou členěna velmi přehledně, nadto mají ještě dvě záložky, takže bloudění v knize nehrozí. A já si nemůžu pomoc - je to vymazlená záležitost. Font písma, text a působivé černobílé ilustrace budí atmosféru ještě dřív, než začnete hrát. A možná že někomu budu připadat divný (ale já to prostě cením), ale použitý papír, pevné desky a materiál příjemný na omak mě velmi těší. Tohle je kvalitně vyrobená kniha se vším všudy. Nejde o knihu pro úplné RPG začátečníky, ale protřelejší dobrodruzi si ji užijí.... celý text

Polibek Choroby 2023, Tom Gottwald

Dobrá věc to je. Zejména v první části, která nechávala čtenáře v nejistotě, mě to bavilo hodně. Nebyl jsem si dokonce ani jistý, jestli autor nastražil stopy zápletky neúmyslně nebo naopak přímo počítal s tím, co všechno si čtenář domyslí. Ve druhé části knihy se pak mé domněnky potvrdily, nicméně hra se čtenářem tím skončila a došlo ke splétání nitek a uzavření děje. A jakkoli mám rád, když do sebe příběh logicky zapadá jako puzzle, ve druhé části to ztratilo šmrnc. Snad přílišnou popisností, překombinovaností či samoúčelností některých postav/míst v ději. Četlo se to ovšem samo; za příběhem je vidět velká slovní zásoba i studium dané problematiky. Ono knize mimo výše uvedené není nakonec mnoho co vytknout, protože místo, období i charaktery příběh táhly kupředu velmi obstojně. Nad průměrem je i obálka knihy (okamžitě si vybavím wendigo), která odkazuje víc na horror než na dark sci-fi. Obrácené R je cool! Polibek Choroby okouzlí temněji zaměřené sci-fisty a přemýšlivé čtenáře.... celý text

V pekle jsme všichni Hébert 2023, Madla Pospíšilová Karasová

Nemůžu říct, že by mě to vyloženě rozsekalo. Nicméně ta duchna, která na čtenáře padne během pár stránek, je vskutku masivní. Asi jako se zlým chechotem sáhnout do psyché živého tvora a násilně vyškubnout pocity štěstí a lásky bez ohledu na vedlejší škody... a pak zírat do hloubi té chladné černi. Zasměju se lecčemu, bez ohledu na černost či nechtěnost vtipu. Ale tohle je jedna z knih, u kterých se nejen neusměju, ba dokonce ani pobaveně neušklíbnu. A ne, není to tím, že jde o příběh podle skutečné události (což je mi částečně šumák, příběh je prostě příběh); autorka se nás rozhodla vzít do míst za krajinou absurdity, kde končí existence a začíná propast nicoty. Velkou silou i slabinou tohoto svazku je paradoxně jeho snaha o výpověď podle skutečné události. Děj se víceméně soustřeďuje na sadistické pořádky v sirotčinci a útrapy jeho svěřenců - což ale na druhou stranu vede k tomu, že většina knihy je buď popis nebo pasivní přijímání dění, kde soucitný čtenář může protagonistovi maximálně vyjádřit upřímnou soustrast. Zvláštností je pak dospělá verze, která je výrazně vulgárnější a obhroublejší než námi poslouchaná nahrávka; a je zde více drobných detailů, které mi úplně neštimují. Ono se asi zdá, že poněkud brblám (a ano, je to tak). Nicméně kniha jako taková je čtivá a ve svém sdělení plně funkční. Toto vyprávění nemá za účel čtenářovi pomoct hledat smíření; má nás informovat, že takové věci se dějí. Někdy prostě zůstanou jen zčernalé trosky, které nelze opravit. Hébertovy útrapy (ne)potěší čtenáře realistických příběhů.... celý text

