Kamba přečtené 93

Největší Žukovova porážka 2005, David M. Glantz

Za mě se jedná o nejlepší autorovu knihu, která u nás vyšla. O chloupek lepší mi přijde Operation Barbarossa, ale tu v češtině nenajdete. Líbí se mi styl líčení, který se soustřeďuje na hlavní postavy (Žukov a jeho armádní a sboroví velitelé, Model a jeho velitelé divizí) a vypráví boje z jejich pohledu. Vypráví konflikt na čtyřech hlavních osách, den po dni a popis každého dne vždy začíná z pohledu strany, která má iniciativu (většinou sověti), následované popisem z pohledu bránící se strany. Osobně mi asi vadilo rozdělení na 3 kapitoly (začátek bojů, vrchol a závěrečné fáze), což v kombinaci se čtyřmi směry útoku dělá 12 sekcí. Osobně mi vyhovovalo více si přečíst celý jeden směr od začátku do konce (hlavně co se týče obou útoků ze západu), ale chápu autorovo rozhodnutí, asi to v celkovém pohledu dává větší smysl. Boje jsou popsány zajímavě, detailně a přitom mi nepřišlo, že by detailů bylo příliš mnoho. Popis doplňují mapy, které jsou opravdu kvalitně provedené a poskytují snad všechny informace, které by si čtenář mohl přát. Map je úctyhodných 24 (!), což je asi tak dvanáctkrát více, než je Glantzův průměr u ostatních knih :-D Protože se jedná o sesterskou operaci k operaci Uran, věnuje jí autor také část pozornosti, zasazuje je obě do strategického kontextu celé války. Naprosto vynikající sekce je pak závěrečné srovnání velikostí obou operací, jejich ztrát, výsledků a dopadů. Unikátní mi přišlo i srovnání osudů jednotlivých generálů frontů a armád a jaký vývoj na jejich kariéru měl fakt, které z těchto dvou operací se účastnili. Knize nemám co vytknout, více takových!... celý text

Souboj titánů: Jak Rudá armáda zastavila Hitlera 2005, David M. Glantz

Musím navázat na komentář od markus223. Pokud by nějaký neznalý měl možnost přečíst pouze jednu knihu k bojům na východní frontě, tak bych mu tuto knihu nedoporučil. Jedná se o kvalitní dílo, které popisuje všechny důležité operace na východní frontě, jenže se jim věnuje pouze povrchně a čistě ze sovětského pohledu. Když si uvědomíme, že většina dosavadní literatury vznikala z německého nebo západního pohledu, tak to krásně doplní mozaiku historie východního bojiště, nicméně bez předchozí znalosti východních bojů je těžce stravitelná. Toto potvrzuje i fakt, že se v knize nenachází jediná mapa. Osobně jsem se při čtení dost vyčerpal a od půlky knihy už si pamatuju jen, že se jedná o suchý popis jednotlivých operací. Určitě na to má vliv moje neznalost tématu (v podstatě většina mých znalostí končí březnem 1943) a můj nezájem o pozdější roky (kdy je už „rozhodnuto“ a jedná se „jen“ o to dorazit nepřítele, který je poražen, jen si to ještě není ochoten přiznat). Půl bodu nahoru bych přidal za ojedinělé chvilky, kdy na bojišti dochází k operační pauze (typicky v období rasputicy) a autor se věnuje strategickému pohledu a stavu armád, je zajímavé číst analýzu vývoje, vzestup a úpadek tankových i pěchotních vojsk obou stran. 3,5/5... celý text

Charkov - Donbas 1943 - Poslední německé vítězství na východní frontě 2008, Lukasz Przybylo

Úvod byl sice hodně chaotický, autor začal chrlit spousty informací a hodně jsem si musel načítat jinde, abych pochopil, jaké byly časové souvislosti apod. Naštěstí v druhé kapitole se již autor zastaví, popíše soupeřící armády a začne popisovat jednotlivé fáze bitvy. Za mě informací tak akorát, ani moc detailní, ani moc povrchní. Užitečné byly i dvě mapy, takže jsem si dokázal udělat obrázek i o prostoru. Ale určitě bych se nezlobil, kdyby jich bylo více. finální verdikt: Parádní kniha o posledním vítězství německé armády na východní frontě.... celý text

