Jana K
přečtené 729
Post bellum 1866
1986,
Vladimír Körner
Nejprve jsem viděla film, který se mi velmi líbil a proto jsem se rozhodla přečíst i knižní předlohu. Co k tomu dodat... Jedná se o typický körnerovský bezvýchodně depresivní příběh mladého důstojníka rakouské armády, který není schopen vyrovnat se s krutou válečnou zkušeností v bitvě u Hradce Králové. Že tento místy přímo děsivý příběh končí tragicky je nasnadě.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Pro mě velké zklamání... Jednu hvězdičku dávám jen z jakési nostalgie. Celou sérii s Harry Potterem jsem četla několikrát a tak jsem byla velmi zvědavá na pokračování příběhu. Nečekala jsem žádné veledílo, tím spíš, když se na úspěšný a už jednou uzavřený příběh snaží uměle navázat jiný autor. V knize se sice setkáme se svými starými známými postavami z kouzelnického světa, ale jakoby to ani nebyly ony. Jsou to pouhé karikatury skvělých postav, které paní Rowlingová vytvořila. Pokřivené charaktery, pitomé až trapné dialogy a nepovedená zápletka. Formát divadelního scénáře mi vůbec nevyhovoval, celý příběh je prostě jen jedna velká slátanina a v žádném případě bych ho neoznačila jako osmé pokračování Harryho Pottera.... celý text
Záhada hlavolamu (komiks)
1970,
Jaroslav Foglar
"Koho volíte? Losnu nebo Mažňáka?" "Ale třeba Bahňáka!" Naprostá nestárnoucí klasika, po letech znovu s chutí přečteno... Vždy mě nejvíce fascinovaly zápisy Jana Tleskače a z tajemného Ema jsem měla doslova husí kůži...... celý text
Žena v barvě vlčího máku
2016,
Noëlle Châtelet
Příběh jako takový má určitě mnoho co nabídnout, v prvé řadě určitě zajímavé, tabuizované téma, o kterém jsem dosud žádnou knihu nečetla. Styl psaní autorky mi však vůbec nesedl - příliš poetické, poněkud rozvláčné, kýčovité a patetické. K tomu všemu téměř na každé stránce se opakující ono slovní spojení "muž vždy s šálou kolem krku," které mě po celou dobu čtení knihy neskutečně rozčilovalo. (Zajímalo by mě, kolikrát se na pouhých 134 stranách knihy objevilo.)... celý text
Panství Edenbrooke
2016,
Julianne Donaldson
V anotaci k této knize se dočteme, že se jedná o "výjimečný historický román," srovnatelný dokonce s díly Jane Austen. Tak to ani náhodou. Naopak si troufám tvrdit, že je to jedna z nejméně povedených knih tohoto žánru. Nesympatická hlavní hrdinka, její protějšek velmi těžko uvěřitelný až trapný, nudné a plytké dialogy, velmi málo děje, který nezachrání ani rádoby krimi zápletka. Velmi rozvláčné, zdlouhavé a nudné, do četby dalších stran jsem se musela doslova nutit; stále jsem čekala nějaký zvrat, prostě něco, čím kniha zaujme a začne se něco dít. Marně. Na autorčině webu jsem zjistila, že napsala dosud tři knihy (čtvrtou připravuje) a jedna z nich je dokonce stejný příběh z pohledu hlavního mužského hrdiny této knihy. Jenom to ne - to mi něco nepříjemně připomíná.... celý text
Snídaně u Tiffanyho
2014,
Truman Capote
New York čtyřicátých let není úplně mým šálkem, přesto jsem se rozhodla přečíst si toto známé a slavné Capotovo dílo, které bylo i zfilmováno. Příběh mě ale nezaujal, útlá knížka, spíše povídka, na mě působila poněkud těžkopádně a nezajímavě a byla jsem ráda, že jsem ji vůbec dočetla. Rozhodně se nejedná o snadné čtení.... celý text
Deník fejsbukové matky
2016,
Lucie Nachtigallová
odpad!