Cosi z hloubi 2022, S. T. Joshi

Rozhodně bych to neviděl kdovíjak negativně. Možná proto, že si plně uvědomuju, že tady čtu S.T. Joshiho a ne H.P. Lovecrafta (přijde mi, že někteří čtenáři vedou věčnou etudu na téma tohle-není-HPL tam, kde jde ve skutečnosti o práci jiných autorů, což je poměrně smutné). Naopak jsem rád, že Joshi zde kráčí svou vlastní cestou, pohybující se skrze zákruty detektivního vyprávění až thrilleru. Samozřejmě je tato příběhová kostra naroubovaná na Mythos či jemu příbuzné motivy, což vytváří hodně atypický drajv a atmosféru. Rozhodně se to dobře čte a naroubování problematiky Prastarých do historického či dokonce ekologického rozměru mne svým způsobem nadchlo. O to víc, že zde často jde vidět logika a promyšlenost v pozadí děje. Z povídek mne nejvíce zaujala úvodní Periodická hrozba, nejméně pak Jakýsi omyl (rybolidi mě prostě baví méně). Ústřední novela Cosi z hloubi trpí zpočátku (nutným) vysvětlováním a některé údajně důležité prvky nakonec až tak důležité nejsou, ale navzdory jisté roztáhlosti je to stále uspokojivé. Se všemi příběhy v knize mám jeden problém, který je však ryze osobní; osobně chápu celou problematiku Mýtu poněkud jinak, než autor. A vím, že když je Joshi přední lovecraftolog, asi do toho více vidí - jen mi přijde, že v jeho díle se příliš nepracuje se symbolismem a filozofií, která je v Mýtu skrytá. Pokud si ovšem tuhle spornost odpustím, stále jde o dobré příběhy. Závěrem - kniha má jednu z těch obálek (v pevné vazbě, jupí!), která mě zaujme, byť nechápu, proč je na střechách domů sníh (děj se odehrává tuším v květnu). Máte-li rádi kosmický horror, Cosi z hloubi rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Kyselé bonbony 2022, Kealan Patrick Burke

No jo, tyhle Kyselé bonbony, to je dobrej matroš! Je pravda, že zhruba po třech kapitolách už jsem tušil, jak příběh skončí. Nicméně nejzajímavější je zde ona nightmare logic skrytá v jádru celého dění, dávající těm věcem mimo nás uchopitelný řád. Vždycky mi udělá radost, když mi nějaká maličkost v průběhu četby začne vrtat hlavou a nakonec se ukáže, že v ní celou dobu tkví pointa. Tohle byl právě takový případ, s wow efektem uvnitř. Některé body příběhu mohly být rozepsané víc do hloubky, ale za mně jde především o psycho jak řemen. Obálka knihy je parádní, a v nesourodé kombinaci s názvem mě na četbu maximálně naladila. Kyselé bonbony zachutnají nejen čtenářům existenciálního horroru.... celý text

Synchronicita 2022, Aleš Pitzmos

Tak tohle mě trochu zklamalo. Jako čtenář mám rád myšlenkově složitější příběhy a Synchronicita se tváří jako jeden z nich. Jenže ačkoli to vypadá, že do sebe příběh zapadá, není tomu tak - a místo toho čtenář obdrží guláš plný nesourodých ingrediencí. Autor jako by si vypůjčil cokoli ho zrovna zaujalo, prohlásil, že to spolu souvisí (čímž je to jakože dané) a dodá, že je to synchronicita (není). Multižánrové věci mám normálně rád, ale tohle je nemastné a neslané. Jenže tady naneštěstí výčet negativ nekončí. Nevím, jestli jsou cílovkou knihy jednodušší čtenáři, nicméně přemíra vysvětlování či upřesňování naprosto zjevných věcí mě nepřestávala iritovat. Navíc jsou informace pro sklerotické čtenáře zbytečně často opakovány. Postavy mají takřka nulovou psychologii a zejména hlavní protagonista působí jako loutka vykonávající přesný opak toho, co sám udělat chce, jen aby se děj posunul dál. V poslední čtvrtině vyprávění (která byla asi nejlepší) se něco málo „vyjasní“, ale jelikož práce se čtenářem spočívala pouze ve vodění za ručičku, je to trochu s křížkem po funuse. K dovršení všeho mi obálka knihy přijde nezajímavá až odpudivá. Nejde o to, že jsem knihu nepobral; problém spočívá v tom, že příběh nedrží pohromadě a prakticky nefunguje. Přitom námět je skvělý a zasloužil by si lepší zpracování. Stejně tak jde vidět, že do toho autor dal srdíčko, přestože text je poměrně naivní. A to cením, i když to můj šálek kávy rozhodně nebyl. Protektorátní thriller pro milovníky tajemna.... celý text