Němečtí korzáři: Pomocné křižníky první a druhé světové války 2005, Ivo Pejčoch

doplnění předchozího komentáře: Po roce ve mně vzbudila zájem velká válka na moři a tak jsem se po přečtení Hrbkovy série knih vrátil i ke Korzárům. Celkový dojem z popisu korzárů první světové války je méně výrazný, lodě byly mnohem slaběji vyzbrojeny, takže setkání s nepřátelskou válečnou lodí většinou skončila velice rychle. Palivem většiny lodí té doby bylo stále ještě uhlí, takže německé námořnictvo muselo při výběru vhodné lodi pro korzárskou službu volit mezi rychlými pasažerskými loděmi s velkou spotřebou nebo pomalými nákladními loděmi s delším rádiusem. V obou případech však korzárská výprava často sklouzla do lovu lodí kvůli uhlí. Celkový lehce statistický dojem je naštěstí narušen pozoruhodnými výkony některými z nich. Tak například Mowe během svých dvou plaveb potopil nejvíce lodí ze všech německých korzárů obou válek. Neuvěřitelná je taky příhoda o jiném korzárovi, který si v rámci kamufláže změnil vzhled na jednu nepřátelskou loď, kterou shodou okolností během své plavby potkal a svedl s ní dělostřelecký souboj. Naprosto neuvěřitelný je pak příběh korzára jménem Saadler. Jednalo se totiž o trojstěžňovou plachetnici! A protože najít důstojníka válečného námořnictva, který by měl znalosti s plachetnicemi, padl výběr na světoběžníka von Lucknera, smělého muže se smyslem pro detail. Během plavby sledujeme, jak se za pomoci svého důmyslu dokázal dostat i z těch nejhůře vypadajících situací, a proto líčení výpravy plachetnice Saadler bezesporu patří k vrcholům celé knihy.... celý text

Pád Gondolinu 2019, J. R. R. Tolkien

nemůžu nereagovat na komentář od uživatele Gilnien: Prohlásit o motivacích Christophera Tolkiena, který měl v době vydání knihy 94 let, "...na talentu svého otce možná už moc rejžuje..." mi přijde minimálně necitlivé. A spíš to svědčí o naprostém nepochopení, co touto knihou chtěl Christopher říct. Osobně to vnímám jako poctu jeho otci, ve které chtěl tento potenciálně nejmonumentálnější příběh přinést se všemi informacemi, jaké jsou dostupné. A taky tím nastínit, jak se svět Silmarilionu vyvíjel.... celý text

Atreidové 2000, Kevin J. Anderson

Považuji tuto knihu jako úvod do světa Duny a svuj úkol plní znamenitě. Představuje hlavní rody (Atreidy, Harkonneny, Corriny) a klíčové postavy na počátku jejich kariéry (Leto a Shaddam ještě ani nejsou hlavy svých rodů). Velká pozornost je věnována i dalším tématům - ekologii Duny pohledem planetologa Kynese, pletichám Bene Gesseritu a jejich šlechtícímu programu, dokonce čtenář zjistí, jak se školí nový navigátor Gildy. Všechny dějové linky jsou zajímavé, u žádné jsem se nenudil. Autoři se snaží vysvětlit spoustu nejasností samotné Duny (např. proč v době mezigalaktických letů nevíme skoro nic o nejdůležitější planetě impéria Arrakis nebo jak baron Harkonnen ke svému speciálnímu tělesnému vzhledu přišel). Co se mi taky líbí je neutrálnost autorů, laskavost Atreidů líčí stejně nezaujatým pohledem, jako krutosti Harkonnenů a nechávají na čtenáři, ať si sám vybere, komu bude fandit (a není to úplně jednoduchá volba :-) Za mě parádní úvodní díl a vzhůru na další.... celý text

