Izák Gellner
přečtené 148
Silmarillion
2008,
J. R. R. Tolkien
Pro mě osobně největší dílo lidské obrazotvornosti. Mytické, v nejlepším smyslu archaické, ale naprosto ne strnulé a místy s až uchvacující lidskostí; dokonalým prolnutím je pak vyprávění o Berenovi a Lúthien, snad nejpodmanivější příběh, jaký jsem kdy četl. V mém případě jde o první mezi srdcovými záležitostmi. I tak si ale troufnu říct, že jazyk je po "objektivní" stránce precizní, jednotlivé příběhy umně provázané. Silmarillion není bonus či předeslání k Pánu Prstenů či Hobitovi, ale hloubka, z které teprve vyvěrají.... celý text
Mechanický pomeranč
2002,
Anthony Burgess
Text si vás okamžitě vezme, a aniž byste věděli jak, už se vžíváte do Alexovy bizarní perspektivy. V tom vidím veliký spisovatelský umění: bezdůvodný násilí je sice odporný a zdravej člověk by se s ním identifikovat neměl, ale Burgess vám ho předestře tak, že máte pocit, jako by Alex ani nic jinýho dělat nemohl - patří to k němu a vy mu to nechcete tak úplně vzít. Když přijde na řadu "léčba" a Alex je znovu na svobodě, přece jen tušíme, že to není v pořádku a že navzdory vší tý násilnický ošklivosti byl Alex sám sebou předtím, ne teď. Takže i v tom jeho supernásilí tu a tam zahlédnete odlesk revolty, i když hodně krajní a spíš bezděčný, protože tyhle týny to především neskutečně baví. Nevím jak ostatní čtenáři, ale já si neustále kladl otázku, kam jsou schopni zajít a co je jejich nejzazší cíl; vraždy se objeví, ale spíš nechtěně. A místama to dokonce vypadá, jako by Alexovi - samozřejmě kromě zábavy - šlo o udělení i jakýsi lekce, což zvráceně krásně vyjadřuje věta: "Ten spisovatelskej hjumaník se svojí vajfkou jako by tam ani nebyli, jenom se otrhaní váleli v krvi a úpěli. Byli ale naživu."... celý text
Na mramorových útesech
1995,
Ernst Jünger
V knize je zřejmě příhodné nalézat symbolický odpor k Třetí říši - a nejspíš tam vzhledem k době je. Přesto na mě osobně text dýchl jinou, mnohem poetičtější atmosférou, kterou jsem přijímal samu o sobě a nespojoval ji s politickými událostmi. Literární jazyk Mramorových útesů je jedním z těch nejkrásnějších, s nimiž jsem se setkal, a citlivý lyrizující vztah k rostlinnému (přírodnímu) světu svědčí o duchovní hloubce autora. Příběh prostupují myticky působící obrazy, které jej téměř znemožňují časově a místně zasadit, přesněji řečeno: odehrává se v jakémsi typicky mytickém bezčasí, v symbolickém prostoru, v němž dochází ke střetávání ctnosti a neřesti, růstu a úpadku, vznešenosti a nízkosti. Krátké, ale monumentální dílo.... celý text
Bhagavadgíta neboli Zpěv vznešeného
1945,
neznámý - neuveden
Učení o posvátnosti činu. Bhagavadgíta uvedla do duchovního světa velikou tradici, v níž nejde ani tak o meditaci izolovanou od světového dění, ale o hledání a nalézání spirituálního prožitku v každodenním jednání. Zároveň se zde projevuje myšlenka propojující indickou filosofii, a to potřeba překonání egoismu (jáství) ve prospěch návratu k hlubšímu Já, které nic nevlastní, nic nechce a nepodléhá neustálým proměnám mysli. Nelpět na plodech svých činů, to nakonec znamená, umět docenit čin samotný, oddat se té cestě, která mi náleží, bez ohledu na neustálá vnější očekávání a reakce. Kdokoli se zajímá o různost duchovních cest a nechce se omezovat prostorem západní filosofie, měl by se rozhodně seznámit i s Gítou.... celý text