Líp už bylo 2022, Jiří Sivok

Podobně laděné postapo bych normálně hodnotil o fous méně. Jenomže zde je přítomno něco, co už tak depresivní příběh posune na vyšší level. Autor se totiž s postavami nemaže (byť jde cítit, že je má rád) a každá sebemenší chybička znamená emoční ekvivalent jízdy na provaze za vozem sadistického řidiče, milujícího dlouhé projížďky. Nekompromisní, kruté a nespravedlivé - je to četba, která s čtenářem pohne. Vyvolala podobné pocity jako lepší Ketchumovky (což je míněno jako pochvala). Navzdory temnému tématu na mě sem tam mrknul záblesk humoru (případně si to přeložte tak, že jsem zlá sadistická bestie, která se směje u smutných věcí). Oceňuji rovněž narážky na jiná známá díla; jelikož mně Duna (kniha) nebavila, neměl jsem tady s jemnou vykrádačkou názvů problém (byť mi ponejprv přišla v Česku podivná). Oproti tomu mi neseděl výraz ghůlík, ale to už je problém, se kterým se musím vypořádat sám. Když už jsem u brblací části svého komentu, obecně mě nezaujala obálka (military styl), byť po přečtení jsem k ní vstřícnější. Závěrem ale musím říct, že tato kniha dobře odvedený kus řemesla, jehož síla spočívá v realistickém vyobrazení (ne)lidskosti. Právě pro ono trnutí srdce u jedněch čtenářů zaboduje, zatímco jiným bude spíše vadit. Hodně temný kousek, který byste neměli minout, protože... bude hůř.... celý text

Billy Silver 2022, Daniel J. Volpe

Pěkně hořká chuťovka. Máme tady ukázkového feťáckého šmejda Billyho Silvera; vlastně i spoustu dalších eklhaft postav, všechny v náznacích tak skvěle popsané, že na tom malém prostoru i chápeme, jak se do těch sraček propadli a jak je to semlelo napadrť. V tomhle padlém světě lidé prostě nekončí dobře a jeho realističnost je silným aspektem celého příběhu. Vlastně dost musím pochválit i snové vize, které k horroru jednoznačně patří. Jako celek se to četlo na výbornou a ačkoli zde postavy nejsou zrovna sympaťáci, mnohdy je vám z jejich osudů do hořkého smíchu nebo pěkně úzko. Problém vidím v zápletce. Jsou příběhy, kde se vyplatí neprozrazovat příliš mnoho (či vůbec nic), ale tohle není ten případ. O tetovacím studiu a účelu samotného tetování (byť pár náznaků se nabízí) se dozvíme jen nezbytné minimum. A ano, příběh šlape v horrorovém duchu - jenže bez příslovečného Proč? je to jen kvalitně napsaná hnusárna v paletě barev tekutin lidského těla. O což možná šlo, byť bych namísto rychlého zakončení příběhu ocenil naopak jeho prodloužení s více detaily. Z tak perfektního námětu šlo vytřískat mnohem víc. Nezachránil to ani fajnový epilog ani zajímavá obálka (za mě palec hore), kde však dle popisu z knihy Billy Silver zachycen není. Přesto jde o dobrou knihu a čtenáři tvrdšího horroru by ji neměli minout!... celý text

Osvícení v temnotě 2018, * antologie

Osvícení v temnotě se netají tím, že jde v prvé řadě o nadšenecký projekt. Velkým lákadlem je zde pro mnohé jméno Stephena Kinga (už jen na přední části obálky je jeho jméno třikrát) spojené s raritní povídkou Modrý kompresor. Jde ovšem o prudce experimentální materiál, který v důsledku jako příběh příliš nefunguje a měl by (jak mi vyplynulo mezi řádky) sloužit jako inspirace pro další autory. Jakkoli nerad srovnávám, připomíná mi tato antologie čímsi Knihu hrůzy, kde má podle mě (stejně jako zde) zdaleka nejlepší zářez A.J. Lindqvist. Mimo Strážcova průvodce mě zaujalo nepříjemné Vábení plamenů a pobavila Mateřská láska. Dovolím si zmínit i Román o holocaustu, což považuji za povídku hodně relevantní zejména pro čtenáře-autory. Zbytek knihy osciluje kolem průměru. Poněkud zvláštní ovšem bylo řazení povídek, ve kterém jsem nenašel žádný systém ani záměr. Naopak jsem si všiml, že minimálně ve dvou případech po sobě následují příběhy podobného ladění či prostředí. Není to sice závažná chyba, ale přesto se hodí rozprostřít díla trochu rafinovaněji. Na druhou stranu, jsem rád za každou sbírku hororových povídek. Navíc se mi zamlouvá na první pohled hororová obálka, kterou kazí jen přemíra textu. Kniha vhodná pro milovníky horrorových antologií a sběratele kuriozit.... celý text

