Kuschleba přečtené 7

Sama čepel 2008, Joe Abercrombie

Jedním slovem povedené. Dvěma slovy velmi povedené. Špinavá fantasy se špinavě zábavnými hrdiny, z nichž obzvlášť dovede učarovat zmrzačený a skrz naskrz zcyničtělý inkvizitor Glokta s neodolatelným úsměvem. Jako milovník conanovek dále oceňuji zcela neconanovský přístup k soubojům, ve kterých bitvami ošlehaný barbar Logen každou chvíli očekává, že ten další úder může být jeho osudný, zatímco jiný stejně ošlehaný divoký seveřan před každý soubojem napětím nutně potřebuje čurat. Jasně, je to jen rozjezd a zase tolik se toho v knize neodehraje, ale je to jedno z nejčtivější neodehrávání se, které jsem kdy četl. Jo, a je tam romance a osudová láska. Přátelství a zrada. A taky mocní čarodějové, kteří se oblékají do divadelních kostýmů s blýskavými záhadnými symboly, aby už od pohledu vypadali jako mocní čarodějové. Protože to přece každý od čarodějů očekává.... celý text

Pária: Ravenor vs Eisenhorn 2021, Dan Abnett

Tak tohle mi úplně nesedlo. Nechápejte mě špatně, jsem fanda Warhammeru a přečetl jsem skoro všechno, co u nás vyšlo. A i samotná Pária je pořád hodně dobré čtivo, které obsahuje skvělé scény a překvapivé momenty, ale obecně nemám moc rád, když je hrdina jen pasivním otrokem vleku událostí, což se přesně tady děje. Hlavní hrdinka Bequin většinu knihy netuší, která bije (a čtenář s ní - i když si spoustu věcí si lze domyslet, pokud znáte řady o inkvizitorech Eisenhornovi a Ravenorovi, které je mimochodem dobré mít načtené, než se do Párie pustíte) a jen tak povlává od jednoho setkání s růzými soupeřícími stranami k druhému. A v momentě, kdy jsou karty konečně rozdané a víme, o co, s kým a proti komu se vlastně hraje a mohlo by se to celé pořádně rozjet, kniha skončí. Závěr je navíc tak podivně utnutý, že jsem dokonce chvíli přemýšlel, jestli se mi do čtečky nestáhl nějaký poškozený soubor, ale ne. Jenže, jak už jsem psal, ono to je i tak pořád dobré a především mě to dost navnadilo na pokračování. Asi je lepší k téhle knize přistupovat jako k takovému úvodu do série a představení padouchů a hrdinů, než k samostatnému románu.... celý text

Fulgrim 2019, Graham McNeill

Psát hodnocení na knihy ze světa W40k a především ze série Horovo kacířství je v podstatě poměrně jednotvárná záležitost. Celé je to zběsilá braková jízda, epická space opera megalomanských rozměrů s hrdiny většími než sám život, guilty pleasure jako hrom, silně návyková záležitost cílená pro masochistické čtenáře libující si v tom, když "sympaťáci umírají mladí" (abych citoval klasika) a přežívají jen padouši, zatímco celý svět se nezastavitelně řítí do čím dál tím větší katastrofy. A Fulgrim není výjimkou. Ostatně co taky chcete od světa, jehož slogan zní: "In the grim darkness of far future there is only war."? Skotačící jednorožce?... celý text

Falešní bohové 2013, Graham McNeill

Mc Neill zdárně rozvíjí osudy postav zachycené v přechozím díle, je to stále čtivé, řekl bych dokonce že ještě o něco čtivější než Horův vzestup. Trochu nechápu ten nářek tady, že to ztrácí dech, přišlo mi, že je tomu právě naopak. Za mě je obzvlášť povedená pasáž věnovaná boji na měsíci Davinu, která musí potěšit každého fandu boha rozkladu Nurgleho. Člověk si při čtení vyloženě rochní blahem při popisu těch odporností. Celkově v knize drama graduje, chleba se láme, Astartes přichází o svůj neposkvrněný lesk a jednotlivé charaktery mohou ukázat svou ryzost či prohnilost. Císař dává 4 z 5!... celý text