Naprosto zbytečná záležitost, škoda krásného křídového papíru, na němž je kniha vytištěna. Nepřestávám žasnout nad tím, co všechno jsou česká nakladatelství schopna vydat, doufaje v komerční úspěch knihy. V poslední době jsme si zvykli na to, že vydanou knihu má lecjaký blogger či youtuber, ale vydání fejsbukových statusů - to tu ještě nebylo. Kdyby alespoň bylo oč stát, ale není - kniha mapuje statusy v období tří let (počítám, že se už určitě připravuje pokračování tohoto literárního skvostu) úspěšné FB stránky Deník fejsbukové matky. Nevím, čím si autorka zasloužila, že zrovna její facebook se stal tím úspěšným a knižně vydaným - podle mě jsou to jen rádoby vtipné, poněkud roztříštěně působící komentáře k rodinným situacím, občas dokonce proložené reakcí na právě probíhající aktuální události.... celý text
Rozkazem
2006,
Dick Francis (p)
Poslední samostatnou knihou Dicka Francise, kterou napsal ještě bez přispění svého syna Felixe, je čtvrtý příběh Sida Halleyho. Příběh jako takový není špatný, ale možná by mu prospěl větší spád a větší akce, namísto některých nudnějších pasáží; např. popisu zákonodárství v demokracii, zbytečně podrobně rozepsané získávání profilu DNA nebo podle mě poměrně zdlouhavých scén z nemocnice. Co mi ale celý zážitek z knihy dokonale pokazilo je neuvěřitelně mizerný a neodborný překlad celého díla. Dick Francis knihu věnoval památce své dvorní překladatelky Jaroslavy Moserové, která se už bohužel jeho poslední knihy nedočkala. Jak velká to je ztráta je patrné od prvních stran knihy. Celou knihu mě silně rozčilovalo zaměňování pojmu dostihy za "závody", termínem "skokové závody" byly dokonce označeny slavné překážkové dostihy v Cheltenhamu; na "závodech" se dokonce objevil jakýsi podivný prostor označený coby "cvičiště" - snad to měl být padock? Paní překladatelka patrně příznivkyní dostihů není - to by snad ani nemusela být, stačilo by jen vidět alespoň část televizního přenosu ze "závodů" v Chuchli či Pardubicích. Nezbývá mi než se zeptat, proč byl překlad knihy svěřen do tak nepovolaných rukou, jistě by se našel zapálenější odborník, který by dílo tak světově profláknutého autora, jakým Dick Francis bezesporu je, nedegradoval na tak mizernou úroveň.... celý text
V nemilosti
1997,
Dick Francis (p)
Nezničitelný Sid Halley je jedním z mých nejoblíbenějších hrdinů z Francisových knih a mám-li vybrat tu nej knihu právě se Sidem volím V nemilosti. Za tento v pořadí třetí Sidův případ dostal autor dokonce cenu E.A. Poea a to určitě plným právem. Kniha je pojata trochu jinak, protože už od začátku víme, kdo páchá ony zrůdnosti na nevinných koních, přesto má Sid celý příběh co dělat, aby shromáždil všechny důkazy a stopy vedoucí k obvinění svého dlouholetého přítele Ellise Quinta s nímž v minulosti nejednou bojoval o vítězství na dostihové dráze. S tím vším se tentokrát musí vypořádat sám, bez pomoci svého přítele Chica; ten mi v příběhu trochu chyběl. Celá kniha se čte velmi lehce až do úplného konce a z Ellisova závěrečného dopisu doslova mrazí: "Vyhráls, Side." Jak také jinak.... celý text
Vyděrač
2016,
Felix Francis
Kniha se četla perfektně, příběh hezky ubíhal a ani na okamžik nenudil, stále se něco dělo. Pravdou je, že nakonec nabral trochu jiný spád (jak píše čtenářka v komentáři přede mnou), než se dalo očekávat, ale na kvalitě to rozhodně neubralo a nijak mi to nevadilo. Kniha se mi líbila určitě více než předcházející Ohrožení se stejným hrdinou. Jeffa jsem si oblíbila, rozhodně bych nebyla proti, kdyby se opět objevil v některé z dalších Felixových knih, určitě by se mohl velmi dobře stát jeho Sidem Halleym.... celý text
Jozova Hanule
2002,
Květa Legátová (p)
Film Želary patří k mým oblíbeným, viděla jsem jej několikrát, ale k přečtení knižní předlohy jsem se dostala až nyní. Ta má jedinou vadu - 110 stránek uteče jako voda a zůstane velmi silný, krásný poetický příběh, který má rozhodně co říci i v dnešní uspěchané době, tolik nepodobné drsnému životu v zapadlé vesničce Želary. Stručné, jednoduché a dobře napsané; i v krátkých větách autorka skvěle vystihla atmosféru, jen konec mi připadal moc náhlý - možná mohl být trochu více rozepsán.... celý text
Vyděděná
2012,
Marie Magdalena Horňanová Jodasová
V některém televizním magazínu jsem zahlédla reportáž o paní Horňanové, ve které byla představena coby nejstarší, dosud aktivní spisovatelka v Česku. Zaujala mě a tudíž jsem si řekla, proč si od ní něco nepřečíst. Má volba byla velice jednoduchá, neboť u nás v knihovně byla od této autorky k dispozici jen jedna kniha. Od útlé, stostránkové knížečky jsem toho mnoho nečekala, přesto jsem docela zklamaná. Formou i obsahem by se tento příběh hodil spíše na pokračování do některého z četných pochybných časopisů typu Napsáno životem a dalších. Příběh je hodně silný, napsaný dle skutečnosti (hlavní hrdinka knihy byla studentkou autorky), podaný ale nudným, jednoduchým způsobem připomínajícím nekonečně dlouhou, nepovedenou školní slohovou práci. Přesto si autorka určitě zaslouží úctu a obdiv; ten si však rozhodně nezaslouží nakladatelství Epocha, nebo lépe řečeno korektor - jak mohl nechat na ani ne sto stranách textu tolik překlepů to opravdu nechápu.... celý text