Vítězný 2013, Jack Campbell (p)

Tak jo, máme to za sebou. Celá série je prostě průměrný brak, který má v sobě pro mě nepochopitelně zajímavé kouzlo velké flotily, která utíká přes nepřátelské území a musí řešit spoustu problémů logistické povahy, musí bojovat s vnějším i vnitřním nepřítelem, musí improvizovat. Ovšem flotila se nyní vrátila domů, kouzlo se rozplynulo a poslední díl tak zůstává pouze průměrným brakem. Rozuzlení není nijak překvapivé, standardní kupa řečí o cti a pár nedůstojných bitev. Za mě nejhorší díl série, ale když už to člověk dočte až sem, tak to chce prostě přečíst :-)... celý text

Neúprosný 2012, Jack Campbell (p)

Série směřuje k vrcholu, flotila se blíží k domovu a boj s vnějším i vnitřním nepřítelem se přiostřuje, celé to hezky graduje. Bohužel kvalitu bitev (jádro celé knihy) za mě hodně snižuje strach autora z velkých ztrát alianční flotily těsně před koncem a proto se potlučené lodě bez paliva jako zázrakem vyhýbají poškození, ale nepřátelé vybuchují jako rachejtle na Silvestra. Z mého pohledu to kvalitu o jednu hvězdu snižuje.... celý text

Odvážný 2011, Jack Campbell (p)

Ve třetím díle pokračuje zběsilý úprk flotily před nepřáteli, tentokrát zvolí kapitán Geary novou taktiku, kterou znovu Syndiky naprosto zmate. To je v první třetině knihy, druhá třetina je balastní, neustále se řeší osobní vztahy hlavní postavy, a když se to protrpí, tak začne parádní poslední třetina knihy, kde se konečně flotila střetne s důstojným protivníkem s otevřeným koncem pro čtvrtý díl. Kvalita knihy stále stejná, jako předchozí díly.... celý text

Neochvějný 2009, Jack Campbell (p)

Tak tahle série je ta nejrozporuplnější, jakou jsem kdy četl: tolik věcí, které mě vyloženě štvou, a přitom jí čtu už potřetí. Ústřední motiv je super (velká flotila uvězněná uprostřed nepřátelského území se snaží probojovat zpět domů), zajímavý je i nápad s tím, že hlavní hrdina je jediný, kdo zná základy strategie a taktiky. Ale samotné provedení, jak se dostal k velení, je prostě strašný. Prvních pár kapitol tak při opakovaném čtení rovnou přeskakuji. Obecně přeskakování textu, ať již odstavce nebo celé stránky, je tak nějak součástí mého čtení této série: prostě části textu, kde se (opakovaně) probírá otázka cti nebo kde se řeší osobní vztahy hlavní postavy, mě moc neberou. Když se ale přeskočí balast, zbyde zajímavý příběh, který je hodně svižný, pořád se něco děje a bavilo mě číst, s jakými novými nápady na přechytračení nepřítele přijde hlavní postava tentokrát. Toliko k sérii a teď i trochu k prvnímu dílu. Je to seznamovací díl, takže se představí hlavní postava, její hlavní spojenci i nepřátelé, velikost, schopnosti a fungování flotily a pozadí války. Zajímavá kniha začne být asi tak v půlce, kdy se konečně něco začne dít a na konci se dočkáme i první větší bitvy. A můžeme se těšit na to zajímavé, co nás čeká.... celý text

Verax – Experiment 2020, Jörg Benne

s Tomášem vyřešeno, pro jistotu pro ostatní: ve Veraxu jsou chyby, proto doporučuji kouknout na https://www.mytago.cz/blog/verax-errata