Horův vzestup 2011, Dan Abnett

Co napsat? Tohle je prostě Warhammer se vším všudy, navíc v podání Dana Abnetta, u kterého se nedá moc šlápout vedle. Není to žádná velká literatura, ale je to příjemně čtivé, epické, roztomile xenofobní, neboť emzáci se tam bez milosti kosí ve velkém (a nejen emzáci, v podstatě kdokoliv, kdo se odmítá podrobit Cisařově doktríně), a samotní hrdinové jsou větší než život. Děj zachycuje události na samém počátku Horova kacířství, které definovalo svět Warhammeru 40.000. Lidstvo je tedy na vrcholu, ale modří už vědí, že už brzy "shit will hit the fan in a really BIIIIG way." A výhodou je, pokud vás Warhammer chytne, máte na pár dlouhých zimních večerů vystaráno. Jen škoda, že se Polaris s vydáváním dalších dílů tak loudá.... celý text

Děti času 2018, Adrian Tchaikovsky (p)

Solidně napsaná kniha se dvěma liniemi, kdy jedna sleduje osud upadající lidské rasy plavící se vesmírem na obrovské arše a zoufale hledající nový domov, zatímco druhá linie zobrazuje vzestup pavoučí civilizace. Od začátku je jasné, že střet obou civilizací je nevyhnutelný, jen přijde mnohem později, než bych jako čtenář čekal. Četba knihy mi připadala jako sledování šachové partie, kdy autor pečlivě rozmisťuje figurky na šachovnici, aby ji znenadání zakončil bleskovým a dramatickým šachmatem. A podobně jako šachy, je to bohužel místy trochu nuda a nedá se na to tak úplně koukat. Obtížně se vžíváte do hrdinů, kteří působí spíše jako pouzí pěšáci, jejichž prostřednictvím posouvá autor příběh dopředu. Zatímco jiní tvůrci by vás nechali spoluprožívat příbeh společně s protagonisty, zde jste víceméně odtažitým pozorovatelem. O něco zábavnější jsou pasáže věnované pavoučí civilizaci než té lidské, třeba emancipace pavoučích samečků, kteří vedou jakousi osvětovou "kampaň" za to, aby je po sexu samičky přestaly žrát. Celkově lepší průměr, jsem docela zvědavý na pokračování Děti zmaru.... celý text

Psí vojáci 2020, Adrian Tchaikovsky (p)

Původně jsem ke knize přistupoval, že to bude klasická military sci-fi, pořádná akční řežba, ve které se mydlí geneticky vyšlechtěné bioformy zvířecích válečníků, ale nakonec se ukázalo, že je to něco úplně jiného, mnohem chytřejšího. Přirovnal bych to k Válce s mloky ale naruby. Představte si, že by Válka s mloky byla celá napsaná z pohledu mloků a navíc by situace byla taková, že by si mloci uvědomovali, že jich není dost, aby mohli lidstvo jen tak spláchnout do oceánů, takže by se rozhodli pro integraci mírovou cestou. Jenže ani to se neobejde bez problémů. Je potřeba vyrovnávat se s veřejným míněním (které má nakokonec stejně mnohem větší váhu než mezinárodní soudní tribunál), s právními spory o to, co je svobodná bytost a co jen lidský výtvor/věc. Přitom hlavní psí hrdina chce vlastně jen jedniné, být hodný pes. Jenže jak být hodný pes, když zde není žádný pán, který by mu říkal, co je dobré a špatné a musí na to přicházet sám? Není asi těžké si představit, že čtenář bude s takovým hrdinou soucítit a fandit mu, i nebohé Frankensteinovo monstrum dokázalo vzbudit v divákovi soucit. Jenže psí bioformové nejsou jedinými protagonisty knihy. Umíte si představit, že budete držet palce třeba takovému roji včel?... celý text