Maitter
přečtené 385
Trápení
2011,
Richelle Mead
Už dříve jsem uvažovala o tom, že si Sukubu přečtu, protože Richellina Vampýrská akademie se čte jedna báseň, má spád, je zábavná a přináší opět mírně odlišný pohled na upíry. Sukuba mě nudila. Zaujala mne tematika. Ne každý den si člověk počte zrovna o nadpřirozených prostitutkách. Andělé, démoni, upíři, elfové... ale sukuby? Georgie je má první „sukubí“ protagonistka. Dalšími plusy knihy jsou uvěřitelné hlavní postavy, například zaměstnanci knihkupectví a Seth. Tak trochu mu vidím do duše, tudíž si rozhodně nemohu stěžovat, že mi pro romantické chvilky vybrali špatného chlapa. Oblíbila jsem si Cartera, navzdory tomu, jak jej zprvu popisovala Georgie. Nebylo to celkově AŽ TAK špatné, ale v porovnání s Vampýrskou akademií, kde se na všechno díváme z pohledu osobní strážkyně, si musím stěžovat na vážný nedostatek akce. Druhý díl jsem ani nedočetla.... celý text
Lhář 4
2013,
Jakub Ćwiek
Nečtěte komentáře, jsou tam spoilery. Vůbec nechápu, proč lidé takovou zlomyslnost páchají, mně to třeba děsně kazí četbu. Pěkný podraz, tenhle konec. Já bych s radostí pokračovala dál – ať už v narážkách na lecjaký film či hru, v sexu, násilí, nebo v humoru, které Ćwiekovou zásluhou perfektně odreagují. Nejlepší pro mne zůstane kniha třetí, neboť trpím jistým odporem k slabým definitivním koncům; přestože si kniha čtvrtá povětšinou drží v porovnání s ostatními díly nejzábavnější (a také nejvulgárnější) atmosféru, jíž bych klidně dala pět hvězdiček, konec jsem čekala o něco spektakulárnější. U letadlového entrée jsem se řezala smíchy. Směřování ke konci děje mne bavilo mnohem víc než závěr samotný, ačkoliv si teď říkám, že jinak jsme dopadnout nemohli (aniž bychom se vyhnuli velkému slzavému klišé). Mimochodem, proč je na obálce Loki s Mjöllnirem? A proč tolik čtenářů tak nadchly povídky? Osobně je považuji za krkolomné, jako by se Ćwiek teprve rozepisoval a s každou další knihou se prokousával ke stále lepšímu slohu a stylu. Nu nic! Bezva mišmaš. Humor milujícím věřícím i nevěřícím doporučuji.... celý text
Svět podle Garpa
2003,
John Irving
Už dlouho jsem nečetla do svítání. Svět podle Garpa je úžasně klidná kniha. Nevím, co ji proslavilo, neviděla jsem film a nepotýkala jsem se nikdy se starostmi rodiče. Nemyslím si ale, že kdybych rodičem byla, ovlivnila by mě kniha výrazněji (ve smyslu cítění hrůzy a lítosti v jistých pasážích - jsem zvědavá, zda je film tím vyděračem, do kterého má předloha na míle daleko). „Viním“ zpracování, nepřipouštějící zbytečnou lítost, zdařile popisující všechny události jako nedílnou součást života. Pak „viním“ většinu protagonistů, že trpí tvrdohlavou svérázností nebo svéráznou tvrdohlavostí a že jsou nekonečně silnými charaktery, čemuž těžko odolávám. Těžko říct, koho mít raději a kdo je opravdovější. V knize je humor, který mne přinutil smát se nahlas. To se mi dosud stalo jednou dvakrát. Paráda. Mám trochu strach, že se v ní na druhou stranu úplně pletu a že mi uniklo něco důležitého, protože ve spoustě komentářů se objevují poznámky o její náročnosti. Četla se přitom plynule, s klidem; a klid jsem potřebovala. Všechny příběhy jsou popsané umně a realisticky. Sloh se čte