Raubířské revoluce 2004, Terry Deary

Ale jo, dalo se to číst i po letech - opět jinýma očima. A stejně jako ve věku školáka navštěvujícího městskou knihovnu (Děsivé dějiny a Děsivou vědu jsem tehdy žral) si z toho zřejmě většinu informací neodnesu. Ale svůj účel - zabavit a pobavit - to plní dokonale. Je mi však trochu záhadou, proč autor a ilustrátor mají jiná jména na obálce a jiná jména v knize; jako kluk jsem si tohoto nevšímal, ale jako propálení pseudonymů to nemá chybu. Stejně tak musím podotknout, že tato kniha nemá žádný větší edukativní účel - jde jí o to zábavným způsobem přiblížit určitý rámec vědění, který však z povahy věci nejde nijak do hloubky. Tento návrat do dětství byl milý. A ten tapiokový koláč tentokrát vyzkouším. :)... celý text

V rozkvětu 2022, Kristina Haidingerová

Až tolik mě to v zásadě nenakoplo. Přitom to má nápad, některé scény jsou dost nepříjemné a fantazie teče plnými proudy. V jádru je to neklasický příběh o magické knize, přičemž nejde o prastarý grimoár, ale svazek plný stereogramů. Čtenáři dlouhodobě věrní nakladatelství Golden Dog si při této příležitosti možná vybaví autorčinu povídku Stereogram z knihy Vostrá krása. Minimálně jsem si ji musel u určité kapitoly vyhledat (...a našel jsem, co jsem si myslel). Ovšem i přes dobře rozjetý začátek a odpíchnutí se od zmíněné povídky děj trochu přešlapuje na místě. Ano, nádherně psychedelická krajina a její obyvatelé se mění a cizorodá pravidla světa rozhodně zaujmou. Nicméně samotná hrdinka knihy skoro po celou dobu spíše jen pasivně pozoruje a aktivní je vůči ní zejména okolní prostředí. Navíc je v pozadí rozjeto několik linek, které se tváří důležitě, ale nakonec nehrají významnější roli. Závěr i přesto uspokojí. Jít v hodnocení výš mě nakonec přiměly ilustrace (kontrast je skvělá věc) a celková vymazlenost knihy, snad jen... proč jsem v ní nenašel žádný stereogram? Kniha V rozkvětu rozhodně potěší všechny milovníky literárních experimentů.... celý text

Barva z kosmu 2020, Howard Phillips Lovecraft

Lovecraftovo dílo mám (víceméně) načtené a toto je rozhodně reprezentativní výběr povídek. Stejně jako u předchozí sbírky Zjevení Cthulhu vydané nakladatelstvím Carcosa je zde znát skvělý překlad Milana Žáčka - pokud tuhle knihu z nějakého důvodu čtete až po autorových sebraných spisech (i když pak se nabízí otázka proč), menších odlišností si zajisté všimnete. Jak už to bývá, některé věci mi při možnosti podobného porovnání sedí více a jiné méně, celkově jsem ovšem spokojen. Navíc jsem tentokrát nenarazil na žádné gramatické úlety (nebo si je nevybavuju), což je rozhodně také plus. Jako vždy se sluší dodat, že Lovecraftův vypravěčský styl není jednoduchý a vyžaduje vaši plnou pozornost, aby mohl pracovat s tím, co vám naznačí a poté pomalu potvrzuje. Tento výběr je skvělý v tom, že neobsahuje žádné nadměrně těžkopádné kousky a i průměrný čtenář bude spokojen (byť sečtělost se hodí). Tento chronologicky řazený výběr je navíc poměrně pestrý ve svých tématech a ačkoli nemám příliš v lásce, když se sbírka jmenuje po jedné z povídek, zde mi to výjimečně nevadí. Jedinou věcí, která mi trochu způsobila vrásky, je ediční poznámka k jednotlivým povídkám, která nováčkům mnoho zásadního nepoví a sečtělejším nutně přijde nedostatečná; v jedné věci mě dokonce zmátla a v jiné zase příjemně překvapila. Co se týká obálky knihy - zdá se být poněkud generická, ovšem na druhou stranu nějakým zvláštním způsobem zvládá zachytit ducha všech devíti povídek současně. Vhodná vstupní brána do temného universa lovecraftovského horroru.... celý text

