Jarin212
přečtené 379
Příběhy Staré dámy
2014,
Tomáš Macek
Jen si dovolím upravit doporučení uživatele Mijagi - číst nikoliv před, ale vždy až v průběhu Tour. Tomáš Macek vystoupal na pomyslný Tourmalet mezi sportovními publikacemi s lehkostí Pantaniho v nejlepší formě. Celou knihou prošel bez jediného zaváhání, nekompromisně soustředěný a oddaný svému úkolu lépe než domestikové Sky Chrisi Froomovi (psáno v roce 2015). Po závěrečném vítězném spurtu mne pak nenechal na pochybách, že příští rok budu sledovat Starou dámu opět a jedině s jeho knihou. Díky!... celý text
S bolestí druhých před očima
2011,
Susan Sontag
Sontagové rozjímání nepostrádá analytické věcnosti, její myšlenky hluboce prosakují až do pater současných. Nemá nejmenší zábrany s přesností vymezit roli válečné fotografie z hlediska propagandy establishmentu, obdobně otevřeně hovoří o poptávce telete konzumu. Kromě pregnantní argumentace nabízí i tolik potřebný (aktuálně obzvlášť absentující) smysl pro humanismus a prostou lidskou empatii.... celý text
Jiří Dienstbier - Rozhlasový zpravodaj 1958-1969
2013,
Jiří Dienstbier
Nechci nikterak přehnaně glorifikovat, ale osobnost typu Jiřího Dienstbiera byla, je a vždy bude zárukou jisté naděje. Naděje, že humanismus, obyčejná lidská slušnost, inteligence, vzdělanost a schopnost kritického myšlení jsou něčím, co lze najít jak v českém prostředí novinářském, tak i politickém. Domnívám se, že v obou rolích pan Dienstbier obstál. Kniha samotná pak nahlíží jeho žurnalistickou etapu života, jež byla z pochopitelných (výše zmíněných) důvodů rázně ukončena. Dienstbierovo "nečernobílé" vnímání reality by zřejmě v mnohém činilo potíže i současnému establishmentu... Za zmínku určitě stojí i vynikající grafické provedení knihy, včetně papíru. Za pár korun se v Levných knihách ukrývá podnětný výběr reportáží z let pro lidstvo tak bouřlivých, navíc očima tak skvělého analytika, jakým JD bezesporu byl.... celý text
Deník (1959–1974)
2003,
Pavel Juráček
Více než půlrok s Juráčkem byl leckdy k nesnesení - od nutnosti dávkovat jej s nejvyšší opatrností (tak jak on to nedělal s fenmetrazinem), abych se příliš nepozastavoval nad vzájemnými paralelami a trpkostí jeho údělu/povahy, přes noční stavy úzkosti, kdy knihu zavíral jsem v polospánku s očima, až k nepopiratelnému nadání, které musel jsem tak trochu závidět. Přesto je jeho Deník natolik nenahraditelným příspěvkem do mého života, že nemohu jinak, než Kubákovi a Mikuláškovi vřele poděkovat.... celý text