jedna báseň. Skládám díky panu překladateli Radoslavu Nenadálovi, jeho epilog jsem však nečetla; nemám ráda rozbory. Pořád mi nedochází, co konkrétně Svět podle Garpa tak proslavilo. Získala jsem jej v knihovním výprodeji, s matnou vzpomínkou na zkazky o slávě Irvingově a s doporučením několika velkých čtenářů. Nic jsem o něm nevěděla a žádný potenciální Irvingův čtenář také nic vědět nepotřebuje. Snad kromě toho, že rozhodně stojí za přečtení. K Jenny a Garpovi se zase vrátím. Jo... pro klid.... celý text
Nejtemnější část lesa
2015,
Holly Black
Miluju Holly Blackovou. Beze sporu je to autorka s výbornými nápady a schopností hrát si s jazykem, což mnohokrát dokázala, a co se skrovného množství českých překladů týče, vřele doporučuji knihu Daň pekla. Ani za mák neuvěřím, že po letech psaní úšpěšných děl různého rozsahu by stvořila něco tak začátečnicky špatného, něco kvůli krkolomnosti takřka nečitelného. Knize nápadité a mrštně unikající klišoidním motivům škodí překlad Adama Steinze a korektura „pana doktora“ Martina Horkého. Slovosled je mnohdy nehodící se a nevýstižný. V textu se vyskytují základní chyby ve skloňování zájmena ona, v interpunkci – od čárek po uvozovky, ve volbě slov typu jako by / jakoby; vždyť se podle toho mění i význam. To, že před „korektorovým jménem“ stojí vysokoškolský titul, mě dopálilo ještě víc. Pochopím, že nemusel dostat čas na vychytání všech much, ostatně žádná kniha se jim nevyhne; Nejtemnější část lesa ovšem bije do očí každou stránkou. Ať si pan Horký klidně studuje, pracuje, bádá a učí, ale ne češtinu!... celý text
Nocte
2015,
Courtney Cole
(Později se možná rozepíši, leč prozatím...) Nocte. Největší podraz, jaký jste kdy četli. Pátá hvězdička je právě za ten podraz, neboť překonal nudné pasáže. Mnohonásobně. Setsakramentsky. Sem s pokračováním. (Edit 17/4/16) Mažu pátou hvězdičku, nudné pasáže byly příliš nudné. (Edit 15/6/16) Přečetla jsem kousek znovu, tři hvězdičky. Ale níže už nepůjdu. Ten konec pro mne byl „Páni!“... celý text
Železná zkouška
2015,
Holly Black
Podobnosti s příběhem Harryho Pottera se v oblasti kouzelnických škol a kouzelnických světů ve válce nelze vyhnout. Rozčilující složku v novém triu pro mne představovala protagonistka, která místy urputně soupeřila o místo starostlivé Hermiony. Naštěstí se daleko častěji projevovala po svém a nezřídkakdy překvapila. První část Callova příběhu je v porovnání s Harrym Potterem o fous méně dětská, místo na všudypřítomné neopodstatněné čáry máry se zase jednou spoléhá na živly a máchá kolem sebe osobitým humorem. Obsahuje jeden velký zvrhlý zvrat, který určitě pochází z hlavy Cassandry Clare, neboť je na zvrhlosti odbornicí – přinejmenším v literatuře pro mládež. Sloh je čtivý, dílčí nápady bezvadné; rozhodně budu číst dál. A když už zmiňuji humor... „Mistr Rufus obrátil oči v sloup a v koutcích mu nedobrovolně zacukalo. To Calla znepokojilo, až měl pocit, jako by mu výrazy v tváři mistra Rufuse přestaly být naprostou záhadou a on na ně konečně mohl reagovat. Třeba to dojde tak daleko, že až budou ve stříbrném ročníku, mistr Rufus jim bude schopen přednášet o složitých magických teoriích pouhým nadzvednutím svého huňatého obočí.“... celý text
