David M. Glantz
americká, 1942
Populární knihy
/ všech 8 knih
Nové komentáře u autorových knih
Obléhání Leningradu 1941-44
„Já jsem teda od té knihy čekal více, přijde mi malinko zavádějící název a obrázek, čekal jsem lepší popis utrpení těch lidí a co se dělo reálně ve městě, místo toho to byl spíš vojenský popis, kde která strana měla kolik jednotek, příběhy těch lidí jsou tam minimální. Kdyby se to nenapsalo 900 dní hrůzy ale 900 dní bojů a místo úvodního obrázku by byl třeba tank, nebylo by to zavádějící, ale asi by to tolik lidí nečetlo“... celý text
— engelmar
Největší Žukovova porážka
„Přesně takhle si představuji zpracování válečné historické literatury , jak učinil M. Glantz, ověřené zdroje z obou stran i když ty ruské jsou od některých pamětníků zkreslené viz vzpomínky Žukova, kde operaci Mars považuje jen za podpůrnou operaci k operaci Uran u Stalingradu. 25. listopadu 1942 kdy po mohutném dělostřeleckém odstřelování začal útok ruských pěších, většinou trestných praporů . Německá obrana se prohnula, ale vydržela , jen na pár úsecích Rusové prorazili, nejznámější Bělyj. Začátek operace byl na obou stranách bez podpory letectva, sněžení, sněhové bouře, mlha. Ztráty byli obrovské na obou stranách, některé prapory se zredukovali na velikost roty. 6. prosince převzali Němci iniciativu a přešli do protiútoku, operace Mars skončila 20 . prosince, ruskou porážkou. Na ruské straně byli ztráty podle autora 335 tisíc , 100 mrtvých, 225 tisíc raněných a nezvěstných a 1600 tanků. Německé ztráty byli menší , v knize celkové ztráty uvedeny nejsou ani neexistuje zdroj ke by byly uvedeny. Žukov za neúspěch považuje nepřehledný terén, málo tanků, děl a minometů, Model byl jiného názoru idiotské útočné metody, klasický ruský parní válec. V době útoku měl Žukov hodnost armádního generála , hodnost maršála mu byla udělena až 18. ledna 1943. V knize mnoho zvučných jmen sovětských i německých generálů a jak píše Kamba knihu vzadu doplňuje množství příloh, mapek, zdrojů, mistrovská práce celá kniha.“... celý text
— vvikingg
Charkov 1942 - Anatomie vojenské porážky ze sovětského pohledu
„Po vyčerpávající zimní válce na přelomu let 1941/1942, která si vynutila operační přestávku, sovětská a německá strana závodily o to, kdo spustí ofenzivní akce jako první a převezme tak strategickou iniciativu do svých rukou. Úspěšnější v tomto byli sověti, akorát výsledek nebyl úplně takový, jaký by čekali.
Popisu této ofenzivy je věnovaná tato docela objemná publikace. Autor detailně popisuje důvody, proč k celé akci došlo, jaké byly plány obou stran a jaké přípravy obě strany podnikly. Někdy až příliš detailně, v kapitole o plánování se zmiňuje o zapojených armádách, tankové a dělostřelecké podpoře, a v kapitole o síle jednotlivých stran se píše o tom stejné, akorát více podrobněji (každá z desítek zapojených sovětskcýh divizí a tankových brigád má svůj vlastní odstavec textu; pro představu, např. k 103. divize se můžete dočíst informaci, že ji tvořili Kirgizové a Uzbekové a průměrný věk divize byl 40 let) a dohromady obě kapitoly mají více stran, než samotný popis bojových činností (170 versus 125 stran). Na druhou stranu jsou informace dobře strukturované, tzn. nezajímavé pasáže se dají snadno přeskočit.
Popis bojových akcí je čtivý a zajímavý, detailní tak akorát, styl popisu je lehce těžkopádný - text je členěn do sekcí ohraničených v rámečku, kde je popis dění na bojišti ze sovětského pohledu, a sekcí mimo rámečky, které asi představují doplnění od autora nebo německého pohledu. Smysl tohoto členění jsem neodhalil, nicméně zvykl jsem si na něj a nakonec mě nějak extra nerušilo.
