moira2912
přečtené 270
Preludia & nokturna
2002,
Neil Gaiman
20.6.2017 - 4,5* (aj) - z nostalgie to pro mě vždy bude černá a bílá verze, ale i ta barevná má své kouzlo a, well, detaily, které v černobílém vydání nepostřehnete. :) Damn, ta fantazie. Stále můžu pouze němě zírat a utápět se v té úžasné a šílené dokonalosti. btw - při čtení doslovu autora a tom, jak napsal, že se na tuto jeho práci dívá lehce kriticky a není to úplně jeho 100% - člověku se pak chce fakt smát. Nebo brečet. *smích*... celý text
Město schodů
2015,
Robert Jackson Bennett
2.2.2018 - 4,5* “Historians, I think, should be keepers of truth. We must tell things as they are - honestly, and without subversion. That is the greatest good one can do.” “Sigrud is a hammer in a world of nails, and he is satisfied knowing only that.” “The soul might be within the eyes, but the subconscious, the matter of their behavior; that is in the hands. Watch a man's hands, and you watch his heart.” “Is it ignorance if you don’t care to know it?” “Yes. That is almost the definition of ignorance, actually.” “Life is full of beautiful dangers, dangerous beauties," says Sigrud. He stares into the sky, and the white sunlight glints off his many scars. "They wound us in ways we cannot see: an injury ripples out, like a stone dropped in water, touching moments years into the future.” Myšlenkové pochody Shary: 3. Does she want to get me killed? -a. She’s your aunt. --1) She’s minister first, aunt second. ---a) Okay, then why would the minister want me dead? --2) If Vinya wanted me dead, I’d be dead, end of story. Fact: I have not slept in twenty-three hours. -I. I need more damn tea. Autor má dokonalý cit pro drama, atmosféru, časování. Skvěle si poradil s představením a vykreslením postav, které byly věrohodné a různorodé. Děj byl zamotaný a překvapivý. Styl psaní mě okouzlil. Netuším, jak to Bennett dělal, popravdě, jak dokázal vykreslit tu nejzářivější, nejveselejší scénu, a poté nás, ve chvilce zlomu, dohry, zanechat s hořkou pachutí na jazyku a slzami v očích. Nebo naopak zabrousit do minulosti a probudit melancholii a vzpomínky, naše vlastní, které požitek ze čtení o to více prohloubily. Jak dokázal lehce napsat všechny ty situace v mládí, kdy se vše zdálo tak bez námahy a zářivé. Plné snů. A pak přišla současnost, která nesla jaksi zdrcující deziluze a cynismus... ale i naději. A velkou dávku tvrdohlavého odhodlání. Autor proplétal všechny prvky s takovým umem, že jsem si každou řádku prostě vychutnávala. Jak už jsem několikrát napsala. *smích* Skvělá knížka. :)... celý text
Teckla
2009,
Steven Brust
1.1.2018 - 3* *Možná mírný spoiler...* Můj největší problém s knihou byla Cawti. Čím jen to je, že mé nejoblíbenější fantasy série s mužskými protagonisty mají, co se partnerek hrdinů týče, tak podivné hrdinky? Chci říct, jak Kati psala ve své recenzi, Cawti se na Vlada dívala jak na nějakou špínu, s kterou musí jednat, a Vlad za ní přesto stále slepě šel. Hádám, že část musela být láska, ale co Cawti předvedla, to bylo prostě přes čáru. A ani Vlad ke konci se nechoval zrovna nejlíp, ale jemu bych to i prominula, jelikož byl tak trochu zahnaný do rohu. Je to škoda, jelikož dokážu chápat pohnutky, které autor chtěl představit. Detail dlouhodobého vztahu a boje, kterým si musí projít, je skvělý prvek ve své podstatě taky. A oceňuju i to, jak se autor snažil posunout mentálně Vlada samotného, ne věc, na kterou narazím u podobných fantasy sérií často. Jen to vše ne zcela zvládl a především Cawti z toho vyšla jako netolerantní, sebestředná mrcha. Bezcitná a, no, fanatička taky. Příběh proto utrpěl, mezi revolucí, Cawti a Vladovým poraženeckým chováním, nejčastěji kvůli jeho drahé ženě, to byla docela depresivní cesta a i konec, i když byl vcelku “Vladovský”, nakonec vyzněl hluše a poraženecky.... celý text
Taltos
2006,
Steven Brust