Zjevení Cthulhu 2017, Howard Phillips Lovecraft

Lovecraftovo dílo není jednoduché čtivo, na což dojíždí řada čtenářů, kteří se do krajiny jeho zásadních děl vydají vyzbrojeni pouze povrchním doporučením z útrob mainstreamu. Ten bohužel pro filozofický přesah HPL příběhů naprosto nepostačuje a v kombinaci s obstarožním vypravěčským stylem nejednoduchého jazyka mohou někteří slabší čtenáři snadno ztrácet hlubší pojem o ději. Zejména ke kouskům jako V horách šílenství či Stín z hlubin času je radno přistupovat se zcela svěží myslí. Zbylé příběhy této knihy jsou čtenářsky přístupnější; zde už dost záleží na čtenářské preferenci. Za sebe ale musím ocenit chronologické řazení příběhů dle roku vzniku. Co však ocenit nemohu, jsou chyby v textu, zejména pak v delších kusech. Pokud by něco chybělo jen sem tam, mávnu nad tím rukou, ale opakovaný výskyt 'plážích lidí' nebo 'brouci rasa' mě děsil více než pohled do očí Azathotha. Taktéž je znát mírně odlišný překlad, než na jaký jsem si pamatoval z dávnějších četeb textů - zejména pak u povídky Dagon. Každopádně je zajímavý i sám výběr příběhů, vytvářející v podstatě jakési jádro Mýtu Cthulhu (už mi zde chyběl jen Šepot ve tmě a bylo by to dokonalé). Plusové body za obálku, jednoznačně lepší volba než u předchozích dvou vydání. Zaujme sečtělejší čtenáře, kteří se chtějí blíže seznámit s jádrem Mýtu Cthulhu.... celý text

Sešívance: Druhý steh 2023, Honza Vojtíšek

Sněhová královna 1979, Hans Christian Andersen

Pohádky H.Ch. Andersena patří mezi ty, které lze číst v každém věku a pokaždé čtenáři přinesou něco nového. Jdou totiž opravdu do hloubky (aby ne, když autor prožil tak tvrdý život). Je pravda, že příběhy jsou místy poměrně znepokojivé až temné, ale to je v principu každá opravdu dobrá pohádka. Dá se snadno pochopit, že příběhy této knihy nejsou pro každého; její vnitřní krása spočívá v upřímnosti, pochopení a smíření. Sám jsem svého času fascinovaně četl titulní Sněhovou královnu, brečel nad osudem Holčičky se sirkami a byl nešťastný z příběhu Vytrvalého cínového vojáčka. Musím ale zdůraznit, že trauma z nich nemám; naopak, jsem za ně rád a pomohly mi vidět v životě to dobré i zlé. Čas od času si je připomínám (jako třeba teď) a všímám si už i pohádek, které mě dřív tolik neoslovily. Přitom všechny zůstávají v jádru nadčasové a řeší v podstatě moderní problémy (v tomto ohledu mě tentokrát nejvíc zaujal Slavík). Ale hlemýžďů a růžových keřů je plný internet, takže každému dle gusta. Něco mi říká, že tuto knihu si neužijí lidé beze smyslu pro horor.... celý text

Prokletý Dilvish 2019, Roger Zelazny

Tento kus pro mne má nepopiratelné oldschoolové kouzlo. Přijde mi, že jsem zde po delší době objevil přesně ten druh fantasy, který mne naplňuje. Snad je to tím, že jsem zde nenašel zbytečný patos, děj místy nádherně potemní a autorův humor mi sedí. Příběhy u mne svým laděním vyvolaly vzpomínky na staré gamebooky a Rodokapsy; je fajn, že se v tomto literárním okruhu stále najdou kousky, které mě dovedou potěšit. Ve zkratce - jde o chronologický soubor volně navazujících povídek o titulním hrdinovi a jeho mluvícím koni Blackovi, kteří jsou na cestě za pomstou. Něco od hlavní linky odbíhá více, něco méně; každopádně někde od šesté povídky už se děj začne ubírat konkrétnějším směrem. Vrcholem knihy je jednoznačně Ledová věž, která je příběhově nejucelenější a jde rovnou k jádru věci. Naneštěstí se tento nadějný příběhový uzel začne brzy zase rozplétat. Ačkoli jsem se tedy s koncem poslední povídky musel zasmát, musím někde splašit pokračování, abych se dočkal kýženého rozuzlení ústřední zápletky. Vhodné pro milovníky temnějšího a údernějšího fantasy.... celý text

