Izzy46
přečtené 162
Dvojí Dexter
2012,
Jeff Lindsay (p)
Někde uprostřed jsem si myslel, že to bude fakt průser, nakonec to dopadlo ještě relativně dobře... ale! To, co jsem toleroval u předcházejících dílů, už pošesté prostě nemohu nezmínit. Stále opakující se fráze jako popisy miamských řidičů a dálnic, šustění kožených křídel, rozvláčná a zbytečná souvětí, která by šla vyjádřit jednou holou větou – kdyby měla kniha o sto stran méně, nic se nestane – a až přehnaná extrémnost některých postav (Rita není schopná říci souvislou větu, WTF?!), to vše mi prostě lezlo příšerně na nervy. Lindsay má evidentně poněkud přehnanou zálibu v jídle, protože jenom zmínky o něm v různých variacích (od myšlenek až k jeho vychutnávání) tvořily tak čtvrtinu knížky, nekecám! V kombinaci s dalším sklonem, a to sebelítostí, kterou autor Dexterovi propůjčil (byť se ji snažil vtipně shazovat – což fungovalo v prvních dvou, možná třech dílech, ale pošesté?!) se jednalo o něco příšerně otravného... slovy Jirky Luňáka: „Sakra, Jeffe, tak se nejdřív nažeru, a až pak sednu k tomu počítači a něco píšu!“ Plus bylo finále, které se tentokrát celkem povedlo (jakože ve většině předchozích knížek bylo fakt slabinou), takže jako hodně oddychové čtení pro otrlé, co mají rádi Dextera (a jako já si namísto postav dosadí obličeje seriálových herců), asi nakonec ano... ale peněz vyhozených za knížku lituju. Fakt nevím, jestli budu mít sílu dočíst zbývající díly, protože mi je jasné, že se nic zásadně nezmění; a to je škoda.... celý text
Planeta opic
2000,
Pierre Boulle
Filmu se musí nechat, že dokázal v knize nudnější prostřední pasáž pojmout daleko lépe. Nicméně alespoň se zde dozvíme, jak k onomu převratu ve vztahu člověk-opice došlo, a ta koncovka (vysvětlení důvodů, kvůli nimž lidstvo nakonec dopadlo, jak dopadlo, finální scéna)... paráda. Hlavně kvůli těmto aspektům jsem nakonec ochoten Boullemu právě nudnější střed odpustit a s čistým svědomím udělit 4*.... celý text
Iron Maiden ve studiu
2012,
Jake Brown
Naprosto příšerný překlad se spoustou překlepů, gramatických ale i dokonce faktických chyb, díky nimž působí informace, které čtenář o skupině ještě nevěděl, značně nedůvěryhodně. O moc lepší záležitost je kniha Run to the Hills, z níž vlastně Iron Maiden ve studiu do značné míry cituje... zklamání.... celý text