V knize lze nalézt přesně nula map bojiště, což zamrzí (hlavně při pomyšlení, kolik úsilí asi autor musel věnovat dohledávání věku bojujících Uzbeků :-)
Přes všechny popsané nedostatky však knihu hodnotím velmi dobře, kniha plní svůj účel.“... celý text
— Kamba
Souboj titánů: Jak Rudá armáda zastavila Hitlera
„Musím navázat na komentář od markus223.
Pokud by nějaký neznalý měl možnost přečíst pouze jednu knihu k bojům na východní frontě, tak bych mu tuto knihu nedoporučil. Jedná se o kvalitní dílo, které popisuje všechny důležité operace na východní frontě, jenže se jim věnuje pouze povrchně a čistě ze sovětského pohledu. Když si uvědomíme, že většina dosavadní literatury vznikala z německého nebo západního pohledu, tak to krásně doplní mozaiku historie východního bojiště, nicméně bez předchozí znalosti východních bojů je těžce stravitelná. Toto potvrzuje i fakt, že se v knize nenachází jediná mapa. Osobně jsem se při čtení dost vyčerpal a od půlky knihy už si pamatuju jen, že se jedná o suchý popis jednotlivých operací. Určitě na to má vliv moje neznalost tématu (v podstatě většina mých znalostí končí březnem 1943) a můj nezájem o pozdější roky (kdy je už „rozhodnuto“ a jedná se „jen“ o to dorazit nepřítele, který je poražen, jen si to ještě není ochoten přiznat).
Půl bodu nahoru bych přidal za ojedinělé chvilky, kdy na bojišti dochází k operační pauze (typicky v období rasputicy) a autor se věnuje strategickému pohledu a stavu armád, je zajímavé číst analýzu vývoje, vzestup a úpadek tankových i pěchotních vojsk obou stran. 3,5/5“... celý text
— Kamba
Největší Žukovova porážka
„Za mě se jedná o nejlepší autorovu knihu, která u nás vyšla. O chloupek lepší mi přijde Operation Barbarossa, ale tu v češtině nenajdete.
Líbí se mi styl líčení, který se soustřeďuje na hlavní postavy (Žukov a jeho armádní a sboroví velitelé, Model a jeho velitelé divizí) a vypráví boje z jejich pohledu. Vypráví konflikt na čtyřech hlavních osách, den po dni a popis každého dne vždy začíná z pohledu strany, která má iniciativu (většinou sověti), následované popisem z pohledu bránící se strany. Osobně mi asi vadilo rozdělení na 3 kapitoly (začátek bojů, vrchol a závěrečné fáze), což v kombinaci se čtyřmi směry útoku dělá 12 sekcí. Osobně mi vyhovovalo více si přečíst celý jeden směr od začátku do konce (hlavně co se týče obou útoků ze západu), ale chápu autorovo rozhodnutí, asi to v celkovém pohledu dává větší smysl. Boje jsou popsány zajímavě, detailně a přitom mi nepřišlo, že by detailů bylo příliš mnoho. Popis doplňují mapy, které jsou opravdu kvalitně provedené a poskytují snad všechny informace, které by si čtenář mohl přát. Map je úctyhodných 24 (!), což je asi tak dvanáctkrát více, než je Glantzův průměr u ostatních knih :-D
Protože se jedná o sesterskou operaci k operaci Uran, věnuje jí autor také část pozornosti, zasazuje je obě do strategického kontextu celé války. Naprosto vynikající sekce je pak závěrečné srovnání velikostí obou operací, jejich ztrát, výsledků a dopadů. Unikátní mi přišlo i srovnání osudů jednotlivých generálů frontů a armád a jaký vývoj na jejich kariéru měl fakt, které z těchto dvou operací se účastnili.
Knize nemám co vytknout, více takových!“... celý text
— Kamba
David M. Glantz - knihy
Žánry autora
Literatura faktu Válečné Literatura naučná Historie Vojenství
Štítky z knih
druhá světová válka (1939–1945) nacismus Japonsko Rusko válečnictví Německo rok 1945 vojenství Sovětský svaz Sovětská armáda
Glantz je 5x v oblíbených.