3.1.2018 - 4,5* Originalita. Sarkasmus. A skvělý styl poskládání příběhu, retrospektivní pohledy vložené do současného přiběhu, všechny ty drobné detaily. Parádní jízda. ^^ Uvažuju, jestli by bylo lepší začít touto knihou. Koneckonců je chronologicky první. Ale mám takový dojem, že příběh roste spolecně s ubíhajícím časem a nejspíše bych si tuto knihu tak neužila, kdybych jí začala. Jhereg je, nakonec, skvělý startovní bod. :)... celý text
Jiný svět
2017,
Dmitrij Rus
9.11.2016 - 5* Oh my, loooove! Pro hráče je to dokonalý kousek. Nevím, jak moc to bude bavit někoho, kdo nehraje, ale... já jsem zamilovaná. :))
Úkol přežít
2017,
V. Mahaněnko (p)
6.3.2017 - 3* Ještě stále jsem překvapená, že jsem se dokázala překousat začátkem. Jsem ráda, jelikož v dalších dílech jsou scény a prvky, které mě opravdu potěšily, a autorovo psaní se naštěstí zlepšilo, ale stejně, první půlka pro mě byla jako tahání zubů. Buď je to autorova první kniha a nikdy předtím nepsal, nebo je prostě nešikovný autor, který se nadšeně snažil na čtenáře vše vychrlit hned a na místě. Místo, aby svět postupně představoval, děj doslova udupal ve zdlouhavých, vysvětlovacích částech. Celkově je kniha tak nějak naivní a rozhodně ne reálná, ale koncept byl dost poutavý, abych se to donutila dočíst, naštěstí. :) edit: po zamyšlení - venku jsou i lidi, kteří nehrají. Ok. Tak nehrají. Ale i přesto si myslím, že je postupné představování lepší, i za cenu mírného tápání ve tmě, než zabití děje a příběhu pro dokonalou komunikaci mezi autorem a čtenářem.... celý text
Nespoutaní
2015,
Sophie Jordan
25.3.2015 - 2,5* Skoro tři. Ale tři jsem dala i knížkám, které jsou o dost lepší. Četla jsem Nevítané a celou dobu si říkala: Kdybych možná byla cílová skupina... A je to zvláštní, protože námět mohl být perfektní. Za mě osobně to určitě je námět, který si mě mohl získat, a musím autorce uznat, že některé detaily se mi zatraceně líbily. Nějaká ta zaláskovanost si mě taky čas od času vyhraje a občas taky potřebuju nějaké ty jednodušší příběhy. Ale Nevítaní byli to všechno až... příliš. Příliš naivní, příliš jednoduché a nejhorší na tom byl ten scénář, který jako bych četla ve všech podobných YA a dystopiích. Což je škoda, protože tento příběh si zasloužil více, než atmosféru tohle-už-jsem-někde-četla. Co všechno autorka s nápadem mohla udělat. Jak mohla charaktery rozvinout... Je to moje druhá kniha od Jordan a musím autorce přiznat, že fantazie jí, pokud vymýšlí námět, nechybí. Jen to zpracování u mě dost pokulhává. Kdyby zkusila něco jiného, než profláknuté zaláskovanosti...... celý text
Nebezpečně krásný
2012,
Melissa Marr
13.2.2017 - 3,5* (aj) Napsané to bylo hrozně. Myslím gramatiku. A to ohledně těchto věcí většinou bývám dokonale nevšímavá. Bylo to uspěchané, špatně popsané, přelétavé, špatně zkonstruované, matoucí, přelétavé, s příliš rychlým spádem a často to až moc záviselo na magii, už jsem napsala přelétavé? Především přelétavé. Jelikož fae. Jelikož Keenan. (A, ach ano, tak hluboko jsem spadla, nemyslím to ironicky.) Postavy byly ploché. Měli jednu stránku a ta jim stačila. Keenana jsem si zamilovala proto, co zosobňoval, což díky Bohu čas od času prosáklo. I když to bylo příšerně YA. Nenáviděla bych tu knihu, kdyby nebyl dodatek. Ach, jak nenáviděla. Čas od času jsem všemi dvaceti pro špatný konec. Ale tohle bylo tak "nepovedené" (aka ne dle mých představ) a já byla tak naštvaná. Figured, když už jednou někomu fandíte a on sklidí pouze slupky od banánu... I když tady se fandit nedalo pomalu komu, většinu knihy to bylo prostě beznadějné. Moje emoce se momentálně stáčí kolem temného spektra, nacházím na té knize miliony nedostatků... A přesto se mi to zatraceně líbilo. Jelikož to bylo jiné. Ne úplně dechberoucím způsobem originální, ale prostě jiné. Autorka se nebála hrát si a experimentovat. A trošku to mělo i bláznivou atmosféru fae. A broučínek Keenan. Hmmm...... celý text