Ostrov vyhnanců 2000, Zbyněk Dach

Pořádná jízda na začátek nové série! Autor dává do gamebooku tolik unikátních herních mechanismů, o kterých se vám v ostatních GB série FF ani nesnilo. Něco málo o příběhu: někdo vás udal, že vyznáváte právě zakázané božstva a jako trestanec jste odvezen na ostrov plný dalších zločinců (a mnohého horšího). Na druhé straně ostrova pak čeká loď a svoboda na těch pár šťastlivců, které tento nebezpečný ostrov nezahubí. Gamebook je docela těžký (takže je potřeba ho párkrát zopakovat) a velmi rozvětvený, což ještě umocňuje to, že jste v džungli a těžko se v ní orientuje. Unikátní je v knize (i v některých dalších dílech série) jsou zásadní události, které se postavě můžou stát a doslova změnit její život (pro větší detail viz konec). Oproti většině následujících dílů je navíc tento gamebook napsaný velmi lehce a vtipně, např. mě dostala tahle herní situace (nic zásadního tam nezazní, takže to není spoiler): "Jdeš lesní pěšinou, když najednou uvidíš šlápoty vedoucí do křoví. Co uděláš? Prozkoumáš stopy nebo je bude ignorovat nebo rychle skočíš do křoví? Vybral jsem si rychle skočíš do křoví A následuje tato sekce: Rychle se vrhneš z cesty, poškrábeš si obličej a ruce o trnité větve. Potichu napočítáš do 10 a vykoukneš. Nikde se nic nehýbe a nic podezřelého se neozývá. Kdyby nebyl na Ostrově vyhnanců, připadal by sis jako naprostý idiot.... " :-) Prostě perfektní gamebook se vším všudy. Tak moc se mi líbil, že se s vámi musím podělit o svůj první úspěšný průchod: ---(pozor následuje spoiler! pozor následuje spoiler! pozor následuje spoiler!)--- Docela brzy na začátku se mi stalo, že jsem se zamyslel při prohlížení ruin starobylého chrámu. Se zamyšlení mě vytrhla armáda kostlivců, která mě obklíčila a v mžiku usmrtila. Probudil jsem se a co to? Jsem nemrtvý! Zatím na mě maso drží, ale prej se po čase sloupne. Jo a taky se mě zřekl můj dosavadní bůh, že prý nestojí o nějakou mrtvolu. Tak jsem se zvedl a prohledal jsem zbytek ruin. V jedné hodně zapadlé podzemní komnatě na mě čekal starý kdysi slavný a mocný, nyní však dávno zapomenutý bůh, který mě jako svého vyznavače přijal (takové detaily, že jsem mrtvý, ho vůbec nezajímaly). A tak posilněn novým stavem a novou vírou jsem prošel půlku ostrova, kde jsem omylem zabloudil do nějaké jeskyně s pekelně silnou nestvůrou, kterou jsem porazil jen tak tak. Poté, co jsem vyklopýtal z jeskyně, mě obklopil kmen místních kanibalů, kteří mě prohlásili za zachránce kmene a okamžitě mě udělali svým šamanem. A tak jsem navždy zůstal na Ostrově, kde jsem začal vlastně úplně nový život" :-) --- konec spoileru... celý text

Ochránce 2001, Václav Kroc

Ztracená říše 2006, Václav Kroc

Hlava Smrtihlava 2002, Zbyněk Dach

Jeden z trojice ryze expedičních gamebooků pana Dacha (Hlava smrtihlava, Zlaté údolí, Šarlatové písky). Po porážce v nekromantských válkách se Impérium rozhodlo vyřešit nemrtvou hrozbu vysláním svého nejlepšího bojovníka (=vás). Musíte projít válkou zdevastovaným krajem až do sídelního města Smrtihlava a tam ho v jeho dungeonu zlikvidovat. Herně navazuje na Ostrov vyhnanců (božstva, spousta "tajných" odkazů v případě, že se vám "něco" stalo - nevím, jak to napsat a nespoilovat :-) nicméně v Ostrově to fungovalo všechno lépe. Z tria výše zmiňovaných gamebooků nejslabší, hvězdu nahoru dávám za příběh (hodně mě bavilo procházet krajem, který jsem v minulém gamebooku zplundroval)... celý text