Pošťák 2023, Bryan Edward Hill

Tato kniha pro mě zpočátku byla něco úžasného. Jenže jak kapitoly přibývaly, kouzlo se pro mě částečně vytratilo. Nevadí mi, když je hlavní příběh tvořen krátkodobými zápletkami a místy vede do nikam; naopak tyhle inteligentní hádanky vyhledávám. Jenže v tomto případě to není až tak chytré jak to zprvu vypadá - a tam uvnitř to drží pohromadě jen vývoj postav. Tedy nejen samotného pošťáka (který je sice důležitou postavou, ale ne nutně hybatelem děje), ale i spousty dalších charakterů (které se někdy objeví a jindy jen zmizí navždy). Takže nakonec je to spíše příběh samotného Edenu a několika lidí, kteří ovlivňují jeho (ne)existenci. A taky o dracích. ;) Naštěstí se našly i věci, které pro mě posunuly příběh do nadprůměru. Hodně mě potěšil fakt, že některé neřešené či potenciální dějové linky dostaly prostor v bonusových příbězích na konci knihy (kde dostaly tradičně prostor i další zajímavé materiály). Nejvíce mi k srdci přirostli (mimo pošťáka Marka) tajemný Náčelník, nevyzpytatelná Molly a skvěle vykreslená Maggie. A nakonec - velice se mi zde líbila kresba. Sedla mi dokonce natolik, že grafice odpustím pár chyb, kterých jsem si všiml (je fakt divné, když popravovanému zničehonic zmizí pouta). Pokud se pohybujete na temnějších vlnách, Pošťák by vás mohl zaujmout.... celý text

Zůstanou jen skvrny 2022, Ross Jeffery

Ty brďo, tak to byla síla! Tato kniha útlá rozměry a silná obsahem se jednoznačně zařadila mezi knihy, na které jen tak nezapomenu. Ale konec dojmologie; hned na začátku knihy najdete varování ohledně citlivého tématu, které kniha zpracovává. A jak je avizováno, činí tak velmi citlivě a většinu těch zvěrstev ponechává na čtenářově fantazii. Není to přehánění. Citlivým lidem, jejichž fantazie je oceán, při tomto smutném a krutém příběhu zřejmě nezůstane oko suché. Hodně se mi líbí realističnost děje; pokud si čtenář nějakou formou týrání v dětství prošel (což není nepravděpodobné, a nemusí jít ani zdaleka o tak extrémní formu), může se pro něj příběh stát určitou katarzí. Silnou stránkou je rozhodně i psychologie hlavního hrdiny, jehož mysl zůstává plná tichého vzteku, paranoie a smutku. Jedinou skvrnou na této knize je tak její obálka, která mě nezaujala a až během čtení jsem získal představu, nač koukám. Horror jak řemen, který zůstává v realistické rovině. Doporučuju!... celý text

Vzácný druh 2022, Erik Hofstatter

Kouzlo novely Vzácný druh spočívá v tom, že karty vykládá na stůl s takřka psychopatickým klidem a čtenář je více než polovinu knihy napjatý, o jaký druh horroru vlastně půjde. To mi vyhovuje, protože dostávám tolik zdánlivě nesourodých nitek (které by třeba i spojit šly, ale cosi tam prostě nesedí!), že predikce příběhu je zhola nemožná. Kniha tudíž nepadne do vkusu pohodlným čtenářům, jejichž nebohé mozky autor nutí uvažovat. Nicméně za mě tento krátký - a úderně strohý - formát dokázal vyvolat silný pocit nepokoje. Silné stránky této novely se však prolínají i s negativy; nemluvím o zkratkovitosti (která zde není na škodu), nýbrž o občasné nelogičnosti děje. Nejvíce mě v tomto ohledu překvapilo jednání matky v kapitole třináct, kde bych nějaký kontakt s policií alespoň letmo očekával. Během četby to nevadí, ale jakmile nastane konec a příběh se přelévá v hlavě... prostě to vidíte. Tuhle jízdu je radno si užít a uzavřít ji tím, že jde o parádní béčko. Ale než skončím - kniha má ilustrace (ve stylu obálky), které sice nebudou sedět každému, ale spadají do kategorie imaginativního abstraktna, podporujícího čtenářský zážitek. Vzácný druh rozhodně potěší každého horrorového fajnšmekra.... celý text