Krvavá země 2005, Václav Kroc

Návrat druida Amara na scénu. Tentokrát už není úplný začátečník, proměňovat se umí bez problémů a k tomu se naučil nějaká nová kouzla. Příběh mi příjde nejvíce kompaktní ze všech autorových gamebooků vůbec, hodně se mi líbila i docela unikátní možnost hrát některé pasáže za úplně jinou postavu s jinými pravidly (což více než jindy vybízí k opakování hraní). Gamebook však sráží velká obtížnost soubojů, což je ještě umocněno tím, že v celém dobrodružství nelze najít skoro žádné předměty, které by hráči pomohly, takže ani nějaké gradování obtížnosti vlastně nedává vůbec žádný smysl, postava je stejně silná na začátku i na konci.... celý text

Černé stíny 2001, Zbyněk Dach

Druhý gamebook pana Dacha. Líbí se mi na něm příběh klasického střihu s mnoha dějstvími, který sice není originální, ale vtáhne. Závěr byl docela zábavný, pokud projdete knihu optimálním způsobem, pak s finálním bossem ani nemusíte bojovat :-) Na druhou stranu nemá tak propracovanou ekonomiku, jako pozdější autorova díla, a za mě největší nevýhoda gamebooku, která ničí znovuhratelnost, je jeho nadměrná linearita - z předepsané cesty se nedá moc uhnout a pokud si může hráč zvolit mezi dvěmi možnostmi, pak jedna z nich je většinou špatná. Za mě nejslabší gamebook pana Dacha, nicméně stále dobrý. Ps: pokud se v gamebooku chováte jako gauner, může se vám stát, že se vám jedna herní postava neskutečně originálním způsobem pomstí, nic podobného jsem v gamebooku ještě neviděl... celý text

Šarlatové písky 2006, Zbyněk Dach

Jeden z trojice ryze expedičních gamebooků pana Dacha (Hlava smrtihlava, Zlaté údolí, Šarlatové písky). Jedná se o další povedený gamebook, tentokrát z prostředí orientálního východu, kraje plného nomádů, hadů, džinů a písku. Jste člen alchymistické gildy na výpravě pro vzácný drahokam. Je poznat, že nejste klasický válečník, Síla nic moc, ani zajímavé zbraně vás nečekají, za to kouzelných lektvarů a svitků máte plnou brašnu. Z uvedené trojice určitě nejzajímavější a nejtěžší (což je dobře), osobně jsem úspěšně zakončil až při třetím hraní, ale přitom jsem se stále nenudil. Dobrý gamebook, doporučuji.... celý text

Zlaté údolí 2004, Zbyněk Dach

Jeden z trojice ryze expedičních gamebooků pana Dacha (Hlava smrtihlava, Zlaté údolí, Šarlatové písky). Parádní výprava, jak má být. Žádný boj dobra se zlem, nýbrž honba za pokladem s docela volnou možností pohybu. Prostředí zasněžených hor, kde zima je největší nepřítel, je příjemně temné, nicméně gamebook sráží jeho nízká obtížnost. A líbí se mi začátek. Vždy mi vadilo, když dobrodruh vyráží na nebezpečnou vyprávu a přitom má holou zadnici a musí si výbavu "naloupit". Tady to je jinak - na začátku si dobrodruh může nakoupit veškerou výbavu, přičemž možností, co koupit, je více, než peněz. Jediné, co mi na gamebooku vadilo, byla nízká obtížnost.... celý text

Král noci 2003, Václav Kroc

Dost zklamání. Tenhle gamebook má rozhodně potenciál, hrát za zloděje je dost unikátní záležitost. Bohužel na dobrý začátek navazuje velice přímočaré dobrodružství, s malým počtem důležitých voleb a na zlodějský gamebook velký počet soubojů. Navíc je velmi obtížný, ani po 2 hrách jsem na konec nedošel. A myslím, že ani nedojdu.... celý text